České národní listy

Prof. PhDr. Jan Rataj, CSc.

vzkázal do Moskvy, že Československo chce být "spolehlivým spojencem" SSSR, nikoli jeho "vazalem a nástrojem v diplomatické hře".12) Článek čtvrtý podepsané smlouvy pak stvrzoval zásadu "vzájemného respektování své nezávislosti a svrchovanosti, jakož i nevměšování do vnitřních věcí druhého státu".13) J. V. Stalin v osobním rozhovoru ujistil E. Beneše, že se sovětský vzor nehodí na československé podmínky a že se sovětská politika nehodlá angažovat na vnitropolitické scéně ČSR.14) E. Beneš byl přesvědčen o hodnověrnosti těchto slibů. Byl si jist, že sovětský pohled na roli ČSR v mezinárodních vztazích je identický s jeho představami, a proto bude SSSR podporovat obnovu Československa jako silného a samostatného státu, že Sověti akceptovali představy čs. vlády o osvobození Československa.

* * *

Šrámkova vláda se přípravou povstání v okupované vlasti začala zabývat r. 1941. Při ministerstvu národní obrany byla zřízena tzv. Studijní skupina, později zreorganizovaná na Štáb pro vybudování čs. branné moci. V jeho čele stál gen. Bedřich Neumann-Bohuš Miroslav.

Podle propozic vlády mělo povstání vypuknout. na okupovaném československém území v okamžiku, jakmile se spojenecké armády přiblíží k čs. hranicím. Na domácí půdě bude zformována 1. čs. armáda pod velením čs. ministerstva národní obrany. Na povstalecké území se přemístí londýnská vláda i prezident. Čs. vojenské velitelství bude za součinnosti se všemi spojenci řídit povstání a vojenské operace i v dalších oblastech státu až do úplné obnovy státní svrchovanosti.

Původní plány vycházely z odhadu, že nejdříve budou osvobozeny české země. Z jednání vojenské porady u prezidenta 22. ledna 1942 vyplývá, že se počítalo s vytvořením silné domácí armády o 12-15 divizích. Tato armáda měla být mocenským nástrojem vlády při obnově státu v hranicích z roku 1937 a při opětovném státoprávním spojení českých zemí se Slovenskem. Předpokládalo se, že po bojovém vystoupení v českých zemích vystoupí proti bratislavskému režimu i proti Maďarsku, které okupovalo část Slovenska a Podkarpatskou Rus. Existence silné domácí armády měla být i záštitou proti sovětskému mocenskému vlivu: "Kdyby i Rusové šli na Slovensko, případně dále, potřebujeme svoji armádu. Je to politická otázka“. 15)

Předběžná jednání se západními spojenci o vojenskou pomoc povstání vedla čs. vláda od konce r. 1942. Jednání však uvízla na mrtvém bodě. Britové odmítli vyčlenit síly čs. letectva pro připravovanou akci. V květnu 1943 se E. Beneš obrátil na USA. Žádal o provedení transportu vojenského materiálu a osob před vypuknutím povstání, přepravu 1000 čs. vojáků na povstalecké území a podpůrný zásah amerického letectva a výsadkářů.16) V první polovině r. 1943, kdy úvahy o možné čs.-sovětské spojenecké smlouvě byly v plném proudu, zasáhl do československých žádostí o vojenskou pomoc Sovětský svaz. Z vlastní iniciativy nabídl čs. vojenským činitelům pomoc. Na tyto sovětské podněty čs. MNO nereagovalo, neboť stále počítalo s britskou pomocí. Protože se však britský zdrženlivý postoj nepodařilo zvrátit, byla od července a srpna 1943 zahájena sondážní jednání se SSSR. 17)

Sovětská vojenská pomoc měla být směrována především na podporu předpokládaného povstání na Slovensku, později i pro české země. Zdůrazňovala se potřeba dodat do Československa během pěti dnů od vzniku povstání výzbroj pro 50 000 - 70 000 mužů, dále letecká přeprava naší vojenské jednotky ze SSSR na území republiky a podpora bombardovacím letectvem. 18) I v průběhu jednání se Sovětským svazem se čs. vojenské kruhy opětovně snažily zainteresovat své britské kolegy na vojenské akci v Československu. Osvobozenecká I. čs. armáda měla být zformována z povstalecké slovenské armády, mobilizovaných čs. občanů, čs. důstojníků a vojenských specialistů z Velké Británie a z I. čs. armádního sboru ve SSSR.19) Z těchto důvodů čs. vojenská mise ve SSSR usilovala, aby čs. jednotky ve SSSR prováděly především výcvik pro úkoly při osvobozování vlasti a nebyly nasazovány do frontových bojů. Toto zaměření se nepodařilo pro odpor sovětského operativního velení a části velitelského sboru čs. jednotek ve SSSR prosadit.

Dne 14. října 1943 hlásil čs. vyslanec v SSSR Z. Fierlinger do Londýna, že sovětská vláda poskytne maximální podporu při materiálním zajištění povstání, při organizaci čs. jednotek v SSSR i budování nové armády doma.20) Optimistickou zprávu obdržel z Moskvy čs. ministr národní obrany S. Ingr i od náčelníka čs. vojenské mise plk. H. Píky. 12. 11. 1943 hlásil: "Dostane se nám plné podpory, množství a druhy zbraní budou připraveny podle našeho plánu. Doprava bude zajištěna sovětskými letadly jak před vznikem povstání, tak za operace".21) Počátkem prosince H. Píka předložil sovětskému generálnímu štábu československý plán na povstání na Slovensku.

Za rokování v Moskvě v prosinci 1943 se E. Beneš vojenským memorandem pokusil zainteresovat sovětské představitele na podpoře čs. vojenského plánu. Sověti slíbili E. Benešovi vyhovět všem čs. vojenským požadavkům, obsaženým v plánu čs. MNO,22) včetně představy, že "na slovenské území (budou dopraveny nejdříve čs. jednotky ze SSSR na podchycení a roznícení povstání, a pak teprve jednotky sovětské".23) Pro použití v povstání na Slovensku měla být zformována 2. čs. paradesantní brigáda v SSSR. Výcvik 1. čs. brigády měl být doplněn pro výsadkové úkoly. V souvislosti s připravovanou čs. vojenskou akcí na Slovensku mělo být organizováno čs. stíhací letectvo.

Čs. velitelský sbor ve SSSR měl být posílen asi o 150 důstojníků z Velké Británie apod.24) E. Beneš na sovětskou žádost přislíbil, že čs. vláda zahrne do svých bojových plánů i partyzánské skupiny a vyzve národy k aktivizaci ozbrojeného odboje. 25) Poté obdržel od J. V. Stalina osobní slib, že sovětská armáda poskytne připravovanému čs. vystoupení na Slovensku maximální pomoc. Československé vojenské memorandum Sovětům zdůrazňovalo, "abychom mohli provést odzbrojení německých jednotek na našem území silami vlastní armády, jak vytvořené doma, tak i v zahraničí, jejíž jednotky by byly urychleně dopraveny do vlasti". Apelovalo na sovětskou stranu, aby na spojeneckých konferencích pomáhala prosadit čs. požadavek, aby se čs. jednotky spolupodílely se spojeneckými velmocemi na předpokládané okupaci Německa a Maďarska.26)

Obavy čs. prezidenta z oslabení čs. svrchovanosti a "zkomunizování Československa" po vstupu sovětské armády na území ČSR27) vyvrátil sovětský vůdce tím, že souhlasil s Benešovým požadavkem, aby "všude s Rudou armádou vstupovaly na naše území vždycky naše vojenské jednotky, aby při obsazovaní našeho území, pokud to početně stačíme, bylo vždy počítáno s námi a naše vnitřní uspořádání respektováno a aby území naše bylo pak hned postupně odevzdáváno do naší vlastní správy civilní".28) Na zasedání Šrámkovy vlád 10. ledna 1944 prezident bagatelizoval politický dosah přítomnosti sovětské armády na osvobozovaném území. Zastával názor, že "obsazování evropského kontinentu na konci války se bude provádět všemi spojenci ve vzájemné shodě a dohodě. Naše hranice vůči Maďarsku budou obsazeny Rusy, Američany a Angličany společně s naším vojskem."29)

Nová linie čs. zahraniční politiky a podpis československo-sovětské smlouvy byly především dílem E. Beneše. Jeho koncepční myšlení a diplomatické zkušenosti byly čs. vládou plně respektovány, ačkoli resort ministerstva zahraničí byl ve vládě zastoupen dvěma ministry.

Ministr zahraničích věcí Jan Masaryk přenechával vedení zahraniční politiky prezidentovi a ke své ministerské funkci nepřistupoval koncepčně a s profesionálním zaujetím.30) Plnil spíše společenské úkoly, kde byl velmi úspěšný. Západním politickým komentátorům nebylo neznámo, že názory Jana Masaryka jako "obránce západní orientace" se často neshodovaly s linií čs. prezidenta.31) J. Masaryk se netajil svými obavami z výsledku moskevské cesty E. Beneše r. 1943. 32)

Státní ministr v ministerstvu zahraničních věcí Hubert Ripka, názorově bližší prezidentově zahraničněpolitickému myšlení, rovněž nepostupoval v rozhodování samostatně. Do svého deníku si poznamenal: ".., v zahraniční politice jsem zásadně Benešovi loajální, nic nedělám bez něho".33) Prezidentova východní politika, zvláště jeho koncese moskevskému vedení KSČ, vzbuzovaly nesouhlas u řady členů vlády, např. u ministra financí L. K. Feierabenda a premiéra J. Šrámka aj. Nicméně postoj vlády byl vůči prezidentovi disciplinovaný. Šrámkovu neochotu k ústupkům komunistům označil např. H. Ripka za typický doklad předválečného myšlení, které podceňuje nebezpečí komunismu.34) Ripkova úvaha byla v této době příznačná pro taktiku v jednání se…

12) E. Beneš Z. Fierlingerovi 11. 1. 1943, in: DHČP, c. d., s. 305.

13) Smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi ČSR a SSSR, in: E. Beneš, Šest let exilu a druhé světové války. Praha 1946, s. 480.

14) "Při všech dokumentech však Stalin vždy zdůrazňoval, že do věcí vnitřních jiných států se nemíchají." Zápis J. Smutného o jednání J. V. Stalina a V. M. Molotova s E. Benešem a Z. Fierlingerem 18. 12. 1943, in: Neznámé dokumenty z Benešovy cesty do Moskvy v roce 1943, ed. F. Janáček, M. Michálková, Historie a vojenství, 1992, č. 5 s. 151; viz též L. K. Feierabend, Beneš mezi Washingtonem a Moskvou, c. d., s. 98.

15) Zápis o vojenské poradě u prezidenta republiky 22. I. 1942, BA fond J. Smutný 37/1.

16) ŠVBM - požadavky na USA 5. 5. 1943, in: SNPD. c. d., s. 71.

17) S. Ingr H. Ripkovi 30. II. 1943. in: SNPD. c. d.. s. 116: ..Když jsme nedostali uspokojivou odpověď od britských činitelů. uložil jsem našemu vojenskému zástupci v Rusku dne 10. 8. 1943, aby zahájil s ruskými vojenskými činiteli jednání o jejich pomoci pro naše území."

18) ŠVBM H. Píkovi 7. 8. 1943 - pokyny pro jednáni se SSSR. in: SNPD, c. d., s. 83.

19) Srv. V. Fic, Čs. buržoazní emigrace a přípravy SNP. in: ČMM, 93. 1974. s. 277~ tentýž Buržoazní emigrace a příprava povstání v okupovaném Československu. in: Dějiny socialistického Českos1ovenska, 3, 1980, s. 39.

20) Z. Fierlinger E. Benešovi 14. 10. 1943, in: DHČP, c. d., s. 393.

21) Zpráva Hl. velitelství čs. branné moci o průběhu jednání o zahraniční pomoc pro povstání na Slovensku 12. 12. 1944, in: SNPD, c. d., s. 869.

22) H. Píka S. Ingrovi o jednání E. Beneše se SSSR o vojenských otázkách, 3. l. 1944, in: SNPD, c. d., s. 131; ..Stalin dále konstatuje, že memorandum o vojenských věcech, jež mu prezident předložil, plně akceptuje". - Zápis J. Smutného o poradě 18. 12. 1943, in: Neznámé dokumenty z Benešovy cesty do Moskvy v roce 1943, c. d., s. 153; Memorandum o vojenských otázkách předložené E. Benešem sovětské vládě 16. 12. 1943, tamtéž, s. 162-167.

23) V. Fic, c. d., ČMM, s. 281.

24) Viz pozn. 20.

25) B. Laštovička, V Londýně za války. Praha 1978, s. 311, 327; Z. Fierlinger, Ve službách ČSR, II. Praha 1948, s. 308.

26) Memorandum o vojenských otázkách předložené E. Benešem sovětské vládě 16. 12. 1943, in: Neznámé dokumenty z Benešovy cesty do Moskvy v roce 1943, c. d., s. 162, 165.

27) E. Beneš 28. 9.1943, in: DHČP, c. d., s. 379; L. K. Feierabend, c. d., s. 132.

28) E. Beneš. Paměti, Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství. Praha 1947, s. 397-398.

39) L. K. Feierabend, c. d., s. 100; B. Laštovička. c. d., s. 308.

30) Viz blíže E. Táborský. Prezident Edvard Beneš between East and West. Stanford 1981. s. 197-202; Feierabend L. K., c. d., s. 54; tentýž, Soumrak demokracie, Londýn 1986. s. 189; sb. Jan Masaryk a čs. zahraniční politika, Praha 1991.

31) I.Ducháček 2.3.1944,AMZV,fond LAd,128.

32) O své úloze při koncipování čs.-sovětské smlouvy se j. Masaryk vyjádřil: ..Já jsem přirozeně za to zodpovědný jako ministr, ale mně to bylo prezentováno (rozuměj Ripkou), že prý je to dohodnuto s prezidentem. Vláda to schválila, prezident také, tak já musel kušovat. Ale já už toho začínám mít dost!" - Rozhovor J. Masaryka s A. Edenem 8. 10. 1943. in: DHČP. c. d., s.388.

33) H. Ripka 1. 7. 1944 - deníkové záznamy, SÚA Praha. fond H. Ripka.

34) Tamtéž.