České národní listy

Kdo vybral Pavla. Pravda o Babišovi. Václav Vlk, signatář Charty 77, zcela jinak

12.01.2023 11:32 | Rozhovor

Kdo a proč vybral za prezidentského kandidáta bývalého generála a komunistického rozvědčíka Petra Pavla, není jasné. „Protože generál Pavel už několikrát změnil vlajku, když chtěl nejprve nastavovat hruď za vítězství socialismu na celém světě, aby pak rychle mával vlajkou Západu, tak není jasné, jakou vlajkou bude mávat v nastupující krizi,“ říká Václav Vlk, signatář Charty 77. Od Andreje Babiše nečeká, že by se z něj stal bojovník proti Green Dealu. Je to byznysmen a politik, jistěže egocentrista, a televizně nepřitažlivá figura. Ale rozhodně to není figurka, která bude ovládána špagáty odněkud odjinud.

  Pravda o Babišovi. Václav Vlk, signatář Charty 77, zcela jinak

Foto: z internetu

Popisek: Pavel a Babiš

Z kandidátů v přímé prezidentské volbě postupně vykrystalizovala trojice, z níž dva postoupí do druhého kola a jeho vítěz se stane novou hlavou státu. Proč měsíce kampaně odtrhly právě Petra Pavla, Danuši Nerudovou a Andreje Babiše od dalších uchazečů, co je tak výrazně odlišuje od zbytku kandidátského pole?

Jak říkal Václav Klaus, nakonec jsou vždy peníze až na prvním místě. Za druhé je to televize, a to nejen ČT, která rozhoduje, jak koho představí. Samozřejmě v součinnosti s hlavní mediální vlnou, která ovlivněna mnoha dalšími faktory a financemi a také „správným politickým postojem“ představí kandidáty tak, jak sama potřebuje. Faktem je, že dnes jsou političtí kandidáti na prestižní funkce často jenom loutkami zákulisních sil. To bylo krásně vidět například na několika posledních volbách v USA. Takže důvod, proč propagovat „mainstreamové“ kandidáty Petra Pavla a paní Nerudovou, je jasný. Tím je ovšem také dáno to, proti komu ve světle správného politického postoje budou ti dva kandidovat. Babiš je pro všechna média v České republice takovou politickou a finanční lahůdkou, že kdyby nebyl, musela by si ho vymyslet. Proč jsou tihle vpředu a zbytek funguje, až na možná černého koně Baštu, jako „hvězdná pěchota“, ovšem není v tom, že by ti tři první měli nějakou zajímavou ideu anebo plán.

To nemají – ke své škodě – ani ti, kteří vedle tria, na které se soustřeďuje veškerá pozornost, působí jen jako kompars. V čem nejvíc proti trojlístku favoritů zaostávají? Svojí neatraktivitou, že jsou i v televizních debatách od nich oddělováni?

Spíš ti ostatní mají málo peněz a špatné PR týmy. A média, tedy hlavně televize – všechny bez rozdílu – je trvale a šikovně blokují. Navíc, bohužel, nikdo z nich není žádný myšlenkový ani politický génius. A protože je nikdo „nenavrčel“ ty správné politické slogany, navíc nikdo z nich v životě neslyšel nic o umění rétoriky, jsou tam, kde jsou. Ovšem to není nic výjimečného. Takto to vypadá všude s přímou volbou v takové demokratické společnosti, kde funguje více politických stran. Tedy nikoliv v USA nebo ve Velké Británii, kde jsou vlastně jen dvě, ve Spojeném království tři relevantní strany. Běžné je, že nejsilnější politická strana, která má nejvíce hlasů, zůstává se svými kandidáty v roli poražených. Na to hrají všichni naši političtí komentátoři, televize a ostatní média, když rozdělují svoji přízeň a Babiše mají jako fackovacího panáka. To o kvalitě toho či onoho kandidáta nic nevypovídá.

Za favorita je považován generál Petr Pavel. Jaký pohled na něj máte a co by jeho zvolení řeklo o náladě a stavu společnosti? Přitahuje svým sloganem, že vrátí Česku klid a řád?

Kdo a proč vybral za prezidentského kandidáta ausgerechnet bývalého generála a komunistického rozvědčíka Petra Pavla, není jasné. Naše armáda to rozhodně nebyla, z vnitřního politického života České republiky to také nevyplývá. Není vůbec jasné, čí zájmy Petr Pavel reprezentuje. Takové to podsouvání, že snad je kandidátem NATO, to je spíše píárová finta.

Poněkud mne ovšem překvapilo, že někdo vymyslel ono podivné heslo: „Vrátit Česku klid a řád“. Nastolování klidu a řádu je v našich zemích tradiční politickou mantrou. Tu použili už Habsburkové po roce 1648, ještě před Rakousko-uherským vyrovnáním to bylo heslo pro zavedení Bachova absolutismu (1851–1859), se stejným heslem ovládl Itálii Mussolini a do střední Evropy vstupoval Hitler. A s velice podobným heslem pak v roce 1948 operoval Klement Gottwald. Starší si ještě budou pamatovat na to, když Gustáv Husák řečnil po přijetí okupačního dokumentu „Poučení z krizového vývoje“ v roce 1970, tak mluvil o tom, jak do Československa okupační vojska a KSČ pod jeho vedením vrátí „klid a pořádek“. Například: „Hranice nie sú korzo, aby sa tu volakdo prechádzal!“

Co za klid a za pořádek chce Petr Pavel nastolovat, zatím netušíme. Dá se ale podle jeho nejvyšších volebních preferencí usuzovat, že lidé po tom generálově klidu a řádu opravdu touží?

Jistěže. Plno lidí je po posledních 30 letech, ale hlavně v posledních několika letech, již doslova unavených a vynervovaných neustálými změnami i neustálým měněním „úžasných cílů, kterých máme dosáhnout“. Vše korunováno covidem a ekonomiku i klasickou společnost doslova likvidující politikou EU, hlavně Německa. A přejí si mít konečně klid. Takový klid však vždycky přináší katastrofu v té či oné podobě.

Generál Pavel by takovou katastrofou v čele státu mohl být?

Protože generál Pavel už několikrát změnil vlajku, když chtěl nejprve nastavovat hruď za vítězství socialismu na celém světě, aby pak rychle mával vlajkou Západu, tak není jasné, jakou vlajkou bude mávat v nastupující krizi. Tedy v době, kdy není jasné, jak Evropa a my s ní přežijeme zelené šílenství. A také jak skončí válka Rusko versus Západ. Pan generál je prostě ochoten vždy pracovat, a to vždy kvalitně a usilovně. Ovšem podle hesla ze Švejka: „zum Befehl“. Ovšem kdo ten „Befehl“ bude vydávat, nevíme. Ale na fotografiích a známkách bude vypadat úžasně.

Andrej Babiš byl už skoro odepisován i jen pro postup do druhého kola. Ale v týdnu před volbami byl v pondělí zproštěn obžaloby v kauze Čapí hnízdo, v úterý se setkal s francouzským prezidentem Macronem, v Paříži se sešel i s manželi Kunderovými a také s nejbohatším člověkem světa Bernardem Arnaultem. Může něco z toho voličskou obec ovlivnit a jakým směrem?

Osvobození Babiše, který je vykreslován od vstupu do politiky jako hotový zločinec, gauner etc., soudem, je neuvěřitelná facka všem těm najatým či skutečně hloupým mediálním pracovníkům. A také doslova rána pěstí kartelu státních zástupců a s nimi spřízněných policistů, kteří si před několika lety dělali naděje, že se stanou „vládnoucí silou“. A že se pomocí svržení vlády, nekonečného stíhání mnoha význačných politiků, ale i těch, kteří jim tak nějak přišli pod ruku, vytvoří cosi jako jakási obměna „vlády plukovníků“ kdysi v Řecku.

V minulosti by dva takové zprošťující rozsudky – Parkanová a Babiš – v demokratickém státě znamenaly následnou obrovskou čistku v těchto orgánech. Ale v moderní tzv. liberální demokracii se většinou nic nestane.

Tak za ten šestiletý hon na Andreje Babiše popotahován určitě nikdo nebude, ale může zprošťující verdikt zapůsobit na dosud nerozhodnuté voliče?

Osvobozující rozsudek, který si zřejmě antibabišovci nenechají jen tak líbit, může, ale nemusí nahnat Babišovi dostatek volebních hlasů ve druhém kole. Hlavním úkolem celého toho povyku kolem „obžalovaného, případně odsouzeného kandidáta“ bylo vlastně to, aby voliči museli vybírat mezi blátem a louží. Tedy mezi Pavlem a Nerudovou. Babiš jako každý miliardář není žádným sluníčkovský lidumil, ale je to tvrdý byznysmen. A politický hráč. To se ukázalo při jeho právě skončené návštěvě Paříže u Macrona. Tím ukazoval nejen soupeřům o prezidentský úřad, ale i Berlínu a Bruselu, že nebude v případě zvolení osamocen. A že rozhodně nebude skákat tak poslušně jako Fiala.

Ale premiér Fiala v servilnosti vůči Bruselu žádným měřítkem není. Dá se to setkání s francouzským prezidentem brát i jako vzkaz, že možná hlava českého státu má už teď respekt u nejpřednějších politiků v Evropě?

Jistě. To ovšem vůbec nezaručuje, že by se z něj stal náhlý bojovník proti Green Dealu a odpůrce angažovanosti Česka na straně Ukrajiny. Babiš je byznysmen a politik, jistěže egocentrista, a televizně nepřitažlivá figura. Ale rozhodně to není figurka, která bude ovládána špagáty odněkud odjinud.

To znamená, že když nezbude jinak, tak bude souhlasit. V našich českých poměrech je to prostě tak už od dob svatého Václava. U našich vládců je zásadní rozdíl v tom, zda udělají pochybná rozhodnutí s nadšením, anebo pod nemožnosti účinné obrany. Ostatně kníže Václav podepsal souhlas s placením „tribut pacis“ do Německa až tehdy, když spojená německá vojska pod vedením saského krále Jindřicha Ptáčníka a bavorského vévody Arnulfa obsadila Prahu. Zda vítězství u soudu Babišovi pomůže, či nikoli, neví nikdo. V každém případě to změnilo situaci, neustálé žvanění o zločinci alespoň poněkud utichlo. Nerozhodnutí voliči, kterých má být až mezi 25 a 30 procenty, mají o čem přemýšlet. Je to na nich.

O bývalé rektorce Danuši Nerudové jste v dřívějším rozhovoru řekl, že je u nás prvním případem umělohmotného a omyvatelného moderního politika, který může prezentovat cokoliv, kdekoliv a kdykoliv, neboť nemá žádný vlastní obsah. Nezměnil jste na ni pohled ani po sérii televizních debat?

Na svých slovech o Danuši Nerudové trvám. To už je umělý produkt. Nejprve konstatujme, že Nerudová není žádná politička, nemá žádné výkonné zkušenosti. A ty, co známe o jejím řízení brněnské univerzity, jsou ve výsledku dosti strašlivé. To, že kandidatura Nerudové na prezidenta je umělohmotný výrobek, dokazuje, že má podle svého oficiálního profilu 28 nejrůznějších marketingových odborníků, specialistů na sociální sítě, asistentů a dalších pomocníků. Možná ještě důležitější je, že spolupracuje s agenturami specializovanými na kreativitu a komunikaci. Údajně jí prý pomáhá až 2000 terénních spolupracovníků. Podle mých vlastních dlouholetých zkušeností při řízení různých organizací to znamená, že celý ten cirkus musí řídit nějací profesionální manažeři. A že to celé stojí neuvěřitelnou spoustu peněz. Pokud se někdo domnívá, že se z tzv. otevřených účtů kandidátů něco o jejich financování dozví, je asi tak stejně naivní jako rodič, pokud uvěří, když ho desetiletý syn přesvědčuje že si „s tím“ nikdy nehrál, nikdy neházel kameny a nikdy nemluvil sprostě.