České národní listy

3. Psychologická válka proti ČSR. Činnost teroristických organizací v pohraničí

Kapitulace Československa přijetím mnichovského diktátu bez prohrané války byla podmíněna rozkladem vnitřních sil a jeho západních spojenců, kteří odmítli bránit demokratické Československo proti německému fašismu. Byla výsledkem jedinečně připraveného scénáře kombinací válečné politiky, psychologického vedení války, praktické diverze, teroristických a sabotážních akcí s využitím trojského koně - Sudetoněmecké strany.

Nacistický plán Grűn stanovil, že 1. října 1938 bude ČSR vojensky zlikvidována. Od 28. září měla být německá armáda připravena  k útoku. Je zde připojena část o psychologickém vedení (pokračování) války. To předpokládalo všechny formy špionážní „legální“ činností všech druhů tajné a státní policie, protistátní propagandy organizované v Německu, rozhlasovou propagandu jako nejúčinnější prostředek psychologického a ideologického působení, jež vedlo henleinovské hnutí k těsné spolupráci s říší. Zahraniční ofenzíva třetí říše a henleinovců ve Velké Británii k přijetí teze o útisku sudetských Němců a o nutnosti pomoci. Vytvářela mezinárodní předpoklady k nacistické agresi. Jejím výsledkem pak mělo být, že vláda a obyvatelé Československa budou zastrašeni, že síla a vůle k odporu bude oslabována a ničena, že národnostní německá menšina bude plně podporovat SdP, že vnitřně republiku maximálně oslabí a rozloží. Ze zahraničněpolitického hlediska měla být ČSR v důsledku nacistické propagandistické války jako předstupně vojenské agrese a zahraniční politiky Hitlerovy vlády natolik izolovaná, že v případě vojenského napadení zůstane proti agresorovi osamocená.

Tisk a rozhlas Německa sehrály klíčovou roli nástroje psychologické války. Projevilo se to zejména při stupňování agresivity henleinovců, při zastrašování Československa a ovlivňování západních mocností. Tato média byla hlavním zdrojem šíření psychózy nejistoty a nenávisti německého obyvatelstva na obou stranách hranice proti českému národu, později zdrojem podněcování paniky a masového útěku sudetských Němců do říše. Rozkladnou propagandu vedenou z Německa stále více prováděl rovněž henleinovský tisk a propagandistický aparát SdP, ve skutečnosti řízený z Německa. V rozkladném propagandistickém působení měla důležitou roli šeptaná propaganda, opírající se o anonymní zdroje; tím bylo nemožné rozšiřované informace ověřit. Tento druh psychologické podvratné činnosti měl mezi německým obyvatelstvem v pohraničí nesmírný vliv.

Štvavá propaganda byla dovedně provázána s nejrůznějšími incidenty včetně násilných činů henleinovců. Incidenty byly zveličovány a zásadně interpretovány podle stereotypu: provokace vzešla od československého státu a jeho představitelů. Sudetští Němci se dle této propagandy naproti tomu chovali vždy ukázněně a trpělivě snášeli české ústrky. Pokud nacistická média informovala o útocích sudetoněmeckých bojůvek vedených přes státní hranice či o pokusech převzít na některých místech státní moc, byly tyto akce podsunovány Čechům. Obecně lze konstatovat, že nacistická média měla v rámci politické a diverzní kampaně vedené ke zničení ČSR tyto hlavní úkoly:

a) zpravodajství o vyostřování konfliktů mezi SdP a československou vládou, jejíž národnostní politika byla systematicky a lživě interpretována;

b) vytvářet společnou zájmovou platformu Německa a západních mocností, šířit a posilovat antikomunismus, narušovat spojenectví ČSR se Sovětským svazem;

c) torpédovat každý náznak uvolnění z konstruktivních návrhů podaných československou stranou;

d) šíření nenávisti proti Čechům, v první řadě proti prezidentu Benešovi; vyvolávat soucit s (údajně) utlačovanými, terorizovanými a mučenými sudetskými Němci;

e) prosazování názoru, že řešení vzniklé krize  není možné v rámci jednotné Československé republiky. (Srovnej: E. Hruška, Sudetoněmecké kapitoly, s. 134 – 135.)

Psychologická válka a podvratná činnost henleinovského hnutí dosáhla ve své komplexnosti vrcholu na podzim roku 1938.