Ke glose – V Jizerkách pokáceli kříž vztýčený za nacistů. Formující vliv Němců
Ke glose – V Jizerkách pokáceli kříž vztýčený za nacistů. Formující vliv Němců
„Sympatický je mi postoj historika Martina Krska, který se na podzim stal senátorem za Ústecko a který se systematicky věnuje působení Němců v Sudetech. V rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedl: „Soužití Čechů a Němců skončilo ranami a jizvami, které jsou pořád znatelné. Já se snažím upozorňovat, že je to jen jedna epizoda z dlouhého období soužití a že je nutné připomínat i to, co bylo předtím. Žijeme v regionu, který byl z převážné většiny formován německojazyčným obyvatelstvem. Žijeme v domech, které v mnoha případech byly postaveny před rokem 1945. Největší rozvoj tohoto regionu se odehrál v době průmyslové revoluce. Kdybychom tuhle skupinu ignorovali, budeme problematicky hledat vztah k místnímu prostoru. Abychom mohli tohle místo považovat za své, musíme ho přijmout se vším, co k němu patří.“
Krsek před svým zvolením do Senátu působil kromě jiného v obecně prospěšné společnosti Collegium Bohemicum, což je vědecká, vzdělávací a kulturní instituce, která se zaměřuje na poznání dějin Němců v českých zemích. Buduje v Ústí nad Labem stálou expozici o dějinách německy hovořícího obyvatelstva českých zemí.
O kořenovský kříž teď projevila zájem. Stal by se tak jedním z exponátů, oficiální připomínkou chodu dějin. Jeví se mi to jako docela elegantní řešení.
Z článku „ Glosa: V Jizerkách pokáceli kříž vztyčený za nacistů. Bude tu scházet?“
K termínu Sudety, sudetští Němci s k jejím odvozeninám
T.G. Masaryk - Území obývané Němci je naše území
1. „…Pokud předně běží o Němce v našich zemích, je náš program znám dávno; území, obývané Němci, je území naše a zůstane naším. My jsme vybudovali svůj stát, my jsme jej udrželi, my jsme jej budovali znova; přál bych si, aby naši Němci při tom pracovali s námi - to by byla lepší politika než jejich pochybené úsilí nynější. Pochybuji ovšem, a počítám s tím, že jsou v těžké situaci; přiznávali, bohužel, pangermánský výbojný program protičeský příliš ochotně, nepochopili světovou situaci, byli zpiti prvotními zdánlivými úspěchy; naši Němci stali se obětí falešného prolhaného rakušáctví a krátkozrakých Habsburků. Je psychologicky pochopitelné, že teď nemile nesou, že se tak osudně zklamali a že jsme měli a máme pravdu my.
Opakuji: my jsme vytvořili náš stát; tím se určuje státoprávní postavení našich Němců, kteří původně do země přišli jako emigranti a kolonisté. Máme plné právo na bohatství našeho území, nezbytného pro průmysl náš i Němců mezi námi.
T.G. Masaryk, Z „Poselství Národnímu shromáždění, 22.12.1918“
2. V průběhu trvání Československé republiky nebylo německé obyvatelstvo, které žilo převážně v našem pohraničí, politicky jednotné. Zpočátku jen menšina z nich byla velkoněmeckého smýšlení. Většina však patřila k tzv. německým aktivistickým stranám, které se podílely na moci v ČSR, např. k sociálně demokratické straně a v několika dalších politických subjektech.
Příchodem Henleina do politiky a vznikem „Sudetendeutche Partei (SdP)“, která od počátku byla pod sílicím vlivem hitlerovské NSDAP, se politické poměry mezi německým obyvatelstvem začaly velmi měnit. V polovině 30. let již asi polovina Němců v republice se k Henleinovi hlásila. Vývoj však kráčel dál a rychle. Poslední svobodné volby v ČSR, byly obecní volby, které proběhly v květnu 1938. Znacizovaní henleinovci získali v těchto volbách téměř 90% německých hlasů.
V tu dobu stále ještě bylo v republice téměř 10 % Němců, sociálních demokratů, komunistů, kteří byli nejen loajální k ČSR, ale i se zbraní v ruce na československých hranicích bojovali bok po boku i s čs. vojáky, dokonce někteří byli i v Republikanische Wehr, vstupovali i do jednotek Stráže obrany státu a zpravodajsky spolupracovali. Po Mnichovu řadu z těchto antifašistických Němců henleinovci zbili a poslali do koncentračních táborů nebo do věznic. Tam se často setkávali se svými českými přáteli.
Z henleinovců se stali členové a funkcionáři hitlerovské NSDAP a podíleli se, často zvlášť aktivně, na většině represivních akcí proti českému protiněmeckému odboji. Byli často horší než říšští Němci, byli i nebezpečnější, uměli česky a měli i svém české kontakty.
3. Vzpomeňme nyní ve stručnosti na antifašistické Němce. Jak se chovali k Československu? Byli loajální a považovali se za československé občany německého jazyka.
Nechť promluví jeden z nich! Německý antifašista Lorenz Knorr k termínu „sudetský Němec“
Proč? Jste přece Němec a chebský rodák. Proč se nepovažujete za sudetského Němce?
Protože jde o umělé označení, z kterého udělali nacisté politický pojem. Pokud si vzpomínám, tak ještě před rokem 1936 toto označení nehrálo zásadní roli. Ale na olympiádě, která se konala v roce 1936 v Německu, prohlásil Goebbels na adresu Němců, kteří přijeli z Československa: Vy nejste žádní občané Československé republiky německého jazyka – což bylo tehdy oficiální označení – vy jste sudetští Němci!
V tomto pojmu je totiž obsažen nárok na pohraniční území, osídlená tehdy hlavně Němci. Takže já dodnes tvrdím: byl jsem německy hovořícím občanem Československé republiky!
Ano, němečtí antifašisté považovali Československou republiku za svou vlast. Odmítali označení jejího pohraničí za „tzv. Sudety“ a nepovažovali se za tzv. sudetské Němce, ale za občany Československé republiky.
Proto je „sudetští“ Němci považovali za zrádce. Pronásledovali je téměř se stejnou nenávistí jako Židy.
Němečtí antifašisté byli věrní Československé republice, zatímco velká většina henleinovců republiku opakovaně zrazovala, rozkládala a podílela se na jejím zničení.
Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že současní germanofilové a sudetomilové přešli na pozice, které hlásali henleinovci a sudeťáci. S nimi jsou nyní jedna ruka. O mnohém, co se událo v době předmnichovské a pomnichovské, za protektorátu mnozí naši spoluobčané, díky médiím i školní výchově, téměř nic neví, a proto jejich odpor vůči rakovinnému postupu sudetů a jejich českých souputníků se nesetkává s odporem, který by byl zcela jednoznačně nepřekonatelný. Proto budeme říkat o všem, co se chystá proti republice a proti jejím ideálům, pravdu. Na počátku zvolejme, že jsme na straně našich hraničářů, kteří dlouhodobě trpěli násilí henleinovců, že jsme na straně německých antifašistů! Přesídlení Němců do Německa, s výjimkou antifašistů, kteří v republice mohli zůstat, považujeme za definitivní.
Ti, co mluví o Sudetech a sudetských Němcích, o jejich právech, upozorňujeme, že přešli na stranu henleinovců a sudetských Němců, nositelů henleinovských tradic, jak o tom mluví dr. Eva Hahnová. Pozice jsou jasné. Každý si může vybrat stranu.
Co k henleinovskému dědictví říká dr. Eva Hahnová?
Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány striktně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko-německé diskuse!...“ (PhDr. Eva Hahnová, historička dlouhodobě již působící ve SRN, v diskusi na konferenci „Odsun Němců – 65 let poté“, která se konala v listopadu 2011 v Ústí nad Labem.)
https://pravednes.cz/HahnovaEva.profil
Pohraničí musí zůstat české! Je to naše historické sídelní území. Nikdy se ho nevzdáme. Tak o něm mluvil i T.G. Masaryk, prezident Osvoboditel.
Známe jen české pohraničí. Tak navazujeme na hrdinské skutky našich hraničářů i na odkaz německých antifašistů
Ti, kdo mluví o Sudetech a tzv. sudetských Němcích navazují na rozbíječskou a krvavou velezrádnou činnost tzv. sudetských Němců.
Tertium non datur.
Dr. O. Tuleškov
