ČESKOSLOVENSKO V EXILU

V složitých souvislostech německé agrese vyniká však tím více skutečnost, že vedle Československa, ujařmeného nacistickým Německem, nepřestalo i nadále existovat Československo, které navázalo na první republiku a na její demokratickou tradici - Československo v exilu.

Z iniciativy prezidenta Beneše se okamžitě po Mnichovu zformovalo v jeho vile v Sezimově Ústí z jeho nejbližších spolupracovníků jádro domácího protiněmeckého odboje. V exilu, do něhož prezident Beneš odjel 22. října 1938, pak zahájil přípravy k mezinárodnímu vystoupení proti nacistickému Německu. Došlo k němu bezprostředně poté, co Německo okupovalo 15. března 1939 Československo. Prezident Beneš, který byl v té době v USA na přednáškách na univerzitě v Chicagu, se následující den obrátil protestem proti "tomuto mezinárodnímu zločinu" na vlády Francie, Anglie, Ruska a Ameriky a na Společnost národů. *

Tímto protestem zahájil Edvard Beneš svůj protinacistický odboj a ihned poté - 21. března 1939 - vypracoval jeho základní strukturu a personální obsazení i pro ta československá vyslanectví, která se odmítla vzdát Německu - pro vyslanectví ve Washingtonu, v Londýně, v Paříži, v Moskvě a ve Varšavě. Základní politickou linii tvořila ideová jednota odboje s první Československou republikou.** Ve svých veřejných projevech přenášených rozhlasem i do vlasti informoval prezident o svém postupu i domácí odboj.

V projevu k československým legionářům v Chicagu 8. června 1939 vytyčil Edvard Beneš heslo "Svobodné Československo ve svobodné Evropě" a zdůraznil: "Půjdeme do boje za svobodu své staré vlasti a za vydobytí své staré Československé republiky. Neuznáváme žádné obsazení, a proto náš stát legálně pro nás existuje dál. Jdeme světem hrdě a pevně, jako občané Československé republiky. "***

Hlavní těžiště odboje přenesl prezident Beneš do Londýna a vedením akcí ve Spojených státech pověřil Jána Papánka.****

Na základě teorie o právní kontinuitě vybudoval prezident v exilu postupně prozatímní československé státní zřízení. Vedle prezidenta ho tvořila vláda v čele s monsignorem Janem Šrámkem a Státní rada - jakýsi quasi-par­lament - v čele s Prokopem Maxou. Funkci zákonů plnily prezidentské de­krety. Jedním ze základních dekretů jak pro toto, tak i pro budoucí, pová­lečné období, byl ústavní dekret prezidenta republiky č. 11 o obnovení práv­ní kontinuity. Byl přijat po pečlivé dvouleté přípravě 3. srpna 1944 a navazoval na zákon z 28. října 1918, kterým byla vyhlášena Českoslo­venská republika.

Československá exilová vláda získala postupně mezinárodní uznání od vlády

---------------

* Edvard BENEŠ, Paměti. Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství. Praha 1947 (3. vyd.), s. 98 n.

** Plán odboje. Dopis Edvarda Beneše z Chicaga Hubertu Ripkovi do Londýna 21. března 1939. In: Edvard BENEŠ, Dopisy bratru Vojtovi 1938-1944, Praha 1998, Knižnice Společnosti Edvarda Beneše, sv. 16, s. 70-72.

*** Edvard BENEŠ, Šest let exílu a druhé světové války. Řeči, projevy a dokumenty z r. 1938-45. Praha 1946, s. 53.

**** Aby se nezapomnělo... Vzpomínky a dokumenty o životě, práci a zápasech Dr. Jána Papánka, Praha 1994. Halina BREN, Život pre iných. Ján Papánek 1896-1991. Praha 1995.

------------

Sovětské, britské i americké a tři z velmocí podpisujících Mnichov od­volaly na něm svůj podpis a tím ho anulovaly (Anglie a Francie 1942, Itálie 1944).*