České národní listy

Bezpečnost a obrana Československa tím byla plně závislá na postojích západních velmocí. Politika usmiřování – appeasementu - a diplomacie západních mocností vůči Německu vyústila do platformy zrady Československa. Fašistické Německo proto mohlo ve vztahu k Československu účelově manévrovat mezi vojenskou a nevojenskou sférou.

Německu se podařilo vyřadit Francii a Velkou Británii z vojenské pomoci, ke které je zavazovaly smlouvy, dovedně pak vojenskou i nevojenskou oblast koordinovalo k likvidaci ČSR cestou nátlaku na vedení Československa, podněcováním proněmeckých kruhů, rozvíjením nepřátelské činnosti německé páté kolony uvnitř ČSR.

Pro obranu Československa proti německé agresivitě působila československo-sovětská smlouva i jasný postoj Sovětského svazu. V období, kdy se rozhodovalo o osudu ČSR, vyjádřil Sovětský svaz ochotu poskytnout vojenskou pomoc dokonce i tehdy, kdyby Francie své smluvní závazky nedodržela.V tomto případě by SSSR jednal na základě žádosti československé vlády ve Společnosti národů. (Dějiny druhé světové války, díl II, s. 100.)

Sovětská vláda usilovala, aby se Francie a Británie připojily k těm silám, které se stavěly proti okupaci Československa. 23. září navrhl Litvinov jménem sovětské vlády, aby byla co nejrychleji svolána konference všech tří států, na níž by vypracovali konkrétní opatření na pomoc Československu. 25. září poslal komisariát obrany SSSR sovětskému vojenskému přidělenci ve Francii telegram, aby sdělil náčelníku francouzského generálního štábu, že sovětské vrchní velení učinilo řadu předběžných opatření k poskytnutí pomoci ČSR: „30 pěších divizí bylo staženo do oblasti přímo sousedící se západními hranicemi. Totéž bylo učiněno, pokud jde o jezdecké divize. U technického vojska – letectvo a tankové jednotky jsou v plné pohotovosti.“ (Tamtéž, s. 102.)

Sovětská vláda, jež neztrácela naději, že Československo se na ni přece obrátí s žádostí o pomoc, pokračovala v opatřeních na zvýšení mobilizační a operační připravenosti Rudé armády.

Kromě vojsk vysunutých k jihozápadním a západním hranicím byl do bojové pohotovosti uveden i druhý sled vojsk. Ten se skládal ze 30 střeleckých a 6 jezdeckých divizí, dvou tankových sborů, 15 samostatných tankových brigád a 34 leteckých základen. (Tamtéž, s. 103.)

Možnost průchodu sovětských vojsk, aby mohla poskytnout československým ozbrojeným silám pomoc při odražení německé agrese, byla projednána s Rumunskem. V nejkritičtější chvíli, kdy se rozhodovalo o osudu ČSR, potvrdil Sovětský svaz znovu věrnost smlouvě.

Na podzim 1938 nebyl reálný poměr vojenských sil výhodný pro fašistického agresora, který měl 47 divizí. Podle plánu Grűn se operace proti Československu mělo zúčastnit 39 divizí. V téže době mělo Československo 42 divizí (ve zbrani bylo 1,5 milionu lidí), 1471 letounů, 546 tanků, 5414 děl různé ráže a další výzbroj. Naše armáda se mohla opřít o mohutná pohraniční opevnění, jež si nezadala s německou Sigfriedovou linií či francouzskou Maginotovou linií.

Úspěšná mobilizace 23. září 1938 umožnila hlavnímu veliteli, armádnímu generálu Krejčímu, při jednání s prezidentem Benešem 29. září učinit závěr, že armáda je schopna vést boj s fašistickým agresorem a pokračovat v něm do té doby, než zasáhnou do války spojenci.

Současná mobilizační a také materiálně-technická opatření uskutečněná s vypjatým úsilím do září 1938 dosvědčují odhodlanost vedení státu i nejširších vrstev obyvatelstva bránit svou vlast proti německé agresi. Ze zdrojů vytvářených pracujícím lidem byly v roce 1938 vynaloženy 3 miliardy 344 milionů na výzbroj, munici a opevnění.

Dochované situační hlášení ze září hovoří o mnoha drobných bojových akcích příslušníků Čs. armády s henleinovským freikorpsem. V bojových střetech s fašisty (SdP) utrpěli ztráty též četníci, finanční úředníci a policisté. V souhrnu činily naše ztráty ve dnech 23. – 25. září 30 padlých, 92 raněných, 210 odvlečených a 9 nezvěstných. Podobně tomu bylo v pohraniční oblasti i v následujících dnech. Hlášení ze 30. září uvádí, že henleinovským freikorpsem (SdP) bylo zavlečeno 734 československých občanů, z toho 215 vojáků a 338 finančních úředníků a celníků. Nevyhlášená drobná válka fašistických sil (SdP) byla zahájena s cílem připravit výhodné podmínky pro umožnění likvidace ČSR. (F. Nesvadba, Proč nezahřměla děla, NV 1986, s. 353-354.)