Kdo řídí zahraniční politiku USA?
Kdo řídí zahraniční politiku USA?
Je to Izrael a jeho mocná lobby, Bílý dům nebo vůbec nikdo?
Philip Giraldi
14.10.2024 Komentáře Témata: Izrael, Střední východ, USA 1789 slov
Nikoho asi nepřekvapí, že mezi kritiky současných válek, které devastují Blízký východ, existuje několik názorů na to, kdo vlastně podporuje narůstající krvavý konflikt, do něhož by se brzy mohlo zapojit nejméně šest zemí v regionu. Zjednodušeně řečeno, existuje myšlenková škola, která se domnívá, že Izrael, podporovaný různými mocnými diasporami, se vzpírá světovému mínění a pokračuje ve vyvražďování původních Palestinců a sousedních Libanonců. Jinými slovy, jde o to, že Izrael jedná zlovolně a špatně.
[...]
Jiný pohled však místo toho vidí zahraniční politiku Spojených států ovládanou neocony, která využívá izraelské trucovitosti a jeho tvrdého pravicového vedení k realizaci amerických národních cílů v regionu, v jistém smyslu využívá Izrael jako svého zástupce a vlastně podporuje jeho špatné chování. Třetí věrohodný pohled na vývoj se přiklání k prolínání obou přístupů a naznačuje, že USA a Izrael jsou v konspirativním kooperativním vztahu a plně se shodují v otázce snižování moci sousedů židovského státu. To by z Izraele učinilo význačnou vojenskou mocnost, která by ovládala Perský záliv i další oblasti a kontrolovala velkou část světových energetických zdrojů, přičemž by z toho měli prospěch i američtí výrobci zbraní a další politické subjekty a voliči z Wall Street.
Problém je v tom, že existuje dostatek pečlivě vybraných důkazů, které podporují každý názor, včetně alternativního návrhu, že americká zahraniční politika je nefunkční, unášená proudem a vůbec neodráží národní zájmy USA – svědčí o tom nedávný balík pomoci ve výši 8,7 miliardy dolarů zaslaný bojovnému Izraeli, když v Severní Karolíně umírali Američané po ničivém hurikánu, kterému FEMA poskytla jen mizivou pomoc, protože tvrdila, že jí došly peníze. Neustálý tok peněz a zbraní z USA do Izraele naznačuje, že Spojené státy z nějakého důvodu podporují premiéra Benjamina Netanjahua v rozšiřování války proti Hamásu, i když Bílý dům mohl válku ukončit během jednoho dne tím, že by tuto podporu přerušil. Případně se může zdát, že Izrael pokračuje v masakrování navzdory možná neupřímným námitkám USA, protože předpokládá, že jeho mocná lobby v USA udrží Joea Bidena na uzdě s blížícími se volbami, aby výrazně nepomohl Donaldu Trumpovi. A samozřejmě, pokud oba státy jednají ve vzájemné shodě, mohlo by to být celé kabuki, kdy Washington a Tel Aviv cynicky zamýšlejí udělat cokoli, aby přetvořily Blízký východ ve prospěch Izraele. Vyberte si, který scénář vám sedí nejlépe.
Je třeba určit, co vlastně ospravedlňuje skutečnost, že se jedná o mnohočetné fronty, k nimž patří i poskytování politického krytí v OSN, kde Spojené státy interagují, aby podpořily „největšího spojence a nejlepšího přítele“ Izrael, a zároveň neustále verbalizují zjevně nepravdivé tvrzení, že se snaží zabránit tomu, aby se konflikt rozšířil do velkého požáru, který by mohl zachvátit celý region i mimo něj, což by jen pro začátek dramaticky zvýšilo náklady na energie. Taková řízená koeskalace by také mohla geometrickou řadou zvýšit rizika a náklady, protože by se do ní zapojilo více aktérů, a to až po možnost, že by se Izrael rozhodl použít své jaderné zbraně k „obraně“ nebo k útoku na Írán, což je případ, kdy by se do jaderné výměny na obranu svých „přátel“ mohly zapojit Rusko i Spojené státy.
Co je tedy pravda a co lež a kdo ve Washingtonu a/nebo v Tel Avivu rozhoduje na Blízkém východě? A co skutečně zamýšlejí a jak si představují, že to všechno skončí? Existují čtyři zjevní hráči z americké vlády, kteří jsou na místě a setkávají se s klíčovými osobnostmi v zemích zapojených do bojů, stejně jako s těmi, kteří se údajně podílejí na tzv. vyjednávání s cílem ukončit zabíjení příměřím přijatelným pro všechny strany. Je třeba připustit, že jejich úkol je přinejmenším obtížný, protože všechny strany mírových rozhovorů uznávají, že Spojené státy nejsou nestranným prostředníkem, vzhledem k jejich naprostému odhodlání podporovat Izrael politicky i zbraněmi a penězi, zatímco sousedy i odpůrce židovského státu bez obav označují za „teroristy“ a „autokraty“. Čtveřici by měli tvořit dva zřejmí činitelé ředitel Ústřední zpravodajské služby (CIA) William Burns a ministr zahraničí Antony Blinken, zatímco třetí a čtvrtá skupina nejsou tak známé a tvoří je zvláštní vyjednavač prezidenta Amos Hochstein a koordinátor Bílého domu pro Blízký východ Brett McGurk. Burns i Blinken podnikli řadu cest na Blízký východ a na Ukrajinu, aby tlumočili názory prezidenta a po setkání s místními představiteli sami zhodnotili situaci na místě. Tato role je pro Burnse poněkud neobvyklá, protože ředitel CIA obvykle působí v zákulisí a nezapojuje se do tvorby politiky, ale Burns není typickým ředitelem v tom smyslu, že nemá žádné zpravodajské vzdělání. Byl vysoce ceněným úředníkem ministerstva zahraničí, který skončil jako velvyslanec USA v Rusku. Velmi pečlivě zpracovával nuance vztahů mezi USA a Ruskem a byl velmi chválen za to, že vysvětloval věci z pohledu Kremlu, takže američtí plánovači byli schopni velmi jasně pochopit rozdílné perspektivy obou národů. Popsal například, jak velmi citlivé je Rusko na otázku, zda se Ukrajina stane součástí NATO, což bylo varování, které následně prezident Biden ignoroval.
Blinken je samozřejmě známější, protože v době vlády Baracka Obamy působil jako náměstek ministra zahraničí a je považován za mimořádně blízkého spolupracovníka Joea Bidena. Jako ministr zahraničí velmi aktivně cestoval po Blízkém východě i po Ukrajině. Blinken je Žid a je považován za ochránce Izraele, což je samozřejmě také často vyslovovaný názor prezidenta. Po izraelském atentátu na vůdce Hizballáhu Nasralláha prohlásil, že „svět je bez Nasralláha bezpečnější...“, zatímco většina světa by celkem rozumně raději viděla odstranění Benjamina Netanjahua. Zdá se, že Blinken je také pro preventivní útok na Írán s cílem zlikvidovat jeho jaderný energetický program, přestože neexistují žádné důkazy, že by souvisel s vývojem zbraní. Nedávno se dostal pod tlak kvůli tomu, že lhal o dvou zprávách ministerstva zahraničí, které zcela jasně naznačovaly, že Izrael záměrně hladoví a zabíjí obyvatele Gazy tím, že na hranicích blokuje dodávky potravin a léků dodávaných USA. Jeden velký konvoj nákladních automobilů, který obsahoval dostatek potravin, aby nasytil většinu místních obyvatel, jimž hrozila smrt hladem, byl na hranicích záměrně zadržován, dokud potraviny nezplesnivěly a musely být zničeny. Blinken lhal Kongresu i Američanům o izraelské politice a tvrdil, že k blokování dodávek potravin ze strany Izraele nedochází. Byla to lež s následky, protože kvůli ní umírali a stále umírají lidé a Blinken za to, co je jistě nutné považovat za závažný válečný zločin, nezaplatil žádnou cenu.
Třetím plánovačem politiky je neobvyklá osoba Amos Hochstein, který se narodil v Izraeli a sloužil v izraelské armádě. Byl jmenován Bidenovým osobním potulným velvyslancem na Blízkém východě s konkrétním úkolem pracovat na tom, aby se zabránilo rozšíření bojů v Gaze do Libanonu proti Hizballáhu. V této snaze zjevně selhal, neboť jak Izrael, tak Libanon se nyní považují za země ve válečném stavu. Předpokládá se, že Hochstein je „aktivní rukou“ v kampani Bílého domu, jejímž cílem je ochránit Izrael před jakoukoli újmou iniciovanou jeho tolik zneužívanými sousedy. Proč si někdo vybral Izraelce, který je produktem izraelské armády, jako jakéhosi vyjednavače mezi národy, které Izraelci již pětasedmdesát let obtěžují, je třeba považovat za trvalou záhadu. Je to možná další Bidenův trikový tah, jak předstírat, že je v konfliktu neutrální, a přitom dělat vše pro to, aby Netanjahu mohl svobodně zničit nebo si podrobit všechny své sousedy.
Což nás přivádí ke čtvrtému pravděpodobnému vrcholnému plánovači, koordinátorovi Rady národní bezpečnosti pro Afriku a Blízký východ Brettu McGurkovi. McGurk se již řadu let vznáší v národněbezpečnostních a diplomatických kruzích s pověstí „zastánce tvrdé linie“, zejména při jednání s Araby, což neznamená, že by se naučil něco jiného než to, že pokud chce člověk ve Washingtonu přežít, vyplatí se milovat Izrael. Je zajímavé, že Bidenova administrativa tvrdí, že usilovně pracuje na dosažení příměří v Libanonu i v Gaze, ale nadále politicky kryje Izrael a poskytuje mu zbraně a peníze na pokračování jeho genocidních aktivit i na podporu jeho plánu na obsazení jižního Libanonu za účelem vytvoření „nárazníkové zóny“. Izraelská média již informují, že realitní kanceláře nabízejí židovským kupcům atraktivní nemovitosti v dosud Libanonu, stejně jako zeť Donalda Trumpa Jared Kushner prodává exkluzivní pozemky u moře v Gaze. Jinými slovy, nevěřte ničemu, co vychází z Bidenovy administrativy, jako důkazu čehokoli, protože se zdá, že její „tvůrci politiky“ a tiskoví mluvčí si osvojili izraelský sklon lhát o všem.
Politico nedávno přineslo článek o Hochsteinovi i McGurkovi, z něhož se člověk necítí zrovna hřejivě, pokud jde o to, co má Bidenova administrativa za lubem. Článek se jmenuje: „Američtí představitelé tiše podpořili vojenský postup Izraele proti Hizballáhu -Představitelé vyzvali k opatrnosti a zdůraznili potřebu diplomacie. Dospěli však k závěru, že načasování takového vojenského kroku je správné“. Zdá se, že chlapíci, které Bidenova administrativa vyzdvihuje jako mírotvorce, jsou všechno možné, jen ne mírotvorci. Server Politico získal zasvěcené informace od řady anonymních zdrojů ve Washingtonu i v Izraeli a dozvěděl se, že Bidenův tým ve skutečnosti souhlasil s rozsáhlou strategií izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, která spočívá v přesunu vojenského zaměření Izraele na sever proti Hizballáhu. Tento příklon, v rozporu s tím, co hlásal Bílý dům, vyvolal reakci řady představitelů Pentagonu, zpravodajských služeb a ministerstva zahraničí, že takový krok zatáhne Spojené státy do války, což je ve skutečnosti to, co Netanjahu zamýšlel, ale změna politiky byla přesto schválena. Jeden z vysokých amerických úředníků si toho všiml, ale odmítl chybu v politice, která vyzývá k míru a zároveň podporuje válku: „Obě věci mohou být pravdivé – USA mohou chtít diplomacii a podporovat větší cíle Izraele proti Hizballáhu. Je zřejmé, že administrativa se drží určité linie, jen není jasné, která to je.“
Navzdory obavám některých členů vlády, že bezohledný Izrael zajde příliš daleko a rozpoutá velkou regionální válku, která by se mohla snadno rozšířit i mimo Blízký východ, Politico uvádí, jak Hochstein a McGurk pracovali „v zákulisí“ na povzbuzení Izraele a nyní označují izraelské operace v Libanonu, které pravděpodobně zahrnují velkou pozemní invazi, za „okamžik, který určuje dějiny“ – okamžik, který „na dlouhá léta změní podobu Blízkého východu k lepšímu“. Zdá se, že to potvrzuje, že Spojené státy a Izrael ve skutečnosti spolupracují a USA jsou plně spoluviny a de facto podporují Netanjahuův genocidní záměr vytvořit nový Velký Izrael z velké části bez Arabů. Pro USA bude další výhodou získanou z porážky Hizballáhu to, že v konečném důsledku oslabí Írán, věčného úhlavního nepřítele neokonzervativního Washingtonu, který na Hizballáh spoléhá jako na prostředníka a zdroj pro projekci moci. Samozřejmě to může dopadnout i opačně a společný americko-izraelský plán může vyjít naprázdno. Hizballáh zejména v roce 2006 zničil invazní izraelské jednotky v jižním Libanonu a nyní je lépe vycvičený a vybavený než tehdy. A co se stane, pokud se izraelská armáda dostane do potíží a USA budou nuceny jednat na základě svého slibu „bránit“ židovský stát, čímž povedou k rozšíření malé války a zahrnutí Íránu a Ruska? Míč bude na vaší straně, pane Bidene, případně na straně pana Trumpa nebo paní Harrisové. Pečlivě zvažte, jak to zahrajete, ale pokud opravdu chcete příměří, neposílal bych Blinkena, Hochsteina a McGurka, aby vyjednávali.
Who Is In Charge of US Foreign Policy? vyšel 10.10.2024 na unz.com.
