České národní listy

Letecká válka NATO proti Jugoslavii nebyla žádná episoda

Jiří Jaroš Nickelli, Spol.L.Svobody Brno

V současnosti se po dvacetiletí útočné války NATO proti Jugoslavii roku 1999 objevují zcestné názory, že prý tato válka byla jen "jakousi episodou v likvidaci federální Jugoslavie". Tyto názory nezastávají jen zástupci nepřátel Jugoslavie, ale buhužel i část evropské levice. Tak například i  dr. Sara Wagenknechtová, jinak oprávněná kritička politiky vůdkyně Německa a EU Frau Mereklové, nikdy ve výčtu agresí NATO nezmínila jugoslávskou válku. Přitom pravdou je opak.

Proč nelze jugoslávskou válku roku 1999 nazývat "vojenskou operací", "trestním zásahem NATO proti fašismu Miloševiče", a podobnými  pojmoslovnými bláboly? Protože vojenské tažení NATO proti tehdy ještě zbytkové federální Jugoslavii dvou svazových republik - Srbska a Černé Hory - vykazovalo všechny znaky nelegitimní agresivní války.

Za první to byla délka konfliktu. Rovné tři měsíce.

Za druhé to byl plošný rozsah akce. Nebylo to jakési "bombardování odbojného Beogradu" jak to blábolí neinformované zaujaté kruhy. Jugoslávské území bylo bombardováno plošně, a bomby dokonce zasahovaly i sousední území Maďarska a Banátu.

Za třetí, nebyly bombardovány pouze vojenské cíle,ale naprostá většina zásahů se týkala civilních objektů ,což jsem mohl jako očitý svědek těchto zásahů sám potvrdit.

Za čtvrté, byl poměrně vysoký počet civilních obětí,přičemž odhady nikdy nebyly spočítány přesně. Pohybují se od čtyř do deseti tisíc oběti (?). Přičemž nepočítáme "vedlejší oběti", zasažené účinkem radiace kazetových bomb s ochuzeným uranem.

Za páté, bombardování bylo odráženo jak protileteckou palbou tak i letectvem svazové republiky Srbska a ta měla i válečné úspěchy v sestřelení útočníků.

Za šesté, byla plošně zničena valná infrastruktura země, počínaje mosty, silnicemi, rafienriemi, přístavy, továrnami a konče vodárnami,elektrárnami, televisními vysílači a studii, nemocnicemi a kláštery, což jsem rovněž viděl na vlastní oči.

Za sedmé ,došlo k rozsáhlé kontaminaci nejen velké části půdního fondu, počínaje Vojvodinou a konče Kosovem, ale i ke kontaminaci vod Dunaje, a tím k zanesení kontaminace do sousedních států po proudu Dunaje.

Takže tato válka nebyla episodním aktem v rozbíjení nezávislého státu. Byl to především globálně politický mezník.

Proč? Protože poprvé v dějinách mezinárodních vztahů antifašistické koalice byl bývalými spojenci napaden bývalý spojenecký stát. Protože poprvé v dějinách těchto vztahů byl napaden stát neagresivní politiky vůči okolí, stát, který žádné zemi neukradl ani metr cizí půdy.Naopak, byla mu  silou velmocí ukradena celá provincie. Protože poprvé v dějinách původně obranné aliance NATO se tato obrátila v agresivní svaz. Protože poprvé v dějinách nejen NATO, ale i USA a EU došlo k vojenskému zásahu se strany poraženého Německa, jež dosud má na svém území okupační armádu USA.

To vše jsou důvody, která nás odbojáře nutí nazývat tuto dějinnou událost neregulérní válkou NATO vůči slabé neagresivní zemi, navíc krušené letitými ekonomickými sankcemi Západu.

A současně toto jsou důvody, které vedou k cudnému zamlčování této války určité kruhy opozice a dokonce i levice v Německu a u nás. Proč? Die Linke zajisté se velmi těžko přiznává, že to bylo právě Německo, které poprvé od konce II.světové války se opět agresivně angažovalo v této válce. Přestože to nebylo Německo Die Linke...

Naší  části levice se pak přetěžko přiznává, že to byla i ČSSD, která potupně, lokajsky a kolaborantsky schvalovala přelet barbarských bombardérů na  druhdy bratrskou Jugoslavii.

Sám nynější president, tehdejší premiér ing.Zeman, nyní poctivě ferdyšoval a kajícně přiznal svou vinu na souhlase s přeletem bombardérů na Jugoslavii. Jediní odpůrci tohoto barbarského válčení byli poctiví komunisté - a president Klaus a pan Dienstbier starší (pomineme-li vlastence jako prof.Doleček, poslanec Foldyna, nebo moje maličkost...). President Klaus - ať jej posuzujeme jak chceme - se v této věci statečně postavil všem agresorům, a zejména panu Havlovi, s nímž v tomto případě manifestně nejen nesouhlasil,ale se s ním i rozešel.

Co k tomu dodat?

Že se Česká republika měla zachovat jako Rakousko? To přece výslovně nepovolilo přelet bombardérů přes své území. Ovšem v historii kdyby neplatí. Všechny bláboly o tom, že jsem byli teprve pár dní v NATO, neobstojí. Přece právě kvůli tomuto barbarství jsme byli překotně přijati do NATO v jakési zadní místnosti amerického kongresu, pokud se nemýlím...

Postoj pana Havla k tomuto  odpornému válečnictví vyvolával dojem jakéhosi hitlerovského federáta brojícího proti bolševismu na východní frontě. Žádný pan Halík, Herman, ani jiní koryfejové pana Havla nikdy nesmažou jeho vyjádření nikoli agentuře Reuter, nýbrž pařížskému listu Le Mond, kde zavedl v hyperbolické metafoře ostudný pojem "humanitárního bombardování". Tím uvalil věčnou hanbu na Českou republiku ve vztahu k Srbsku a srbskému národu, kterou ještě budeme pracně omývat mnohá desetiletí. Pana Havla zásadně nezajímaly oběti této války, a proto klidně mohl nelegálně vstoupit na území Kosova. 

Vše později dovršil pan kníže zahraniční ministr, jenž potvrdil pseudostát Kosovo, jenž Srbové správně nazývají "lažna država Kosovo" - lžistát Kosovo. Pseudostát s vyřezavači lidských orgánů i z dětí, pseudostát prznitelů pravoslavných hřbitovů a klášterů zapsaných dokonce v sezamech UNESCO. Pseudostát vražedné soldatesky, jež se nazývala UCK a byla svého času na seznamu teroristů registrovaných USA... Pseudostát, organizující etnickou čistku na Srby hodnou hitlerovského nebo ustašovského řádění.

I proto jsem ve volbách do EU nedal hlas kandidátům, jako byl mladý pan Bóna, jenž v Brně představil svůj volební program milleniálů - lidí narozených  před přelomem století. Prý jim tato válka nic neříká a nevnímají ji jako evropskou válku. Nevnímají válku, která se vedla na evropském území cca 600-700 km vzdušnou čarou od nás!

Proto my odbojáři nikdy nepřijmeme lži o tom,že prý "naše Evropa žije od roku 1945 bez války." Opět je pravdou opak. Ostatně nyní to ani pro válku na Ukrajině nelze po příště dobře obhajovat. Takže, přátelé z levice, pozor! Již nikdy nenazývejte leteckou válku NATO proti Jugoslavii pouhou episodou!

Autor je historik etnograf, studující balkánskou otázku 40 let.

Jako příbuzný srbské rodiny navštívil Jugoslávii ihned po válce NATO. 

Napsal knihu Bělehradské lekce o této události.