České národní listy

Marie L. Neudorflová, PhD

Recenze:

Jiří Jaroš Nickelli, Tajemství Neurathovy knihy. 7 příloh dokumentů. Líšeň 2024. 161 stran, vlastním nákladem.

Vzhledem k agresivním pokusům jistého segmentu šlechty žijící před rokem 1945 v českých zemích získat zpět majetek konfiskovaný československou vládou na základě Dekretů presidenta republiky a Národního shromáždění v důsledku její kolaborace s německými okupanty v letech 1939–1945, je jeho hlavním „argumentem“ popírání této skutečnosti.

Historik Dr. Jiří Jaroš Nickelli se ujal nesmírně náročného úkolu vyvrátit tyto argumenty na základě dostupných pramenů. Práce to byla velmi náročná, neboť přímé dokumenty týkající se kolaborace této šlechty s německými okupanty jsou nedostatečně dostupné a někdy dokonce podle nalezených indicií likvidované. Což vyvolává otázky hrubé nedbalosti státu v ochraně této dokumentace z doby okupace a těsně poválečné éry.

Na dosavadní výsledky bádání několika předchozích autorů dr. Jaroš s vděčností uvádí zvláště publikace profesora Václava Pavlíčka, CSc. ústavního právníka a emeritního vedoucího katedry práva Karlovy univerzity, a dále obří osmsetšestnáctistránkovou publikaci jeho žáka, docenta Josefa Bendy Restituce majetku bývalých šlechtických rodu po roce 1989 (I. vydání, Praha 2010, II. vydání Tuláček 2013). Přelomový objev docenta Bendy v podobě Návštěvní knihy reichsprotektora Konstantina von Neuratha zasuté „po několik desetiletí v knihovně Kongresu USA“, pravděpodobně odvezené roku 1946 armádou USA z Československa (po válce nikdy nevrácené ČSR) se stal nejdůležitějším zdrojem informací pro účely práce dr. Jaroše.

Pro důkladnější pochopení role Neuratha autor předkládá jeho základní postoje v kontextu jeho oddanosti velkoněmecké myšlence i jeho oddanosti nacismu a přímé angažovanosti v plánu na germanizaci Čechů v českých zemích. Zmiňuje i zločiny von Neuratha a dalších nacistických pohlavárů s ohledem na jejich nedodržování smluv z období před německou okupací českých zemí, Neurathův, Fridericiho i Frankův plán zločinně germanizovat Čechy, zničit českou inteligenci, a zvláště onu vzdělávanou během I. československé republiky, která věřila v možnost obnovy českého státu. Hlavním autorovým zdrojem relevantních dokumentů je spis československých žalobců skupiny gen. JUDr. Ečera na Norimberském soudu. Autor si všímá i dalších důležitých souvislostí, týkajících se širšího okruhu mezinárodních podporovatelů nacismu a koloniálních principů v Německu, ve Velké Británii a ve Francii, a zároveň s tím i jejich poválečných pokusů vyrobit „omluvný nimbus diplomatů – obětí nelidských nacistů“, mezi něž měl patřit i von Neurath. Přesto, že von Neurath byl po Führerovi nejvyšším a neomezeným pánem tzv. protektorátu, snažil se zodpovědnost za nejhorší zločiny na okupovaném území ČSR svést zejména na K. H. Franka. Norimberský tribunál vyvrátil mýtus o nevině pana reichsprotektora, píše J. Jaroš Nickelli (s. 34–35).

V centru autorova zájmu byla otázka, že tvrzení šlechtických žadatelů o restituce jim konfiskovaného majetku po II. světové válce byly většinou nepravdy, někdy dokonce lži o tom, že „byli loajálními k I. ČSR, že s okupanty nespolupracovali, ba že se s nimi dokonce nestýkali“. A v tomto stadiu bádání se staly neocenitelnými dokumenty Návštěvní kniha von Neuratha, a dále řadou kontrolních orgánů zapomenuté Návštěvní knihy nacistických zámků, příkladně zámků v Hrušovanech nad Jevišovkou a v Lysicích, což je největší přínos autora k dosavadnímu bádání.

Tyto dokumenty vypovídají o pravidelných návštěvách protektorátní šlechty a o jejich stycích s prokázanými nacisty, o jejich kolaboraci s Neurathem i s nacisty na příslušných zámcích. Nikoli tedy pouze o pouhé stavovské sounáležitosti.

Když si autor klade otázku, jak se Neurathova Návštěvní kniha vůbec dostala do USA, nachází souvislost s otázkou tzv. „Štěchovického archivu“ (nezaměňovat s tzv. „Štěchovickým pokladem“ a jeho hledači!). Tento archiv udaný jistým esesmanem americké a francouzské armádě, a poté odvezený do USA, obsahoval bedny dokumentů protektorátních ministerstev (podle tehdejších svědků se seznamy kolaborantů, dnes nedostupných). Skupina amerického vojenského komanda vynesla z esesmanem nalezené štoly 20 až 32 beden dokumentů. Celá dobře připravená akce US komanda přitom porušovala zákony ČSR a Benešova vláda přes sympatie ke spojenecké velmoci podala diplomatický protest spolu s francouzskou vládou. Ten však skončil zahlazením akce pod koberec vyjádřením vyslanectví USA nad politováníhodným incidentem. Čs. vládě však nikdy dokumenty vráceny nebyly a její diplomatický přidělenec pouze viděl bedny a některé svazky spisů bez možnosti je prozkoumat blíže.

Nicméně objev Neurathovy knihy po desetiletích připomíná nevyvratitelně, že většina tzv. „české šlechty“, která nikdy geneticky česká nebyla, s von Neurathem spolupracovala, často byla i členy Henleinpartei a jiných složek nacistických, a zájmy a potřeby českého národa nevnímala jako zájmy vlastní. Sedm stránek kopií závažných dokumentů věcně doplňuje význam autorova textu. Vzhledem k právní podstatě dekretů presidenta republiky a Národního shromáždění mnohé restituční nároky na majetek konfiskovaný na jejich základě jsou nelegitimní a nezřídka i podvodné.

Dr. Jiří Jaroš Nickelli nám předložil cennou práci z hlediska dokumentů relevantních jak k minulosti okupace republiky, tak i k současným poměrům, kdy národní zájmy a obecně vzato potřeby menších národů nebyly a nejsou na prvním místě mezinárodního respektu a demokratických principů.

Marie L. Neudorflová, PhD.