České národní listy

V rozhovoru pro aktuální vydání časopisu Šifra bývalý policejní prezident a předseda Asociace nezávislých médií Stanislav poodkryl, jak to v 90. letech vypadalo na ministerstvu vnitra, a především zmínil zásadní skutečnost, která je postupem let stále více zřejmá. „Situace byla velmi divoká a nepřehledná, protože se tak trošku přestávalo už na začátku 90. let rozlišovat, kdo je kdo. Lidé byli sice formálně, oficiálně zařazováni do nějakých skupin, ale tak snadné to nebylo, protože tady byl dlouhodobě před listopadem 1989 připravován převrat a různí lidé hráli různé hry,“ říká Stanislav Novotný. O zákulisí listopadu 1989 jsme informovali zde.

Ve stejném rozhovoru ale pohovořil i o tom, jak to vypadalo mezi odpůrci tehdejšího komunistického režimu, takzvanými disidenty, mezi něž patřil i Stanislav Novotný. Za komunismu sice vystudoval práva, ale raději šel dělat topiče, knihovníka nebo sanitáře na ubytovně pro „osoby bez přístřeší“, aby se nemusel zapojovat do něčeho, co se mu zdálo jako zmar.

V novém režimu dostal Stanislav Novotný coby osoba nezatížená minulostí příležitost, podobně jako další disidenti. Brzy po listopadu se ale s touto skupinou lidí poměrně radikálně názorově rozešel, stal se vlastně disidentem mezi disidenty. V rozhovoru vysvětluje proč: „Někteří se domnívají se, že to je samo o sobě nějaká zásluha, že byli proti nebo se tvářili, že jsou proti minulému režimu. Myslí si, že mají být bráni automaticky s úctou, ať činí cokoliv. Například oblast obrany a bezpečnosti státu, okolo které jsem se tehdy motal, jsem si představoval úplně jinak než pan Ruml nebo pan Havel a jiné podobné osoby, se kterými jsem hodně přicházel do styku. Pochopil jsem, že jejich zájem není totožný se zájmem českého státu. Postupně naopak vycházelo najevo, že prosazují zájmy jiného státu či států. Dnes už je velmi jasně patrné, že byli motivováni ze zahraničí.“

Než byl po roce a půl z funkce policejního prezidenta Janem Rumlem odvolán, měl možnost nahlédnout do různých archivů a toho, co z nich zbylo, protože se ty nejvýbušnější materiály horečně odvážely už dlouho před listopadem, kdy se převrat připravoval. Asi bychom se dost divili, kdybychom se dozvěděli pravdu o některých dnešních ikonách demokracie, které jen převlékly kabáty…

Zde také Stanislav Novotný pochopil, proč někteří lidé konají tak, jak konají, proč často působí například v takzvaných neziskových organizacích a proč jsou tak obletováni a mají takový prostor v médiích. Některé osoby, zodpovědné za mnoho špatností před listopadem, se s klidem ujaly odpovědnosti v novém demokratickém státě. Na hodně lidí se také hodně věcí ví, a tak jsou snadno ovladatelní.

Mezi disidenty podle Stanislava Novotného byla privilegovaná kasta lidí, kteří se tvářili jako disidenti, ale byli schopni spolupracovat víc, než bylo potřeba, s minulým režimem, a pak i s novým. „Řada lidí to ale myslela vážně, byli třeba na nějakém okresním městě a chtěli s tím něco dělat, ale svůj boj prohráli třeba až do zničení rodiny, byli úplně vyřazeni ze společnosti. Kdežto někteří privilegovaní, zvlášť v Praze, přijímali značné finanční prostředky ze zahraničí pod dohledem Státní bezpečnosti. A pak v tom pokračovali. Tady se samozřejmě nedaly jen tak konspirativně zavážet peníze bez této kontroly. To je velmi naivní a hloupá představa. Pokud někdo udržuje veřejnost v takovéto naivitě, tak má k tomu důvod. Pan George Soros se dnes rád hlásí k tomu, jak podporoval Chartu 77 nebo v Polsku Solidaritu,“ říká v rozhovoru pro měsíčník Šifra Stanislav Novotný.

Aktuální číslo Šifry si můžete objednat v tištěné a digitální podobě na eshop.casopis-sifra.cz

Podle něj tito placení aktivisté zcela zkazili pověst neziskovým organizacím. „Když něco vzniká shora a ne přirozenou cestou, tak je to vždy problém. Obzvlášť pokud se do toho pumpují peníze z veřejných rozpočtů, nebo dokonce zahraniční prostředky. To jsou takzvané politické neziskové organizace, které se míchají do politiky způsobem, který je nepřijatelný. Snaží se nahradit politické strany, ideologizují, a ať už si do vínku napíšou cokoli, vměšují se do něčeho, do čeho nemají. Často navíc kopou za cizí zájmy. Je to na hraně zákona a mělo by se to řešit. Nehodnotím neziskovky, které někomu nebo něčemu pomáhají a vznikají zdola, to je úplně jiný příklad. To jsou nezpochybnitelné a důležité věci. Představa neziskových organizací zakládaných shora podle Václava Havla ale není žádná občanská společnost.“

Jako příklad politické neziskovky uvádí organizaci Člověk v tísni. „Hned na začátku se vymyslela finta, jak ho napojit na veřejné peníze – proto vznikl při České televizi. Tímto způsobem se dostal hned k veřejným penězům a pak si budoval dál svoji pozici. Nejprve dostal peníze ze Spojených států a postupně ukrajoval stále větší krajíc ze státního rozpočtu. A to si nemyslím, že je v pořádku. Činnosti, které se takto podporují, může rovnou stát vykonávat sám. Není důvod žádného outsourcingu nějakým Člověkem v tísni, který je nakonec vůči státu neodpovědný a vykonává navíc nějakou podivnou agendu v zahraničí, jež je poměrně nejasná a neprůhledná. Existují i podezření, že někde dochází k distribuci vojenského materiálu a že se tedy vždycky nejedná třeba jen o stavbu nemocnic.“

Kam odjely dvě naložené Avie z archivů StB už v roce 1988? Proč byl listopadový převrat dlouho dopředu domluvený? Kdo se stal privatizátorem státního majetku? Co bylo součástí dohody mezi Západem a Východem?

Bývalý šéf policie Novotný, 2.4.2019