České národní listy

Mezi Prahou a Mikulovem

Německé velvyslanectví v Praze představilo novou knihu Mezi Prahou
a Mikulovem (Zwischen Prag und Nicolsburg) s podtitulem Život židů v
českých zemích. Kniha obviňuje Čechy ze spolupachatelství na holokaustu.
 

Prezentace knihy proběhla paralelně také v Berlíně – v kinosále
českého velvyslanectví, což  již samo o sobě i nepřímo potvrzovalo "pravdivost nových objevů" o protižidovském cítění Čechů. K tomu nikdy nemělo dojít.  Ale stalo se, bohužel.

Kdo byl v tu dobu velvyslancem ČR v Berlínu? Tomáš Podivínský, člen ČSL, strany považované za sudetomilnou a proněmeckou, zastával tuto funkci od roku 2015 do července roku 2020. Pronesl projev i na jednom sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu.

Pan velvyslanec Podivínský v Řeznu na 70. sjezdu SL řekl:

„Vážený pane premiére Södere, vážený pane Posselte, vážené dámy a pánové, krajané, milí sousedé a přátelé.

Děkuji za letošní pozvání na vaše setkání, které jsem opětovně rád přijal.

Budiž mi, s pohledem do společné mírové a kooperativní, přátelské sousedské budoucnosti, dovoleno krátké připomenutí těžké cesty, kterou jsme částečně společně a částečně odděleně ušli.

Nelze jinak než začít s nejbolestivější zkušeností dějin, druhou světovou válkou, která způsobila také dlouhotrvající následek v rozštěpení a rozdělení mezi lidmi a národy, v rozdělení Evropy a světa. Na dlouhá desetiletí vytvořila tato válka mezi námi hluboké příkopy, které byly dále prohlubovány také systematicky podporovaným a často masově organizovaným nepřátelstvím mezi lidmi a zeměmi. Teprve po sametové revoluci – pádu Berlínské zdi, před 30 lety – vznikla historicky vůbec první možnost, začít s procesem překonávání těchto následků jak horké tak později i studené války, který byl s jistotou na obou stranách náročný a mnohdy též osobně značně bolestivý.

Překonání tohoto odcizení a nepřátelství těchto „dvou rozličných světů“ vyžadovalo na obou stranách pomalu se ztrácející železné opony nejen mnoho odvahy a síly, nýbrž též mnoho tolerance, sebezapření a daleký, velmi daleký pohled vpřed. Toto vyžadovalo též konfrontovat vlastní, více či méně pokřivené sny, přání a očekávání s nově vzniklou realitou – a nezbytně je korigovat, což v mnoha případech a na obou stranách bylo možná to úplně nejtěžší.

Díky Bohu se během porevoluční doby mohli stále více a více prosazovat ti, kteří tuto novou situaci neuchopili jako bitevní pole minulých časů, nýbrž jako společnou šanci utvářet pozitivní budoucnost. Ti, kteří na obou stranách uměli odložit a překonat četné předsudky, nedůvěru, obavy a reminiscence a také jednostranně viděné se opět otevírající dějinné jizvy.

Díky Bohu uměli tito moudří, světa zkušení, otevření a kooperativní lidé přesvědčit o této své správné cestě i ostatní a také je vzít s sebou na tuto cestu. Za všechny takové si zde dovolím jmenovitě uvést bývalého bavorského premiéra Horsta Seehofera a bývalého českého premiéra Petra Nečase, kteří učinili s odvahou a odpovědností ty veřejně nejviditelnější kroky, stejně tak jako dnešní premiéry Marcuse Södera a Andreje Babiše, kteří jsou připraveni tento trend vzájemného porozumění a sbližování dále rozvíjet.

Tak mohly být vystavěny mosty přes hluboká údolí nedůvěry, následovala stále častější setkání komunálních a regionálních politiků, obchodníků, lidí z kulturní sféry a mnoha, mnoha obyčejných lidí. Následovalo otevření Sudetoněmecké kanceláře a zastoupení Svobodného státu Bavorsko v Praze, a především jsme si byli krok za krokem stále blíž, naše společné sousedství a narůstající přátelství začala být principiálně formována a nesena lidmi, což považuji, vážení přátelé, za zcela nejdůležitější!

Tuto cestu od nedůvěry a nepřátelství k partnerství a přátelství, plnou rozličných ostrých kamenů úrazu, jsme ušli společně, a zvládli jsme ji mistrovsky, dokonce bych řekl příkladně. Na tento společný výkon můžeme být právem nejen hrdi, nýbrž tento výkon může být příkladem i ostatním. Zde mám na mysli především aktuální situaci v Evropě, jež je nyní silně poznamenána erozí důvěry a podepřena pojmy jako brexit, krize, radikalismus nebo terorismus. Dnes je však zapotřebí odvahy, angažovanosti a mnoho síly, také reálně pozitivní myšlení, žádné jednostranné ohlížení se do minulosti, nýbrž společně dopředu, s komunikací na roveň očí – přesně to, co jsme společně dělali v poslední dobu právě zde. Podle mého pevného přesvědčení je zde udělaný společný výkon jednoznačným příkladem pro Evropu dneška a především pro společnou evropskou budoucnost!

V tomto do budoucna orientovaném smyslu ještě jednou děkuji za pozvání a možnost sdělit vám toto první oficiální dobré poselství českého velvyslance, jsem skálopevného přesvědčení, že je před námi dobrá budoucnost, na kterou se těším. Děkuji.

(ps, mzv.cz, Prvnizpravy.cz, foto: ps)

Poznámka redakce:

Připomeňme si, že žijeme v době, kdy B. Posselt na sjezdu SL mluví o tom, že tzv. sudetští Němci jsou jedním ze dvou národů v českých zemích, že mají v úmyslu podílet se dále na výstavbě své bavorské a české vlasti, že plánují v brzké době pořádat svůj sjezd na území ČR

Jaká měla být reakce pana velvyslance Podivínského? Krátká, jasná a zcela jednoznačná. Stačila třeba jen následující slova: „Pohraničí je českým územím. Pohraniční záležitosti jsou čistě vnitřními záležitostmi České republiky. Nedovolíme žádné cizí zemi, organizaci či jednotlivci, aby do nich jakýmkoliv způsobem zasahovali.“

Na  slova velvyslance Podivínského zareagoval ve svém projevu i B. Posselt:

Chceme jít dál touto cestou – zprvu s mnoha hosty tohoto sudetoněmeckého dne, poté s vysokými státníky a politiky jako jsou D. Herman a P. Bělobrádek a jiní, a konečně s Tebou, milý Tomáši. To, co jsi dnes řekl, nebylo jen slovo přítele – velvyslanec vyslovil oficiální poselství českého státu. Děkujeme Ti za to! Vidíme, že jsme šli opravdu přímou cestou.

Jak to dál má pokračovat? Máme spoustu úkolů. Našim prvním velkým úkolem je naši společnou kulturu nejen pěstovat, ale i dále rozvíjet. Když se díváme na spoustu stánků a mnoho mladých Čechů, byli tu již včera, kteří obdivují části své vlastní historie a kultury, cítíme, že kultura je něco vážného, co odlišuje člověka od zvířete.

Našim velkým úkolem je společně kulturu českých zemí – Čechů, sudetských Němců a Židů, dále rozvíjet a předat dalším generacím. U toho nám velmi pomáhá svobodný stát Bavorsko svým patronátem.

Včera jsem řekl spolkovému ministru vnitra, že doufáme v brzkou aktivní angažovanost spolkové vlády v těchto otázkách tak, jak již činí Bavorsko. Říkám jasně: musíme se snažit, aby občané ČR – takových bude stále přibývat -, kteří se angažují pro takovou společnou kulturu, dostali nutnou podporu. D. Herman spolu s našim bývalým ministrem kultury, L. Spaniem, dovedli nás na cestu vedoucí k bavorsko-české kulturní dohodě, v jejímž centru stálo mnoho sudetoněmeckých záležitostí. To nesmí nyní zahynout! Tyto úmluvy musí pokračovat! K tomu patří i to, že četní partneři, které jsme našli a nacházíme v českých kulturních institucích, se nesmí stát obětí proměn, kdy by mohli být posláni jeden nebo druhý z netransparentních důvodů do pustiny. Ti, kteří s námi pracují na společné kultuře v tomto velkém politickém dílu, zasluhují podporu politiky...

Jsme rozhodnuti aktivně spolutvořit naši bavorskou a českou vlast...V této souvislosti sem patří i podpora německé menšiny v České republice...

....Díváme-li se kolem sebe, vidíme Trumpy, Erdogany, Putiny, nacionalismus v Indii, vysídlování v Africe – chceme pro Afriku Marshallův plán – běžence, klimatické katastrofy. Nelze nevidět, že chceme-li jako Evropané vše přežít v tomto nebezpečném světě, musíme být zajedno.

Mnichov, kde bydlím, je největším sudetským městem; je zde i Sudetoněmecký dům. Připojíme se v této Evropě do silné demokratické společnosti. To se však může podařit jen tehdy, máme-li doma pořádek. K tomu nestačí jen právo a základní hodnoty, o kterých jsme mluvili. K tomu je zapotřebí dobré sousedství. Této Evropě hrozí, že se opět rozpadne na východní a západní část. Toto se může stát ale jen tehdy, když ztratíme střed. Takže, milí krajané, stejně tak jako Evropa, která potřebuje silný střed, ke kterému my patříme, i my jako Evropané potřebujeme střed.

 ...Proto se obracíme a chceme se přiblížit na tomto sudetoněmeckém dni k Česku, k stoleté vlasti Čechů a sudetských Němců. Budeme v tom pokračovat dále, geograficky či lidsky nebo politicky, až se jednoho dne stane to, o čem já sním: starosta jednoho českého nám zavolá a řekne: „Bude pro nás potěšením, aby se sudetoněmecký den konal u nás.“ Milí krajané, i proto má být Řezno znamením."

Pro České národní listy texty volně a kráceně přeložila Ing. arch. Nina Žečeva, Brno, 10.7.2019. Redakce: J. Skalský, připravil: dr. O. Tuleškov

Poznámka ČNL

Z uvedeného vyplývá, že nešlo o nějaký ojedinělý úlet  německého velvyslance  v Praze, ani českého velvyslance v Berlínu  při prezentaci knihy "Mezi Prahou a  Mikulovem". Proti uvedenému se  neozval ani německý, ani český ministr zahraničních věcí, mlčela i vláda ČR v čele s jejím předsedou Andrejem Babišem, rovněž tak se neozvala vláda SRN s kancléřkou Angelou Merkelovou.

Přepisování našich dějin v negativním smyslu, německé historie pak zahlazováním nežádoucích momentů, je  procesem, který pokračuje již celá desetiletí a blíží se pohledu na nás,  na Čechy jako ty zle, jako na pachatele, různých, jim připisovaných zločinů, a na Němce pak jako na naše oběti.

Faktem je, přepisování našich dějin například  v období předmnichovském i pomnichovském, doby válečné a poválečné, pokročilo tak, že v řadě určitých časových období  převládá u značné části z nás dějinné vidění německé, jež nás hrubě očerňuje. Skutečné dějiny jsou u nás málo známé a pokud si v dohledné době neosvojíme  potřebná historická fakta, zápas o naši minulost prohrajeme.

Proto se snažíme, abychom uveřejňováním dějinných skutečností pomohli k zastavení uvedeného procesu a k odhalení historické pravdy. Sami dokážeme málo. Proto vás všechny, kteří nás čtete, prosíme o spolupráci. Komentujte naše články, stahujte si je, přeposílejte je. Dělejte tak nikoliv ojediněle, ale soustavně  a intenzivně. Pak výsledky námi a zejména mnoha dalšími vlasteneckými subjekty chtěné se mohou postupně dostavit. Pakliže však prohrajeme zápas o naši minulost, je velmi pravděpodobné, že ztratíme  i svou přítomnost a budoucnost.  Proto národní obrození by se mělo  stát našim společným programem.