České národní listy

V polovině července 1938 dokončil Beck spis, ve kterém rozebral a hodnotil vojenskou situaci v Evropě. Dospěl k závěru, že Francie  a Británie vstoupí v případě německého přepadu Československa do války a že protiněmecká koalice porazí nedostatečně připravenou říšskou armádu. Svým názorům dal Beck důraz tím, že ohlásil demisi z funkce náčelníka generálního štábu.

Své memorandum předložil Beck generálům na schůzce u vrchního velitele branné moci Brauschitsche, konané 4. srpna. Generál Adam ji doplnil referátem o nedostatečnosti západních opevnění. Závěry z této schůzky byly sděleny Hitlerovi při poradě v Berghofu 10. srpna.

Hitler věděl o obavách některých generálů ze zásahu západních velmocí na podporu Československa. Již v listopadu 1937 se přesvědčil, že jejich strach je bezdůvodný. Zneklidnění generálové se přesto rozhodli vyslat do Londýna emisara, aby postoj Západu k Československu vyšetřil a aby si zásadně vyžádali pomoc pro opozici.

Úlohu emisara převzal Ewald von Kleist-Schmenzin, nadporučík jízdy ve výslužbě a statkář. Pas mu obstaral admirál Canaris, šéf vojenské zpravodajské služby. Před odletem měl Kleist delší rozhovor s generálem Beckem.

Kleista přijali v Londýně Robert Vansittart a Winston Churchil. Ministerský předseda Chamberlein a ministr zahraničí Halifax dostali o rozhovorech s Kleistem informaci, ale větší váhu jim nepřikládali. Chamberlein nechtěl mít s německou opozicí nic společného, viděl v ní vzkříšení prušáctví. Navíc mu byla „spiknutím proti legální vládě“. Nevěřil ani v její schopnost udržet v Německu mimo mocenský vliv levicové síly.

Při jednání Kleista s Vansittartem bylo řečeno, že „generálové nebudou mít sílu, aby zastavili válku, nedostanou-li podporu a pomoc zvenčí; už také znají datum, kdy se budou muset dát na pochod. K zastavení Hitlerova nástupu  by Anglie měla dokázat, že postoj Francie a Anglie v květnu nebyl úplný bluf, jak věří Hitler.

Po jednání s Kleistem poslal Churchil osobní dopis pro generály, vyjádřil svůj názor, že německý přepad Československa povede ke světové válce.

Západ o tom ovšem nemůže hovořit předem. Kleist tedy v Londýně příliš nepochodil; Chamberlein v tuto dobu již připravoval cestu za Hitlerem.

Opoziční nálady v Německu během roku 1938 nelze přeceňovat, nestála za nimi žádná akceschopná politická síla. Pokud by se mohly proměnit v nějaký vážnější čin, pak jen za zvláštní mezinárodní situace a tou by byl vznik antihitlerovské koalice, která by se Německu opřela v případě jeho útoku proti Československu.

Opozice zůstala jen u obecných plánů a slov. Důvody její nečinnosti spočívaly jak v jejím váhání a v čekání, jak dopadne Hitlerův nápor proti Československu, tak ve vývoji mezinárodní situace. Mnichovanství jí svázalo ruce. „Chamberlein zachránil Hitlera,“ píše ve svých pamětech Gisevius. Proti zmrzačení a pak znásilnění Československa německá opozice neprotestovala, obávala se jen velké války a porážky Německa v ní.

Tím, že německá generalita neskrývala své obavy z možného rozpoutání válečného konfliktu, dávala plně najevo, že vojenská síla třetí říše nebyla tak dokonalým válečným strojem, jak šířila nacistická propaganda. Západní politici vlastně svou činností napomáhali upevňovat nacistický režim.