Králova píseň labutí
Králova píseň labutí
Marek Řezanka
Byl jednou jeden starý král,
jenž vládl mocné říši.
Rád suroviny zabíral,
a nároky měl vyšší.
Napadl zemi, kterou chtěl,
to nesměl nikdo jiný.
Ležela těla vedle těl,
došlo i na rodiny.
Prý upevňuje všude řád,
a pořádek že dělá.
On přál si vládnout napořád,
tak stále zněla děla.
Dál toužil větší dostat díl,
lidi se proto bijí.
Vždy svoje věrné dosadil
do všech svých kolonií.
Kdo poklonit se odmítá,
je nepřítel – a basta:
Jeho zem byla dobytá,
aniž se jí kdo zastal.
Král jednou ale narazí,
jak venku, tak i doma,
kde vydal samé zákazy,
až společnost je chromá.
Jen jeden názor zaznívá,
ten odlišný se stíhá.
Vždy, když je doba bláznivá,
prostý lid váže tíha.
Každý se pořád více bál,
že ztratí svoji práci,
když nebude jak ideál.
Kde kdo ji ovšem ztrácí.
Hněv rostl, houstl – čím dál víc,
král viděl – lid je proti:
Už dost má hnusných pijavic,
již nic ho nepokrotí.
I králův šašek změnil tón:
„Můj králi, trůn se hroutí.
Již bouří každý region,
ať zmizí darmožrouti.
Už ani pasák nechce žrát
ty kecy, jak vše vzkvétá,
a jak že voní reterát,
kam kálelo se léta.
Můj pane, musím říci též,
že snad i slepý vidí,
jak nehorázná byla lež,
že vy jste spásou lidí.
Ze strachu klanět šli se vám,
či z prospěchu – či obé.
Hloubil jste mnoho obřích jam,
jedna vám bude hrobem.
Mnohým již nejde klesnout níž,
a právě ti teď vstanou.
Ze synů matkám zbyl jen kříž
s jmenovkou vyřezanou.
Vy že jste pokrok? To je žvást:
Vy jste zdroj utrpení.
Umíte vraždit, loupit, krást,
a to pokrokem není.
Dnes o vás pravdu kdekdo ví,
někdo ji nahlas říká.“
Zavanul poryv ledový
a dýchnul na staříka.
Byl ve své kůži? Nebyl v ní,
i krále řídí druzí,
neb král je dávno senilní:
Má špatnou řeč i chůzi.
Zmateně se teď potácí,
a nevěří svým očím.
Již nezaslechne ovaci,
zní pískot, kam jen vkročí.
Pár ohnutých dál bude psát,
jak jiný je ten zrůdný.
Král cítí, že se blíží mat,
když zírá na dno studny.
Chtěl dobýt svět – je dobit – sám,
a zlo již nenapáchá.
Proč vám ten příběh povídám?
Král stále žije – bacha…
Václav Klaus jako jeden z mála protagonistů české politické scény otevřeně pojmenoval to, co by mělo být zjevné každému, kdo o konfliktu na Ukrajině uvažuje v historickém kontextu:
„Válka trvá a bohužel musím říct, že trvat bude. Nevidím žádné představitelné a rychlé řešení. Bude to takzvaný zamrzlý konflikt, který bude občas možná trochu utišen a jindy se zas rozhoří v něco ostřejšího. Ale všechny strany tohoto konfliktu, a já se vždy snažím vysvětlovat, že to nejsou dvě strany, ale i Západ v čele s USA, tak všechny tyto strany nainvestovaly do tohoto konfliktu tolik, že skoro nemohou ustoupit. Jsem čím dál pesimističtější… Podle Johna Mearsheimera bylo Rusko k válce vyprovokováno, protože to, co se dělo na Ukrajině, považovalo za fatální ohrožení své bezpečnosti. Tento názor sice na Západě zastává jen menšina, ale menšina velmi racionálních lidí. Já tento názor sdílím.“
Europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) ihned přispěchal, aby Klausův pohled pohoršeně odmítl, bohužel bez jakéhokoli věcného argumentu, a jen za použití vulgarity: „Tento názor absolutně odmítám a považuji ho za naprosto pitomý – jako názory, že má Ukrajina složit zbraně. Rusko v této válce vraždí nevinné civilisty, znásilňuje ženy a děti, dopouští se válečných zločinů. K tomu vás může vyprovokovat jen úchylnost celého ruského režimu.“
Tomáš Zdechovský nedokázal reagovat na Klausovu poznámku, že významným aktérem konfliktu na Ukrajině jsou političtí představitelé Spojených států amerických, a že jejich politika k ruskému pocitu ohrožení dozajista přispěla. Zdechovský ani na okamžik nerozebírá neospravedlnitelnou válku v Iráku od roku 2003, neanalyzuje americké angažmá v Libyi či Sýrii a již vůbec se nevěnuje americké podpoře takzvaných barevných revolucí v těsném okolí Ruska (například Gruzie, Kazachstán ad.).
Jestliže se Rusko nemělo Západem cítit být ohroženo, proč s koncem Varšavské smlouvy nezaniklo rovněž NATO? Jakou úlohu od roku 1991 NATO vlastně plní? A s jakým úmyslem bylo NATO po roce 1989 rozšiřováno? Tyto otázky by si jednoduše měl klást každý, kdo se zamýšlí nad eventualitou, zda bylo možné současnému krvavému konfliktu na Ukrajině předejít. Mezi takové myslitele pan Zdechovský rozhodně nepatří. Pro něho jsou Spojené státy nedotknutelné, a hodlá se před nimi co nejuctivěji hrbit až k zemi. Jediné, na co se zmohl, je použití nálepkování Klausova postoje jako „pitomého“ – a na poznámku, že Rusko vraždí nevinné civilisty. Možná by někdo měl panu Zdechovskému předložit seznam civilistů zavražděných ukrajinskou stranou, a to od roku 2014 – včetně zavražděných dětí. Válka není záležitostí selektivní – a střetem dobra a zla. Válka je popřením základů humanity a demokracie – a naopak je nositelkou tyranie, zrůdnosti a totality.
Je příznačné, že Klasovi kritici operují argumentem, že přece Rusko napadlo Ukrajinu. To ale Václav Klaus nijak nerozporuje – pouze přidává další aspekt – a to roli USA a Evropské unie.
Je opravdu tak těžké pochopit, že Rusko nemůže připustit americké jaderné zbraně na Krymu? Nebo že je pro něho nepřijatelné členství Ukrajiny v alianci, která již opakovaně prokázala, že se nechová jako obranná? Zastánců této aliance bych se zeptal, co pokládají za pozitivní výsledek činnosti organizace NATO po roce 1989? Snad zásah vlaku s civilisty v Grdelické soutěsce? Nebo působení v Somálsku? Či její roli v Afghánistánu? Nebo její zapojení do útočné války v Iráku?
Ti, kdo mají plná ústa mrtvých civilistů, bych se zeptal, jak nahlížejí na oslavné ódy na zavražděný manželský pár na Kerčském mostě. Při útoku zde zahynuli dva lidé, a jejich dcera osiřela. Tento útok nezpůsobil žádný vojenský zvrat – a nijak nepřiblížil Ukrajinu vojenskému vítězství, kterého ostatně proti Rusku zjevně dosáhnout nemůže, i kdyby Západ Ukrajinu futroval zbraněmi do naprostého zbídačení své populace. Jak citlivě na smrt dvou nevinných civilistů zareagovala například politička Miroslava Němcová?: „Russáctvo, pamatujte si: dycky most!“ Neměla by být za tento nenávistný komentář souzena? Nebo souzeni mohou být jen někteří – a jiná nenávist je tolerovatelná?
Dochází paní Němcové, k jaké osobní tragédii pro dospívající dívku došlo, když během chvíle ztratila oba rodiče? Empatii a lidskost ovšem od této ženy nemůžeme čekat dlouho, což prokázala například v době, kdy byl Miloš Zeman vážně nemocen. Kdo se projeví jako hyena jednou, většinou se tak projeví opakovaně. A tihle chtějí ostatním něco kázat o boji proti nenávisti? Jak pokrytecké – a jak symbolické pro tuto dobu.
