Likvidace Československa fašistickým Německem XXXX, 1938 – 1939
Likvidace Československa fašistickým Německem XXXX, 1938 – 1939
Kolaborace a kolaboranti
Slovo kolaborace nabylo na významu, jakmile se náš lid musel potýkat s cizí okupací a jejími nohsledy.
Vrcholnou kolaboraci nám předvedl v třicetileté válce český šlechtic Albrecht z Valdštejna, od něhož se odvíjí genetická linie přes rakousko-uherské černo-žluté byrokraty až k Háchovi, Moravcovi a jim podobným. Co jiného než ducha kolaborace představovala ona Havlova - pro oběti fašismu urážlivá - omluva Sudeťákům za „vyhnání“, těm, kteří po celá léta tvořili většinu potlačovatelského aparátu v českých zemích? Omluva, která připomíná háchovštinu. Omluva, jež nastartovala obrovskou vlnu nátlaku, kterou vyvíjejí revanšistické organizace přes německou vládu i přímo. Požadují návrat majetku (ačkoliv válečné škody způsobené i jejich přičiněním hodnotu německého majetku přesahovaly, přesto, že Německo nikdy neuhradilo naší zemi válečné reparace stanovené vítěznými mocnostmi). Dovolávají se práva na vlast, které sami upírali jiným. Chtějí odvolat Benešovy dekrety a konečně – odmítají rozhodnutí vítězných mocností, přijatá na konferenci v Postupimi.
Dnešní kolaboranti otevřeli dokořán brány invazi německého kapitálu, který k tomu, aby naši zemi okupoval, nepotřeboval kulomety a tanky. Vinou českých finančních šejdířů, té přední kolaborantské kohorty, která je nastrčena, aby pracovala pro německé zájmy podobně jako kdysi pátá kolona henleinovců. Podstatná část česky psaného tisku patří německým vlastníkům. Proto tisk dělá a bude dělat jejich politiku. Tak je to i s řadou továren, tisíci hektarů půdy i kulturních a historických památek.
Jásot pravice po hlasování v parlamentu o našem vstupu do paktu NATO, který se změnil v učiněnou euforii po zprávách z amerického Senátu, naprosto jasně prozradil, a ani se s tím netajili, že konečně cizíma rukama a zbraněmi jsou zajištěny u nás jistoty kapitalistického panství, které si ovšem v roce devětaosmdesátém málokdo přál. Tehdy se zaklínali, že k ničemu podobnému nedojde. Taková kolaborace je plně pochopitelná neboť má zajistit kolaborantům jejich plné měšce.
Škody, které toto novodobé přisluhovačství způsobilo našemu hospodářství a morálnímu zdraví národa, jsou nesmírné a trvalo by hezky dlouho, než by se odstranily. To by ovšem náš člověk musel následovat toho biblického chlapce z Nazaretu, který svatokupce vyhnal z chrámu.
Ovšem daleko nejhorším projevem kolaborace se zahraničním kapitálem, která dlouhodobě a rozhodujícím způsobem ohrožuje naši suverenitu, je, jak si počíná naše kompradorská buržoazie při obhajobě ekonomických zájmů země. Již v počátku tohoto nevídaného převratu od socialismu ke kapitalismu provedl Klaus ve službách mezinárodního kapitálu takovou devalvaci měny, že jsme se rázem ocitli v roli chudých příbuzných našich sousedů. Začal proces vyžírání této ubohé země zahraničními zlatokopy, pro které transformace, privatizace a vše, co s tím souviselo, otevřela uprostřed Evropy ráj podobný Klondyku. Pak začali hluboce pod cenu (také díky devalvaci) zbavovat za marky a dolary rozhodující roli našeho státu v ekonomice. To nejcennější, co jsme měli, za babku vyprodali zahraničním firmám s nadějí, že to vládě zachrání její bankrotářské rozpočty. Nezachránilo!
Hanebné smlouvy, před národem utajené, s Mezinárodním měnovým fondem i servilita vůči Evropské unii, jen pomohly značně omezit naše dřívější exportní úspěchy a nahradit je montážními závody cizích vlastníků. Nejkrutější dopad měl způsob přechodu v devadesátých letech na obrovský útlum našeho zemědělství, které se z vývozce stalo výrazným dovozcem komodit, jež jsme dříve vypěstovali a vyrobili k vlastní soběstačnosti. Kam se podíváme, všude narážíme na katastrofální důsledky politiky české pravice, kolaborující s nadnárodními firmami. Dnešní představitelé si vyslouží, že v dějinách bude jejich éra připomínána jako jedna z nejhanebnějších. Možná hanebnější než ta Háchova. (J. Matějka, Haló noviny 15. 5. 1998.)
