Masaryk a Beneš k nám promlouvají
Masaryk a Beneš k nám promlouvají
Vzpomínáme na tyto naše velikány, kteří se zasloužili nejen o obnovení naší státnosti, s úctou a láskou. V nedávné době jsme si připomínali výročí jejich úmrtí. Bylo nám velmi smutno již z toho, že naše média se o nich nezmínila, v lepším případě pak jen okrajově. Zato však jsme se mohli z nich dozvědět, co dělá ta či ona hvězdička, jaké má nové známosti, jak zvýrazňuje své křivky, a jakého partnera nově má. I sportovci si ve zpravodajství hlavního proudu přišli na své. Ke slovu se dostávají i prorežimní snaživci, jenž kromě snahy vyjít vstříc mocným tohoto světa, nic dalšího, co by společnosti mohli nabídnout, nemají. Média usilovně pracují na tom, aby z politických nul udělaly velikány, státníky, pokud jdou současným „trendům“ na ruku. Ti politici, kteří se nechtějí vydat nastíněnou cestou, dále brání zájmy státu, národa a odmítají globalismus, musí být naopak poníženi.
Naši prezidenty Masaryk a Beneš již letitou dehonestací prošli. Nyní mají být zapomenuti. Naopak z kalného dna zapomnění mají být vylepšení Háchové a Berani opět uvedeni v paměť. Jak ostudné!
Máme snad skutečně zcela zapomenout na naše dva první prezidenty, na prezidenta Osvoboditele a na prezidenta Budovatele? Vypadá to tak. Zjevně překážejí určitým vnitřním a zejména zahraničním silám, které se snaží ruku v ruce nově reorganizovat středoevropský prostor, ale nejen ten. Německo jako stát posiluje, Amerika v Evropě slábne. A tak opět přicházejí na řadu různé možnosti, jež předpokládají, zánik některých států, které se mají opět stát zeměmi v rámci nových říší, a posílení druhých v nenasytné bumbrlíčky.
Ale nechceme se zabývat pouze geopolitickými politickými hrátkami imperiálních sil, ani vázaností našich politiků na ně. Tito muži zpravidla veřejnosti nic nemohou dát, nic totiž neumějí, trpí nestatečností a neschopností hájit naše zájmy. Vraťme se raději opět k našim velikánům! Jejich vymezení humanitní demokracie je zásadním programem a našim úkolem je jeho realizace. Všichni víme, že naše demokracie chřadne, je vážně nemocná, dochází k její degradaci, přestože o demokracii kdekdo mluví s falešným nadšením.
Jak demokracie může prospívat v systému, kde již celá desetiletí dochází k zostřování sociálních otázek. Lid, který má být jediným zdrojem státní moci, jak říká naše ústava, se stále více dostává na vedlejší kolej, kdežto nadnárodní firmy, různé současné instituce, vytvořené kapitálem, který neustále sílí, získávají stále více moci, jež jim v demokratickém státě nepřísluší. Proces, v němž chudí dále chudnou a bohatí stále více bohatnou, ovlivňuje fakticky stav demokracie, a to jednoznačně negativně. V současnosti jsme dosáhli takového stavu, že stále menší menšina obyvatel má více bohatství než velká většina lidí. Celosvětově jsou čísla, která podávají svědectví o uvedeném negativním procesu, ještě mnohem horší, Takový stav je pro demokracii zhoubný.
Proto je pro nás nejen velmi nutné, ale přímo sebe záchovné, vrátit se k Masarykovi a Benešovi, k jejich myšlenkám. Především těch o demokracii. Můžeme z nich odvodit, jaká má být skutečná demokracie současnosti a budoucnosti. Oni to byli, co již před řadou desetiletí zformulovali pojem demokracie humanitní. Tato předpokládá, stručně řečeno, přerůstání politická demokracie i do oblasti hospodářské a sociální.
Takže zcela jednoznačně můžeme říci, že uvedený demokratický program Masaryka a Beneše zdaleka nebyl naplněn. Právě naopak! Odcházíme od něj, vzdalujeme se mu. Jeho realizaci brání protilidový vývoj, který, pokud se mu neubráníme, nás dovede až k silným sociálním pnutím a přímo k vážným konfliktům i o naši státnost a zachování českého národa, jazyka, kultury. Pokud nebudeme schopni se bránit, ohrozíme vlastní existenci.
Jsme dědici prezidentů Masaryka a Beneše. Nejen jejich ideálů, dodnes živých a inspirativních, ale i jejich celého životního díla. Jejich příkladem pro nás, i pro naše současné politiky, je i nebojácnost, statečnost, jíž v životě prokazovali. Masaryk vystoupil proti Rakousku-Uhersku, které nás považovalo za občany druhého řádu a hodlalo nás germanizovat. Obnovil naší státnost v čele čs. legií. Beneš v exilu bojoval za obnovení Československé republiky. V tomto zápase byl úspěšný. Budeme i my úspěšní? Uchováme odkaz T.G.Masaryka a Beneše, naplníme části jejich programu, který již nemohli uskutečnit?
Dr. O. Tuleškov
