České národní listy

Ke vztahu čs. občanů německé národnosti k Československu

PhDr. Marie Novotná

… V podstatě nešlo o nic menšího než o naplnění snu občanů německé národnosti, které podporovali němečtí liberálové ze zaalpských zemí z doby první světové války, rozbít tradiční celek českého království  a přetvořit jej v novou korunní zemi Deutschböhmen s německou hegemonií.

Také po vyhlášení ČSR v roce 1918 tato snaha pokračuje. Vytváří se provincie Deutschböhmen, která se měla stát součástí zamyšleného (tzv. vzniklého) Německého Rakouska (Deutsch Österreich), v Opavě byla vyhlášené provincie Sudetenland, a došlo k  vyhlášení „německé jižní Moravy“ se snahou připojit se přímo k Dolním Rakousům a nakonec provincie Böhmenwaldgau, která měla být spojena s Horními Rakousy. Během prosince 1918 byly tyto snahy zlikvidovány a území bývalého českého království tak bylo zachováno pro nově vzniklou ČSR.

V souvislosti s jižní Moravou je třeba připomenout, že vznik Československé republiky v roce 1918 „přivítali“ jihomoravští němečtí občané protistátním ozbrojeným povstáním a 3. listopadu 1918 vyhlásili odtržení jižní Moravy od ČSR a její připojení k Rakousku, které na jižní Moravu vyslalo své ozbrojené jednotky za účelem pomoci povstalcům. Iniciátorem a organizátorem puče byl poslanec rakouské Říšské rady znojemský továrník Teufel, který na 3. listopad svolal poradu říšských i zemských poslanců, starostů a zástupců všech jihomoravských obcí, včetně politických obcí židovských.  Všichni přítomní přísahali věrnost odtržení, jižní Moravu nazvali Deutsch Österreich a požádali Vídeň o vojenskou pomoc.

Odpor občanů německé národnosti proti našemu státu nezačal až po nástupu Hitlera k moci a po vystoupení Konráda Henleina, ale hned po obnovení naší státnosti. Kdysi přišli Němci do naší země jako králem pozvaní hosté - kolonisté. V Rakousku se stali vládnoucím národem a domnívali se, že zgermanizují Čechy, Moravu a Slezsko. Zabránilo jim v tom naše národní obrození a vznik ČSR. Zřejmě se chtěli vrátit tam, odkud přišli, ale i s částí hostitelské země.

Nástupem Hitlera k moci se mnozí občané německé národnosti jakoby probudili a tak jako v jiných místech našeho pohraničí se i na jižní Moravě ustanovovala Sudetoněmecká vlastenecká fronta (SHF). Do voleb roku 1935 byly ustaveny skupiny SHF téměř ve všech obcích Mikulovska a ve většině obcí na Pohořelicku, Hustopečsku, Břeclavsku. Henleinova SdP ve volbách v roce 1935 získala na Pohořelicku 50 % hlasů, na Mikulovsku, Hustopečsku a i v městě Břeclavi okolo 60 % německých hlasů, ačkoliv dosud dostávala nejvíce hlasů v Břeclavi německá sociální demokracie.

Vítězství SdP bylo drtivé. V té době se Henlein k Hitlerovi nehlásil. Teprve v roce 1938 byl nástup henleinovského hnutí v celé ČSR nezadržitelný, neboť vzestupná tendence byla ovlivněna i anšlusem Rakouska dne 11.3.1938.

Vídeň byla plná nacionálních socialistů, jako kdyby jiné hnutí nikdy neexistovalo. Katolický klér, konkrétně kardinál Innitzer vyzval dokonce k děkovné modlitbě. Nadšeně o tom píše Nikolsburger Wochenschrift a jiné německé noviny, hlásí o tom i vídeňský rozhlas, který se na jižní Moravě běžně poslouchal.

Události v Rakousku urychlily proces nacizace občanů německé národnosti v ČSR. Tento vyvrcholil velkou náborovou kampaní   do SdP, která dokončila probíhající rozklad a likvidaci německých aktivistických stran. Bund der Landwirte (BdL) vystoupil z vlády a jako celek se začlenil do SdP, stejně tak učinila i živnostenská strana. Křesťanskosociální strana lidová odvolala z vlády svého ministra, zastavila svou činnost a její poslanci vstoupili do klubu SdP. Z vlády vystoupil i sociální demokrat dr. Ludwig Czech. Ve vedení se německý aktivismus zhroutil. Jednotlivci ze stranických členských základen hromadně vstupovali do SdP.

A rakouský klér volal po splnění tisíciletého snu po jednotě a spojení se v jednu velkou německou říši.

Teror henleinovců se stupňoval po 1. máji 1938, zejména proti Čechům, Židům, sociálním demokratům, komunistům a antifašistům. Docházelo k bitkám, házení kamenů např. do bytu vlasteneckého učitele, k znemožňování veřejné činnosti sociálních demokratů a komunistů v Březí (obě strany pracovaly v ilegalitě). Henleinovští výrostci na zastrašení Čechů zpívali různé popěvky jako např.: „Vy Češi, ukradli jste nám zem, táhněte ven, nebo přijde Hitler s plynem a bombami a vyžene vás všechny ven“. Němci zdravili již provokativně zdviženou pravicí a pozdravem Heil Hitler. K násilnostem docházelo ve všech obcích s českými menšinami. Nejhůře se henleinovský teror projevoval v Lednici, Bulharech, Dolních Dunajovicích, v Pouzdřenech a jinde.

A situace gradovala. Aktivizovala se Stráž obrany státu (SOS) i Rote Wehr (spolek německých antifašistů založený jejími členy na obranu ČSR). Většina českého obyvatelstva, hlavně v pohraničí, již prožívala krušné doby. Přesto bojovala proti henleinovské demagogii a ideologii. Slibovali dělníkům i socialismus (ale bude to socialismus Hitlerův), uváděli, že hospodářská krize pochází jen z 20 % ze světové krize, zbytek že je třeba přičíst na vrub národnímu neporozumění. Ve své demagogii šli tak daleko, že tvrdili, že co pro Čechy znamená T.G. Masaryk, to pro občany německé národnosti znamená Konrád Henlein. Jedno z nejoblíbenějších témat byl antisemitismus a štvaní proti spojenecké smlouvě se SSSR z roku 1935.

Tzv. Sudetoněmecký dobrovolnický sbor (SFK), jehož jádro tvořili henleinovští ordneři a turneři, svou činnost zahájil z 19. na 20. září 1938 přepady policejních stanic a celnic. Tento den je také považován za den vyhlášení válečného stavu mezi Československem a Německem. Vláda gen. Syrového vyhlásila dne 23. 9. všeobecnou mobilizaci. Podle posledních průzkumů SFK při 164 „bojových“  akcích ztratil 52 svých příslušníků, na druhé straně zabil 110 Čechů, 2029 jich zajal, z nichž většinu odvlékl do Německa, odkud byli zajatci propuštěni až po „Mnichovské dohodě“.

Zajímavou kategorií škod, které vznikly po uzavření této tzv. dohody dne 29. září 1938, jsou hospodářské škody všeho druhu, které vznikly odtržením pohraničí. V obsazeném pohraničí bylo 60 % dolů, 62 % textilního průmyslu, lesy, zemědělský sektor apod.

Mnichovská dohoda je nulitní od samého počátku, protože byla vynucena hrozbou síly, což odporuje mezinárodnímu právu. Každá smlouva, jejíhož uzavření bylo dosaženo hrozbou nebo použitím síly je porušením zásad mezinárodního práva.

Nebylo by vhodné, abychom připomněli, že ČSR a po ní ČR nedostaly zaplaceny reparace od totálně kapitulovaného Německa? Jak charakterizovat politické ovzduší vytvářené menšinou prostřednictvím politické strany, spolků a různých sektářských organizací, gradující během celého roku ve vyvolávání ozbrojeného puče a končícího rozbitím státu?

Redakční poznámka - V roce 1967 vyšla v v tehdejším nakladatelství Lidová demokracie publikace pod názvem Most k novému životu, s podtitulem Německá emigrace v ČSR v letech 1933 – 1939.

Ze záložky knihy citujeme: „ … Čs. demokratická veřejnost prokazovalo obětavost a pomáhala uprchlíkům. Prezident T.G. Masaryk se zřekl kandidatury na Nobelovu cenu a přenechal ji Karlu von Ossietzkému. …“