Jdi na obsah Jdi na menu
 


Manipulace s dějinami první republiky II, Prof. PhDr. Věra Olivová, DrSc.

26. 6. 2020

Manipulace s dějinami první republiky II

Prof. PhDr. Věra Olivová, DrSc.

    Touto hodnotnější náplní byla "idea totalitního státu" usilujícího o centra­lizovanou společnost bez tříd a bez politických stran, řízeného "autoritativní vládou". +

Zásadně chybná byla prý i zahraničně politická orientace první republiky, neboť jsme "byli naprostými vazaly mezinárodní plutokracie a židovstva". Byla to především "katastrofální Benešova zahraničně politická koncepce", která způsobila, že jsme se „pustili do marného a nákladného sporu s Ně­meckem, který jsme nutně museli prohrát." Naproti tomu "Říše nás zapo­jila do životního prostoru obrozeného německého národa, který se stává ve­doucím národem evropským. Německý národ nás nebude germanizovat, nýbrž europeisovat".++

Jednoznačným závěrem všech těchto úvah byla pak snaha pisatelů pře­svědčit český národ o tom, že je nutno zapomenout na "neblahou" minulost a aktivně spolupracovat s německými okupanty. Neboť, jak zdůrazňoval protektorátní ministr lidové osvěty, "český národ v rámci Německé Říše mu­sí být šťastnější, spokojenější a zámožnější než byl pod vládou doktora Be­neše a jeho Židů".*

V souvislosti s odmítáním demokratické tradice první republiky rozdělil Moravec - bývalý podplukovník československé armády, nyní ministr lido­vé osvěty - český národ do dvou protikladných kategorií. Toho, kdo by se rozhodl k podpoře nacistické agrese do Evropy nazval "energickým a sta­tečným Čechem" . Toho však, kdo zůstal věren tradici minulosti označil s po­hrdavým despektem za méněcenného "Čecháčka". Podle něho "Čech mys­lí v rámci Evropy a dívá se do příštího století. Čecháček myslí jen v rozpětí svého městečka a dívá se jen na lapálie dneška, bez kterých se ještě neo­bešla žádná revoluce. Čecháček je cele zaměstnán foukáním na český prs­tíček, který strkal, kde se svírá." **

Moravcovu odpudivou kategorii Čecha a Čecháčka převzali další a dále ji precizovali. Zdůrazňovali, že Čechem je ten, kdo "opravdu velkoryse spolu­pracuje s národně socialistickým Německem" a tím tvůrčím způsobem přispívá k vybudování nacistické nové Evropy. "Čecháček však věří - zed­nářům a Židům", tj. bývalým politikům a londýnskému zahraničnímu od­boji. ***

Tento československý demokratický odboj vedený Edvardem Benešem byl také pro všechny české kolaborující fašisty terčem stálých útoků. Nazý­vali ho "mrtvolným jedem", otravujícím "duše našeho lidu paprsky klam­ných a neuskutečnitelných nadějí v republiku třetí". Žádali, aby "český ná­rod postavil před soud onu skupinu zkrachovalých politiků, kteří se spojili s Churchillem a likvidující Anglií a kteří dnes stojí jako nepříjemnost mezi námi a německým národem". ****

Hlavní útoky pak směřovaly proti osobě Edvarda Beneše. Čeští kolabo­ranti postupovali i zde v souzvuku s německými nacisty, kteří - samotného Hitlera nevyjímaje - považovali již v minulosti Edvarda Beneše nejen za své­ho nejvážnějšího oponenta, ale přímo za nepřítele číslo jedna. Právem.

Edvard Beneš věřil, že mír je možný pouze v demokracii, a proto také ce­lý život podporoval německé demokratické sily. Proti německému nacismu však úporně bojoval v mezinárodním měřítku i uvnitř republiky.

    Ve Společnosti národů torpedoval v roce 1933 Hitlerovu snahu o vyzbro­jení

----

+ Emanuel VAJTAUER, Jak po Mnichovu. Můžeme jít s Německem?, Praha 1939, s. 101 a 142.

LAŽNOVSKÝ, Řiše a my, s. 22, 32,36. TÝŽ, Na rozcestí věků. Praha 1941, s. 86. TÝŽ, Ein Tscheche über das Benesch-Regime, Praha 1941. TÝž, Tři roky v Ří­ši. Protektorát Čechy a Morava. Praha 1942

* MORAVEC, Děje a bludy, s. 96 n.

** MORAVEC, Ve službách nově Evropy, Praha 1940, s. 222 n.

*** LAžNOVSKÝ, Říše a my, s. 60.

****MORAVEC, Ve službách, s. 218. VAJTAUER, Vzpoura Evropy, s.10. B. M. Ro­elli, Emigranti jsou vinni. Praha 1940.

-----

Německa se souhlasem této instituce. Iniciativně ovlivňoval protině­meckou politiku Francie. Aktivně přispěl k tomu, že Sovětský svaz opustil svou dosavadní politiku spolupráce s Německem a angažoval se v protině­meckém bloku opřeném o Společnost národů. Usiloval o vybudování protiněmecké fronty, která by zastavila nacistickou expanzi. A svou úpornou obranou Československa nejen že celý rok 1938 vzdoroval německému tla­ku, ale přivodil řadu neúspěchů samotnému Hitlerovi.

Ve vnitřní politice se z iniciativy Edvarda Beneše konal již v roce 1932 v Br­ně proces s nacistickou organizací Volkssport, cvičenou a vyzbrojovanou oddíly SA z Německa. Z jeho iniciativy byla v říjnu 1933 zakázána německá nacistická strana v republice. On to byl, kdo vedl a po své volbě preziden­tem dále stupňoval boj proti Henleinově straně. Pod jeho vedením byly zma­řeny všechny nacistické pokusy o puč v republice. Ještě v polovině září 1938 byl nucen neúspěšný vůdce sudetoněmecké strany Henlein spolu s K. H. Frankem utéci do Německa.

Němečtí nacisté častovali Edvarda Beneše pro jeho politiku nevybíravými nadávkami a při Hitlerově projevu ve Sportovním paláci v září 1938 bouřil celý sál frenetickým pokřikem "Bluthund Beneš" (krvavý pes Beneš). Sou­časně se nacisté pokoušeli diskreditovat Beneše i v českém politickém tá­boře, snažili se "vnášet rozkol mezi Beneše a jeho národ", jak si pozname­nal Goebbels do svého deníku 28. září 1938.*

Čeští kolaborantští fašisté prováděli tutéž politiku. Navazovali při tom na kritiku Benešovy zahraniční politiky, která vycházela z české politické pra­vice a požadovala jednoznačný příklon k Německu. Jeho protinacistickou politiku považovali za hlavní příčinu mnichovské tragédie. Agrární novinář Kahánek konstatoval v roce 1939: "Neměli jsme víry ve schopnost dr. Be­neše přizpůsobit se. Tragédie zářijových dnů roku 1938 začala [prezident­skou) volbou 18. prosince 1935. Mezi oběma daty je souvislost." **

Z tohoto konstatování pak vycházela nacisty inspirovaná a podporovaná kampaň, v níž byl Edvard Beneš - v naprostém rozporu se skutečností ­označován za hlavního viníka mnichovské tragédie. Ozývaly se dokonce po­žadavky, aby byl za to postaven před národní soud. Nevybíravé politické pamflety a vulgární rozhlasové skeče měly znevážit a zesměšnit jeho veliký- byť marný - zápas na obranu Československa. Tím více se pak snažily zdiskreditovat jeho úspěšný zahraniční odboj.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář