Matzal rozhodl, že všichni čeští obyvatelé Vyškova musí odevzdat své radiopřijímače
Matzal rozhodl, že všichni čeští obyvatelé Vyškova musí odevzdat své radiopřijímače
Jeho nejbližším pomocníkem a „šedou eminencí“ se stal Johann Drabek - ortsgruppenleiter NSDAP (místní skupinový vedoucí NSDAP) ve Vyškově (pozn.red.: příbuzenské vztahy mezi tímto nacistickým zločincem a. J. Drábkem, ministrem práce a sociálních věcí, z TOP 09, nebyly zjištěny), který dobře znal poměry i lidi, protože již několik let před okupací pracoval ve Vyškově jako adjunkt v cukrovaru a později jako správce Mikulíkova dvora. Tato dvojice ruku v ruce připravovala všechna opatření, která se ve Vyškově realizovala. Dalším jeho častým výrokem bylo: „Kdo se postaví proti nám, toho vymažeme!“ (...Den werden wir ausradieren!).
3. září 1940 vydává Matzal vyhlášku zakazující židům ve Vyškově vstup do veřejných sadů a veřejných místností. Je to jeho vlastní iniciativa, protože v té době to ještě nebylo nařízeno celoprotektorátní vyhláškou. 20. září nařizuje Matzal po obhlídce města, aby všechny firmy, obchody, živnosti a dílny, i česky protokolované, byly označeny dvojjazyčnými německo-českými nápisy.
Ke konci měsíce Matzal zakládá společnost pro stavbu „německého domu“ a stává se sám jejím předsedou. Zahajuje také jednání s Ing. Schuriem z Brna, aby zpracoval regulační a zástavbový plán města Vyškova, kde by byly všechny úkoly zachyceny. Dnes víme, že Schurius žádným inženýrem nebyl a plán, který zpracoval, stál město mnoho peněz.
Ukázalo se však, že to nebyl nový plán, ale plán starý, jen částečně přepracovaný, který nechal zhotovit ještě bývalý starosta JUDr. Hon. Tam, kde chtěl Matzal stavět „německý dům“, byla plánována česká škola. a postupně také zástavba. Ale „Schuriův“ plán byl přijat a podle něho se mělo postupovat.
11.října 1940 vydává Matzal vyhlášku, ve které upozorňuje na přísné dodržování zatemňovacích opatření, protože prý se nedostatečně plní opatření nařízená již 1. září 1939. V dubnu 1941 opět ukázal Matzal svou moc. Bez ohledu na to, že takové opatření nebylo nařízeno nebo schváleno vyššími místy, rozhodl, že všichni čeští obyvatelé Vyškova musí odevzdat své radiopřijímače. Tím chtěl spolehlivě zabezpečit nařízení o zákazu poslechu cizího rozhlasu. Aparáty byly odebrány a uloženy na radnici až do roku 1942.
Koncem . dubna vydává další svérázné nařízení, které kromě Vyškova nikde v protektorátu neexistovalo. Nařizuje všem Čechům, že „jakmile potkají německého důstojníka nebo vojáka, musí mu udělat místo a řádně pozdravit“. Toto opatření, zavánějící švejkovinou, bylo zřejmě nepříznivě přijato, protože po osmi dnech bylo odvoláno.
22. června , v den napadení SSSR nacistickým Německem se udála velká aféra v gymnáziu. Při kontrole zde byly na za zadní straně jednoho obrazu nalezeny nalepené portrety bývalého prezidenta Beneše a vedoucího představitele SSSR Stalina. To bylo pro Matzala a Bergmana vítané svědectví o protiněmeckých názorech na gymnáziu, což využili později při zdůvodnění návrhu na zrušení gymnázia.
Stejně razantně se stavěl k řešení bytové otázky .Přesto, že Němců bylo ve Vyškově jen několik stovek, vyhradil si právo rozhodovat o přidělování bytů a 75% jich přidělil Němcům, zejména nově příchozím příslušníkům posádky. Zbylé byty, které Němci odmítali, pak přiděloval Čechům. Došlo i ke konfiskaci židovských bytů a vyvlastnění nemovitostí českých vlastníků . Nezapomněl ani sám na sebe. Vybral si vilu po židovské rodině Polákových, kterou nechal za obecní peníze upravit podle svých představ a pak se do ní s rodinou. nastěhoval. Rodina Polákových zahynula později v Osvětimi.
Cítil se být povolám mluvit do všeho. V září 1941 zasáhl do výstavby nového domu Spořitelny na vyškovském náměstí. Stavba byla zahájena před jeho příchodem a nyní se již stavělo třetí patro. Zanedlouho Matzal rozhodl, aby stavba byla zastavena, že prý narušuje vzhled města a jeho německý ráz a on nestrpí, aby proti radnice byla postavena stavba v západnickém slohu s komunistickými okny. Po neúspěšném jednání s vedením spořitelny, které nechtělo od dokončení stavby ustoupit, byla věc vyřešena výnosem oberlandrátu Brno, kterým bylo nařízeno stržení již postaveného třetího patra.
Ze života jednoho tzv. sudetského Němce s českými kořeny 3, ing. Josef Mikš
