České národní listy

Křesťanství jako nástroj mocenských snah

V 9. století počala pronikat na naše území nová náboženská ideologie – křesťanství. Náboženská soustava křesťanská byla ve srovnání s primitivním pohanstvím mnohem vyspělejší. Po celá staletí se utvářela v kulturních oblastech kolem Středozemního moře a slučovala ve svém učení náboženské mýty východní s některými prvky myšlení rozkládající se otrokářské společnosti řecko-římské. Křesťanství mělo v době svého vzniku povahu opozičního lidového hnutí a proměnilo se v účinný prostředek pomáhající vládnoucím skupinám upevňovat jejich moc. Vznikající feudální hospodářsko-správní řád měl tak od samých počátků v křesťanství mocnou oporu. Učení o všemohoucnosti jediného nejvyššího boha pomáhalo upevňovat autoritu vládnoucích osobností feudální společnosti, jež kolem sebe šířily mýtus, že jim byla vládní moc svěřena přímo bohem. Bezprostředně “od boha” odvozoval svoji autoritu římský papež, vydávající se za “náměstka Kristova na zemi”, za hlavu všeho křesťanstva. Prostřednictvím papeže měli “od boha” propůjčenu zvláštní moc nad lidmi velekněží, preláti, arcibiskupové, biskupové a jejich prostřednictvím kněží nižšího svěcení. Rovněž také “z milosti boží” vládli císařové, králové, vévodové nad celými národy a šlechtici, nad svými poddanými. Všechna nadvláda a moc nad pracujícím lidem se v křesťanské ideologii ospravedlňovala “božím rozhodnutím”. Křesťanství proto nalézalo na našem území příznivý ohlas u vládnoucích složek feudální společnosti. Jeho šiřitelé přinášeli spolu s novým učením i některé nové hospodářské, technické, společenskoorganizační i kulturní poznatky a vymoženosti, jichž bylo možno využívat k upevňování autority a moci vládnoucích vrstev a jež současně přispívaly rozvoji společnosti. Křesťanští misionáři, zvláště příslušníci některých mnišských řádů, rozšiřovali znalosti dokonalejších způsobů zemědělské a řemeslné výroby, někteří z nich ovládali čtení a psaní, byli dobrými staviteli, sochaři, malíři, řečníky, organizátory a diplomaty a uměli podmanivě působit na své okolí. Prostý lid, přihlížející bohoslužbám a naslouchající chrámovému zpěvu, byl strhován tajemnou podívanou. Kázání o tom, že všichni lidé jsou si před bohem rovni a že křesťanský bůh slibuje chudým lidem blažený život na nebesích, vštěpovala v mysl prostého člověka iluzi, že útisk a křivdy, jež jsou na něm páchány, budou po smrti odčiněny, a že proto není nutno proti nim bojovat.

Křesťanství bylo na jedné straně doprovázeno kulturním pokrokem, a na straně druhé vytvářelo předpoklady k upevnění moci vládnoucích skupin feudální společnosti a k znevolnění pracujícího lidu. Mělo důležitou úlohu i při utváření feudálních států a dávalo vládcům, kteří přijali křest, “mravní ospravedlnění” k jejich výbojům proti sousedním kmenům pohanským.

Soužití Čechů s Němci v českých zemích, PhDr. Václav Šůstek, CSc.