Jdi na obsah Jdi na menu
 


Likvidace Československa fašistickým Německem XIX, 1938 – 1939

15. 10. 2019

Činnost henleinovských ordnerů, jednotek freikorpsu a fašistických SS v českém pohraničí

 

Rozhodující úlohu při rozbití ČSR a odtržení jejích pohraničních oblastí sehrála Sudetoněmecká strana (SdP) jako klíčový nástroj psychologické války a dalšího rozkladného působení nacismu.

V roce 1938 žilo v ČSR na 3,2 milionu občanů německé národnosti, z nichž bylo koncem března 1938 770 000 organizováno v SdP. Asi jednu desetinu strany tvořili funkcionáři na různé úrovni, 40 % z celkového počtu představovaly ženy. V červenci 1938 měla SdP již 1,3 milionu členů (40,6 % německé populace). Více než samotná její početní síla však byl její politický vliv. V komunálních volbách v květnu 1938 získala SdP 88 % německých hlasů a ovládla většinu obecních a městských správ v pohraničí.

Masový vliv SdP souvisel s tím, že se obratně chopila národnostních a sociálních problémů německé skupiny obyvatelstva ČSR. Její funkce diverzního nástroje souvisela s politikou hitlerovského Německa k úspěšnému využití jako výbušniny při rozbití ČSR. Sudetoněmecká strana fungovala včetně svých přidružených organizací jako politický nástroj přímo řízený Hitlerovou vládou. Řízení SdP se uskutečňovalo dílem prostřednictvím Zahraničního úřadu (ministerstva zahraničí) a především prostřednictvím tak zvaných Volksdeutsche Mittelstelle – instituce sloužící k usměrňování německých národnostních menšin v nacistickém duchu. V období vyhrocování politické krize ji přímo řídil Hitler prostřednictvím Henleina a K. H. Franka.

Pro nacisty byla existence a činnost SdP mimořádně cenná, umožňovala jim vydávat konflikt mezi cílem agrese a životními zájmy ČSR za konflikt čistě vnitrostátní. SdP byla legální politickou organizací silné národnostní menšiny, byla sociálně ukotvena a měla masový vliv. V rozhodujícím období nedlouho před Mnichovem hrála SdP dvojí roli. Vedle své oficiální politické činnosti, vedle veřejných politických demonstrací a vyvolávání konfliktů se státní mocí a vedle teroru proti antifašistům a představitelům čs. státních orgánů zúčastňovala se tajných příprav k agresi a ke zničení Československa. Taktika SdP byla volena tak, aby změny v jejím zdánlivém vyjednávání a jí připravované teroristické akce znemožňovaly jakékoliv skutečné řešení národnostních problémů v ČSR, aby čs. vláda byla představována jako viník vyostřování situace a byla izolována zejména na zahraničněpolitické úrovni.

K prostředkům nátlaku na čs. vládu patřila také vnucená „zprostředkovatelská mise“ lorda Runcimana, který se za pozornosti světové veřejnosti objevil v Praze 3. srpna 1938. Tato „neutrální komise znalců“ nebyla ani neutrální a také žádní znalci se v ní nenacházeli. Oficiálně měla působit jako zprostředkovatel mezi čs. vládou a vedením SdP. Její skutečná úloha spočívala v posílení vyděračského nátlaku ze strany Velké Británie. Její úlohu z hlediska ovlivňování vývoje hodnotí historik T. Pasák: „Činnost Runcimanovy mise působila především na zmezinárodnění sudetské otázky. Tím, že sudetská otázka nabyla působením mezinárodní anglické mise kvalitativně jiného charakteru, dostává se vývoj do nové etapy, směřující již k otevřenému střetnutí. Působení Runcimanovy mise bylo přínosem jedině pro vystupňování agresivní politiky Německa a otevřelo cestu k vydání českého pohraničí Hitlerovi.“ (E. Hruška, Sudetoněmecké kapitoly, nakl. BMSS-Start, 2008, s. 139.)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář