Lež má krátké nohy
Lež má krátké nohy
Pan Novotný dělá ostudu funkci starosty nejen v Řeporyjích, ale v celé České repub-lice. Kdyby si jako jiní skuteční starostové, kteří něco vědí o své obci nebo městu, případně když nevědí, tak se to chtějí dovědět, sednul s pamětníky, nebo se alespoň podíval do obecní kroniky, tak by pak nemohl vypouštět takové bláboly, které jako šílená trapnost uráží lidi nejen u nás, ale i v zahraničí, a to jak na východě, tak i na západě. Na obou stranách jsou skuteční ve-teráni druhé světové války, kteří nechtějí ve svém věku, aby jejich boj byl špiněn těmi, kteří si ani nedovedou před stavit, co to byla válka proti fašismu a nacismu. Pro osvěžení paměti a těm, kteří chtějí znát a mluvit pravdu, zpro-středkuji osobní poznání jednoho z pamětníků, které potvrzuje kronika v Řeporyjích.
Je lží, že by Řeporyje osvobodili vlasovci.
V Řeporyjích byla posádka německého wehrmachtu v počtu 240 vojáků. Tito vojáci se vzdali již 5. 5. odpoledne zástupcům odbo-jových organizací představovanými důstojníky v záloze, v uniformách. Důvod byl prostý, civilistům se odmítli vzdát, proto bylo vytvořeno vojenské velitelství, a těm se pak vzdali. V čele byl npor. Alois Vrba a zástupce por. Fr. Krška. Ihned došlo k jejich odzbrojení a zbraně předány. Byly to pušky, lehké i těžké kulomety a granáty. Okamžitě těmito zbraněmi bylo vyzbrojeno 117 občanů Řeporyjí. Vše proběhlo organizovaně a pod vojenským velením. Ještě večer byly podle rozhodnutí velení vytvořeny skupiny, které byly rozděleny na střežení zajatých německých vojáků, a hlavně na obsazení všech přístupových silnic do Řeporyjí. Dne 6. 5. ráno již od tří hodin stavěli místní obyvatelé na místech určených velením barikády a obsazovali určenými, plně ozbrojenými gardisty. Nezapomnělo se ani na možný příchod Prokopským údolím, což se ukázalo jako velmi prozíravé, neboť tam bylo vojenských zása-hů nejvíce potřeba. Obrana Řeporyjí byla tak zorganizována a zajištěna již 6. 5. 1945 v ranních hodinách. Navíc někteří odešli, nebo byli posláni na obranu ruzyňského le-tiště. Ano, i vlasovci přijeli do Řeporyjí 6. 5. odpoledne, čas se různí podle pamět-níků, ale nikdo neuvádí dříve než v 15 hodin. Na žádnou barikádu nepřišli. Většina obyvatel o nich ani nevěděla. Do žádného vojenského střetnutí se zde nedostali, žádní němečtí vojáci ani příslušníci SS se do Řeporyjí nedostali. Již 7. května začali odjíždět a poslední vlasovci zmizeli z obce osmého nad ránem, směr Mořina, na západ. Takže pokud by se našli nebo někdo bude chtít najít nějaké hroby příslušníků Vlasovovy armády, tak to nebylo úmrtím v boji, ale pravděpodobně jen buď byli dříve ranění a zemřeli poblíž Řeporyjí, nebo to byli ti, co se pokoušeli z této armády utéci a byli tedy považovni za zběhy a zastřeleni na útěku.
Tolik holá fakta, snad to bude stačit pro ty, kteří se snaží překroutit historii a lhát lidem u nás i v zahraničí. Jistě mne mohou ještě živí bojovníci z Pražského povstání doplnit. A vyvrátit ty odporné lži.
Vojtěch Filip, 1. místopředseda Poslanecké sněmovny a předseda ÚV KSČM
