České národní listy

Keller – Novičok. To je přece plyn, který se maže na kliky nebo na chleba!

Novičok je látka svou podstatou mýtická, schopná transsubstanciace, napsal Jan Schneider v komentáři pro Prvnizpravy.cz a Jan Keller v komentáři pro Právo ještě jeho charakteristiku upřesnil.

Jan Keller

9. září 2020 - 06:20

O látce zvané novičok toho již víme opravdu hodně. Její vlastnosti nejpregnantněji vystihl bezpečnostní analytik Jan Schneider na webu Prvnizpravy.cz, píše Jan Keller.

    Je prý sovětské provenience, ale novičokem ji nazvali na Západě.

    Prý je dvousložková, ale občas prý také funguje z jednoho flakónku.

    Je to prý nervový plyn, který se prý ale dá také namazat na kliku.

    Je prý prchavý, ale občas prý vydrží hodiny, dny – ba týdny.

    Účinkuje prý okamžitě, ale někdy prý také s prodlevou.

    Prý má obrovský smrtící účinek již v malém množství, ale prý dá se též přežít (pouze to má ten důsledek, že přeživší osoba zmizí – jako se to stalo Sergeji Skripalovi).

    Nikdo na světě ho prý nemá, kromě Ruska, ale v nejednom státě jsou prý schopni novičokem zasažené léčit, k čemuž potřebují mít vzorek novičoku. (Ten byl vyráběn do roku 1992 v uzbekistánském Nukusu, pak vývojoví pracovníci i s dokumentací a laboratořemi odjeli do Spojených států, kde se od té doby věnují zřejmě vývoji dětských pudrů proti opruzení, nebo co.)

    Co se účinného rozptylu týče, v Salisbury prý novičok vážně zasáhl i zasahujícího policistu, v případě prý novičokem zasaženého Alexeje Navalného se desítkám lidí kolem něj v Rusku nic nestalo (je však možné, že byl něčím otráven až v Německu).

A Jan Keller charakteristiku novičoku rozšiřuje

    Je to látka dvojsložková, k její účinnosti však není zapotřebí vždy obou složek.

    Je to plyn, který se dá dobře mazat na kliky.

    Je tak extrémně prchavý, že vydrží na tomtéž místě působit celé týdny.

    Účinkuje vždy okamžitě s výjimkou těch případů, kdy účinkuje až po nějaké době.

    V malém množství působí automaticky smrt, v množství větším se však dá přežít.

    Pozná se zcela bezpečně podle toho, že v některých případech zasahuje i osoby, které po něm pátrají, jindy je pro všechny, kdo se vyskytnou v okolí, naprosto neškodný.

K této analýze můžeme dodat snad ještě jeden poznatek. Novičok patří spolu s ricinem do skupiny vysoce toxických chemických látek, které Rusko používá ve třech jasně definovaných případech.

    Za prvé tehdy, když má pocit, že minulé sankce, které proti němu byly přijaty, jsou příliš slabé, ztrácejí svoji účinnost a potřebovaly by zdůraznit.

    Za druhé Rusové k některé z těchto látek sahají, když mají dojem, že jejich diplomatické vztahy s jinou zemí jsou jakžtakž uspokojivé, takže je nutno je náležitě vyostřit a zdramatizovat. Za tímto účelem se někdy spokojují pouze s fingovanou hrozbou, kterou se snaží široce medializovat s pomocí těch nejvěrohodnějších mediálních kanálů.

    Nejběžnější je třetí případ, kdy sahají k novičoku proto, aby zhatili některý z projektů, na němž s partnerskou stranou léta spolupracovali a od něhož si slibují velký ekonomický přínos. V posledním případě šlo o to, že Rusové potřebovali, aby v Německu vznikl odpor proti plynovodu Nord Stream 2, který je právě před dokončením. Protože Německo zůstávalo hluché vůči americkým výhradám proti tomuto energetickému projektu, museli Rusové sáhnout k novičoku, aby měli odpůrci rusko-německé spolupráce v oblasti energetiky silnější argumenty.

Na mysl přichází temná předtucha, určená běloruským aktivistům – zdá se, že je jen otázkou času, než se novičok objeví něco vyřešit v Bělorusku. Nebude-li totiž vývoj situace splňovat očekávání Západu, dávejte si pozor, kdo vám nese kelímek s čajem! Putin opravdu nemůže ohlídat zdraví a životy všech, kteří mu sice pilně utrhají na cti, ale když je jejich snažení marné, mohou posloužit ještě jednou, nakonec, jako oběti, píše Jan Schneider.

Jestliže o novičoku zcela spolehlivě toto všechno víme, měli bychom být s předstihem připraveni na to, že ho Rusové opět použijí, aby se vyřadili z možné účasti na dostavbě Dukovan. Otázka je, jak jim v tom zabránit, upozorňuje Jan Keller.

(rp,prvnizpravy.cz,pravo,foto:arch.)