České národní listy

Krátce k článku „Boj o budoucnost, aneb promrhané hlasy voličů“,

jehož autorem  je Mgr. Jiří Kobza

Zásadně má pan Mgr. J. Kobza pravdu. Náleží mu naše poděkování. Přesto bychom si dovolili některé skutečnosti doplnit.

Vzpomeňme si, jak pan Ing. M. Zeman budoval ČSSD, aby mohla vejít do Strakovky hlavním vchodem.  Otevřel brány všem, i menším skupinám, které měly k sociální demokracii blízko. Sám se řady jednání s uvedenými subjekty zúčastňoval. Pamatuji se na jeho slova, kterými nás s otevřenou náručí přijal. „Vítejte na palubně“, řekl hned na počátku. Dovedl získávat lidi pro stranu, jíž vedl. Spokojil se i s přidružením k ČSSD.  Kontakty na něj i později byly živé. V případě potřeby komunikoval, aby vzniklé sociálně demokratické společenství upevnil, případná nedorozumění odstranil. Byl již tehdy politikem s velkými praktickými zkušenostmi i potřebnými teoretickými znalostmi. Přesto ztroskotal. Velká část klubu ČSSD v Poslanecké sněmovně ho podrazila. Znovu však vstal z popelu a stal se prezidentem ČR.

Tomio Okamura však je, jak se to mnohým jeví, uzavřený, nejen osobně. I jeho strana SPD působí obdobným dojmem. Nadto se chová, jako kdyby si vlasteneckou tématikou propachtoval. Nejeví často ani zájem spolupracovat s menšími subjekty na předem stanoveném tématu. Oslovili jsme „jeho stranu“ a navrhli konzultace odborníků o reparacích, které nám má Německo zaplatit. Dozvěděl se tedy dříve, jakému tématu se hodláme věnovat. Měli jsme v úmyslu i upřesnit některá tvrzení SPD o reparacích. Naši iniciativu nechal bez odpovědi, přestože nebyla činěna jménem politické strany. Vystupovali jsme za přípravný petiční výbor a později jménem petičního výboru. Na naši petici „Požadujeme reparace, narovnání vztahů s Německem a referendum“ SPD nereagovala a dosud ji, až na několik jedinců, ignoruje. Proč? Je-li SPD skutečně vlasteneckou stranou, měla by pochopit, že získání reparací od Německa v současné krizové situaci, kdy naše zadlužení po stamiliardách roste, patří k našim předním státním a národním zájmům.

A nadto někteří z nás se česko -„sudeto“- německou tématikou zabývali zhruba již od roku 2000. Psali jsme otevřené dopisy, petice, které se týkaly i reparačních otázek. Je normální, že strana, která sama sebe označuje za vlasteneckou by měla vědět, že nezačíná na zelené louce a měla by navazovat na vše pozitivní, co dříve bylo vykonáno. To však pominula. Je možné, že o tom ani moc neví.

Přesto všechno hodnotíme SPD jako jednu ze stran vlasteneckých, k nimž počítáme samozřejmě  i KSČM. Realitou současnosti je, že žádná velká vlastenecká koalice nevznikla. Co nyní můžeme dělat? Podle vlastních preferencích se rozhodnout pro jednu z uvedených stran a volit ji. Ano, je zde řada menších vlasteneckých subjektů. Především na jejich rozhodnutí závisí, zda vlastenecké hlasy nebudou ztraceny nebo právě naopak. Na tyto subjekty, na jejich statutární orgány, je třeba apelovat, aby v dostatečné době před volbami zvážily vydání výzvy členům strany, aby volili buď SPD nebo KSČM.  Pokud to neudělají, značné procento vlasteneckých hlasů zmaří.  Dojde k tomu, o čem pan Mgr. J. Kobza zasvěceně píše.

                                                                                                               Dr. O. Tuleškov