Laťka je proklatě nízko…
Laťka je proklatě nízko…
Marek Řezanka
International Press Institute vyzývá hnutí Stačilo! k omluvě Karolině Brodničkové za nenávistné komentáře na její adresu a požaduje jejich odstranění.
Na tuto kauzu je třeba nahlížet hned z několika hledisek.
1) Hledisko etické, nastavení toho, co je v diskusi přípustné. V této souvislosti zmíněný institut prohlašuje:
Nemístné sexuální narážky, vyhrůžky násilím či výroky o způsobu usmrcení považujeme za zcela nepřípustné a přesahující jakékoli mantinely.
S tímto výrokem nelze než souhlasit. Jedním dechem je ovšem třeba dodat, že tyto požadavky musí být platné pro všechny, a že k nim musí být připočten apel na pravdivé informace s tím, že za zcela nepřípustné je rovněž třeba klasifikovat ničím nepodložené pomluvy.
Omlouvat by se totiž měla rovněž paní Brodničková, a to za smyšlenou a zavádějící informaci o netransparentním hospodaření údajné neziskové společnosti Daniela Sterzika. Dotyčný se dodnes této omluvy nedočkal, ač byl zavádějícím článkem poškozen.
Právě toto jednání vyvolalo vlnu vzteklých až nenávistných reakcí namířených zejména na autorku pomlouvačného lživého textu. Tyto reakce v případě, že nabádají k fyzické likvidaci, tolerovat nelze, ale současně není možné přehlížet zcela fatální selhání práce redaktorky, jež odporuje jakémukoli etickému kodexu. Daniel Sterzik se dodnes revize lživých tvrzení o jakési netransparentní neziskové organizaci nedočkal, ač o ni žádal. Může svá tvrzení fakticky doložit, ale pro mainstream přestal být plnohodnotným občanem, a stal se pro něj jen lovnou zvěří. Takto vzniká ve společnosti frustrace, která spěje k neodvratné explozi.
Hodlá-li někdo skutečně řešit kultivaci veřejného projevu, musí začít u vymahatelnosti práva a rovnosti občanů před zákonem. Nepomůže trestat vztek, je-li přiživován jeho zdroj.
2) Hledisko jednoho metru pro všechny:
Představitelé výše uvedeného institutu by si měli uvědomit, že nemá-li být jejich apel vnímán toliko jako účelový útok na nepohodlného ideového oponenta s cílem ho vyřadit z politického boje, musí v případě nastavených pravidel prosazovat jejich plošné dodržování.
To ale v nedávné minulosti přesahující do třaskavé současnosti selhalo, a nadále selhává.
Pro příklady není třeba chodit daleko:
1) Výzva k podřezání a upálení Miloše Zemana a dalších politiků (Martin Lang).
2) „Propásla se možnost vybombardovat hotel Štekl“ (Jan Hřebejk).
3) „Na Pražský hrad by měli vlítnout těžkooděnci a udělat tam pořádek“ (Jan Hrušínský).
4) Výhružky adresované Kateřině Konečné či Tomiu Okamurovi.
5) Výhružky Pavla Novotného, označení Kateřiny Konečné jako „tupé debilky“.
6) Schvalování atentátu na R. Fica (David Matásek: „Pic ho“).
7) Oslavování smrti ruských turistů v ponorce a podobné případy.
8) Šíření lži o rakovině Miloše Zemana (S. Bartík).
9) Označení části občanů za svině jen proto, že mají jiné názory (Otakar Foltýn).
10) Ničím nepodložené nálepkování opozice jako bezpečnostní hrozby (Například ze strany bakaláře Lipavského).
Uvědomme si, že laťka toho, co je či není ve veřejném prostoru přípustné, se nastavuje dlouhodobě. Jak se dnes může kdokoli pozastavovat nad vyobrazením Petra Pavla jako krvelačného upíra, když Janovi Hřebejkovi prošly na adresu Miloše Zemana výrazy typu, cituji: Smradlavý pičus? Běžně mu bylo nadáváno do ovarů, a Kryštof Hošek stvořil plastiku s obličejem tehdejší hlavy státu v podobě lejna s názvem: Vařila myšička kašičku...
Jistý Martin Straka (v době výroku primář v Sokolově) nazval Miloše Zemana „pochcanou mrtvolou.“ V této souvislosti lze uvést další odporné výroky takzvané elity na adresu Miloše Zemana (na chvíli si představme, co by mainstream dělal, kdyby podobné výroky zaznívali ve spojitosti s prezidentem současným):
Martin Straka (primář, TOP09, Plzeňský kraj): „No jo no, o poch*ané mrtvole není co psát, tak hájí jinou bezpáteřní kurvu“.
Džamila Stehlíková (bývalá ministryně Topolánkovy vlády): „Pohřbili jsme Zemanovu éru. Za pár dnů parlament aktivuje čl. 66 a odvolá prezidenta bez ohledu na to, kdy proběhne vytažení ze zásuvky.“
Zdeněk Šarapatka (člen Rady České televize v letech 2015-2021, komentátor Fora24): „Smrt je popleta: dobří odcházejí...“ (Reakce na smrt J. Kubery s jasným vzkazem, že přál smrt M. Zemanovi.)
Martin Lang (v době zveřejnění svého výroku radní v Jesenici u Prahy za ODS): „Debilní senilní bolševik Zeman se rozhodl zákon podepsat a je třeba ho zabít též. Ideálně takovou zrůdu podřezat, jako přestárlou svini a nechat vykrvit a poté spálit.“
Mirek Topolánek (bývalý předseda vlády za ODS, známý svým příklonem k nacistickým heslům, např.: „Es kommt der Tag“): „Miloši, pohrdáš lidmi a vytíráš si s nimi prdel. Nikdy jsi nebyl demokrat, jsi jen ubožák a sráč.“
Daniel Přibáň (novinář, spolupracovník České televize): Na adresu M. Zemana mj. napsal: „Je to mstivý psychopat, který nikdy nepromarní příležitost ublížit této zemi. Neodstoupí, nezbavíme se ho, dokud tady bude. Nikdy se nepustí moci, kterou získal.“
Bohumil Pečinka (politický komentátor, držitel ceny F. Peroutky z roku 1999): „Miloš Zeman byl v průběhu své politické kariéry různý – geniální, vtipný, nesnesitelný, brutální. Nikdy však nebyl sráč. Je jím až nyní.“
V květnu 2002 vyzýval k násilí na veřejných sítích jistý Michal Dlouhý. Ten publikoval na Twitteru dne 3. května příspěvek, který otevřeně vybízí k vraždám politiků. Samozřejmě ne těch vládních, ale opozičních:
„Kurnik, lidi, pojďme se už s těma proruskejma kurvama vypořádat. Potkáš Andreje Babiše … odděláš ho. Potkáš Jaroslava Foldynu … popravíš ho. Potkáš Tomia Okamuru … odflákneš ho. Potkáš Kateřinu Konečnou … zabiješ ji. Bez keců, bez soudů, prostě pro jejich morální kriplovství. Pojďme do toho!“
Opomenuty by neměly zůstat ani rozstříhaná standarta či na fialový prostředníček na Vltavě namířený na Hrad od Davida Černého.
Dochází výše zmíněnému institutu, že se nyní zlobí na vlastní křivý obraz v pomyslném zrcadle?
Není možné cokoli dlouho blahosklonně přehlížet, a pak za to samé jiného trestat.
Na co se v našem mediálním prostoru zaselo, to se dnes sklízí. A roky se zde selo vyložené „dno“, které si hrálo na blyštivý obal.
3) Hledisko předvolební:
Celou kauzu je nutné vnímat v kontextu blížících se parlamentních voleb.
V některých zemích Evropské unie, například v Rumunsku či ve Francii, se rozmáhá neduh v podobě odstavování nepohodlných opozičních kandidátů. Je zajímavé, že něco podobného se nepřihodí třeba U. von der Leyenové v kauze Pfizergate. Některé politiky zjevně před potenciálním trestním stíháním chrání jejich ideologie.
Toto je důvěrně známé i v českém prostředí: Jana Nagyová byla zbavena imunity, a nekonečná kauza Čapího hnízda se může před parlamentními volbami opět rozjet.
Škoda jen, že se současně neotevřou kauzy Dozimetr, Taxis, role Petra Fialy v Podnikatelské družstevní záložně či aféra kolem titulů na Mendelově univerzitě.
Mainstreamoví novináři dávají nepokrytě najevo, že politici jako Rakušan, Hladík, Fiala či Nerudová jsou pro ně tabu, zato Babiš, Okamura, Konečná či Vidlák pro ně představují žádoucí cíle.
Ať si každý na chvíli představí, jak by média naložila s kauzou Dozimetr, kdyby byl ministrem vnitra Stanislav Gross, s kauzou Taxis, kdyby se jednalo o Davida Ratha či s Fialou a jeho „nepostradatelnými“ poradci – Netukou a Růžičkou, kdyby šlo o Jiřího Paroubka.
K čemu používal Vít Rakušan mobilní telefon se šifrováním kompatibilním pro gang M. Redla, se neřeší, stejně jako usnula kauza, proč si pan Rakušan vybral pana Mlejnka.
Zato se řeší předvolební billboardy SPD či ANO. V případě ANO je to zvláště absurdní, neboť je zde k dispozici průzkum napříč zeměmi světa (je úplně jedno, že ne všemi), a popularita Petra Fialy jako premiéra vskutku patří s hodnotou pod 20 procent k těm nejnižším. Billboard je zkratka, ne román či výzkum doplněný o metodiku. Jestliže v minulých kampaních mohl být Andrej Babiš líčen jako lump a podvodník, třebaže ho dosud soud neodsoudil, může být Petr Fiala hodnocen (byť jen na základě jednoho kritéria) jako nejhorší premiér na světě, a ani Zdeněk Šarapatka, odborný exporadce Miloše Zemana a bývalý vrchní ředitel sekce za Stanislava Grosse, s tím nic nenadělá.
Tomio Okamura má být souzen za podněcování k nenávisti, Andreji Babišovi hrozí stíhání v nekonečné telenovele zvané Čapí hnízdo, která se s neochvějnou pravidelností objevuje v televizních obrazovkách vždy před volbami, a Kateřina Konečná s Danielem Sterzikem mohou být popotahováni za nebezpečné vyhrožování.
Účelovost zde nemůže být markantnější.
Je to zejména Fialův kabinet, který v naší společnosti opět zavedl cenzuru a sprosté udavačství, který kriminalizuje „nevhodné názory“ a podporuje hloubení příkopů mezi lidmi.
Obvodní soud pro Prahu 7 v únoru 2025 (zatím nepravomocně) rozhodl, že Ministerstvo vnitra porušilo práva hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD), když ho zařadilo do zprávy o extremismu za druhé pololetí roku 2020.
Dnes jsme již tak daleko, že jakákoli silnější opozice je vládními politiky a mainstreamovými médii vnímána jako „extremistická“ – a objevují se snahy na její diskreditaci či vedoucí k jejímu zákazu.
Nebuďme k těmto tendencím ani slepí, ani hluší. Přejme si veřejný prostor bez výhružek a vulgarit, ale i bez nálepkování, křivých obvinění a snah eliminovat jakoukoli silnější opozici. Zde se totiž jedná o každého z nás a naši svobodnou volbu. Požadujme po médiích, aby informovala, ale neagitovala. Toto by mohl být zásadní krok ke kultivaci naší (nejen) politické kultury.
Přidávám sem villonovskou baladu, kterou jsem napsal již v roce 2022. Její poselství ale pokládám za stále aktuální:
Aprílový svět
Chci svět, kde zbraně nepovládnou,
v němž nevítězí hrubá síla,
v němž nacismus moc nemá žádnou
a v němž se na smrt neposílá.
Chci svět, do nějž se moudrost vryla.
Svět, v němž kvete pluralita
a jenž jiný názor vítá.
Ve kterém nejsou práva shnilá.
Víte, co je absurdita?
Tento svět je jen na Apríla.
Chci svět, jenž nemá páteř vadnou,
kde vražda není bohumilá,
v němž faleš není za příkladnou
a lež se stále neomílá.
Chci svět, v němž vzniknou krásná díla,
ne ten, v němž je lidskost bita.
Svět, kde naděje nám svítá,
v němž nemá slovo kamarila.
Proč se mnou vztek tolik zmítá?
Tento svět je jen na Apríla.
Chci svět, jenž fráze neovládnou,
kde nejsou Charybda či Scylla.
V němž láska není mimořádnou
a v kterém z černé není bílá.
V němž občan není za debila,
fakta nejsou v bájích skryta,
lidskost není kýčem smyta.
V němž ctěn je Ježíš – a ne Pilát.
Kdekdo z vás teď možná škytá:
Tento svět je jen na Apríla.
Dnes zde není prosperita.
Už chci svět, jenž volbu skýtá.
Bez otročení tvář je milá.
Existuje? Realita?:
Není – je pouze na Apríla…
