Kdo jste, příteli Tokajeve…?
Andrej Devjatov
V záplavě nejrůznějších komentářů k situaci v Kazachstánu mě zaujal komentář představitele klubu „nebopolitiky“, experta na Čínu Andreje Devjatova – jakkoli exoticky vypadá, poskytuje vhled z jiného úhlu. Tedy se dělím… (překl.)
Pro pochopení pramene a původu událostí v Republice Kazachstan (RK), které vzrušily celou zemi počátkem ledna t.r., je třeba se vyznat v politických názorech a mezinárodních stycích K.Ž.Tokajeva – prezidenta RK od roku 2019.
Vynecháme studium MGIMO (1970-75) a diplomatickou službu na sovětském zamini a velvyslanectví SSSR v Číně (1979-1999), kde náš hrdina získal praxi v získávání a rozšiřování užitečných konexí, v práci s informacemi a hodnocení situace v globálním měřítku.
Prokázáné schopnosti a získané styky byly náležitě oceněny zákulisím, a v roce 2011 byl nominován jako kandidát pro funkci generálního tajemníka OSN. V „castingu“ ovšem zvítězil Ban_Ki-moon, který byl v roce 2011 potvrzen na druhé funkční období. Ale náš hrdina zaujal pozici náměstka generálního tajemníka OSN – ředitele pobočky v Ženevě, kde odpracoval 3 roky.
Období práce v Ženevě zajistilo Tokajevovi postavení ve světovém zákulisí (člen „Rady moudrých“ Mnichovské konference o bezpečnosti) a určilo prozápadní směřování, v rámci té politiky do které tlačí Kazachstán náš hrdina.
Silným rozvědným příznakem tohoto kurzu je Tokajevova iniciativa v převodu kazašského písemnictví ze slovanské cyrilice na latinku, realizovaná usnesením Senátu 19.02.2017. Schválený proces latinizace kazašského jazyka do roku 2025 Tokajev nazval „historickou událostí“.
Další transformace politického života Kazachstánu byla zamýšlena v mezích liberalizmu, evropských hodnot, finančního systému „starých peněz“ Maltézského řádu. Připomeneme-li si, že Maltézský řád jako mezinárodní organizace s diplomatickým statusem, vystupuje ve světovém zákulisí jako operátor „černé aristokracie Vatikánu“ (klany Massimo Collona) v síti s Windsory, zednáři a Hlubinným státem USA, lze směle předpokládat perspektivu politické linie Kazachstánu pod vedením K.Ž.Tokajeva. Právě tato západní perspektiva Tokajevovy linie, cizí mladému chánskému mocenskému systému v místech prožívání Kazachů, vedla k rozkolu v elitě.
Stoupenci východní despocie klanového zřízení a asiatského výrobního způsobu, vypěstovaní a rozmnístění v mocenském systému a byznysu prvním prezidentem Nazarbajevem, se vzpříčili změnám, ke kterým odsuzují „tektonické procesy globální transformace“ s východem z krize pod tlakem nepřekonatelné síly 3.světové války nového hybridního typu. Nazarbajev se stáhl.
Skupina tradicionalistických starověrců iniciovala na rozcestí vzpouru národa, na první pohled „nesmyslnou a nelítostnou“. Sázelo se na hordovský Duch svobody Velké Stepi Kazachů.
Nepokoje rychle zachvátily celou zemi, policie, vězeňská stráž i vojsko RK se vyhýbali potlačení Čingischánova Ducha. Tokajev v zoufalství na sebe vzal odpovědnost za silový blok Nazarbajeva, který se stáhl do ústraní (ministerstvo obrany se do politiky míchat nechtělo), vyměnil vedení pasivní Komise národní bezpečnosti a obrátil se se žádostí o pomoc na ODKB.
Schéma vstupu mírotvorných vojsk ODKB (RF, Bělorusko, Arménie, Kyrgízie, Tadžikistan) věrně kopíruje schéma vstupu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR v roce 1968 k potlačení „Pražského jara“. Analogie umožňuje předpokládat, že věc skončí jak změnou režimu v RK, tak i následným krachem politického systému bezideových „mírotvůrců“. Protože liberalizmus přestal být majákem východu ze světové krize.
Pokud jde o Rusko, tak zákulisný plánovač událostí v Kazachstánu přidružil výbuch situace ve Střední Asii k vyhrocení vztahů Ruska s USA a NATO v otázce Ukrajiny, Moldávie, Gruzie a pobaltských zemí bývalého SSSR. Vojensko-politické ultimátum náměstka zamini Rjabkova z 15.12.2021, v případě, že ho Západ při jednáních 10.-17.ledna odmítne, si od Kremlu vyžádá „vojenskou nebo vojensko-technickou“ odpověď v Evropě a v Atlantiku.
Viditelný je rozptyl pozornosti, informačních zdrojů, sil a prostředků Ruska na různých válečných scénách. Se zjevnou perspektivou vyhrocení situace kolem Státu Izrael a vtahování Iránu a Turecka do „ruského vítězství v Sýrii“.
Nárůst hrozeb povede aktivní bojovníky proti strategické stabilitě ke krokům „donucení k míru“. Pod ušlechtilým heslem ukončení hybridní války nového typu si soupeřící koalice v čele s USA a Ruská Federace sednou k jednacímu stolu o „kapitulaci ve jménu míru“. V jakékoli variantě vývoje událostí nakonec vyhrává Čína, která se nachází nad zápasem a zachovává mlčení, jak v Otázce Kazachstánu, tak i Ukrajiny.
Připomínám, že Kazachstán je klíčovou zemí „Ekonomického pásu Nové hedvábné stezky“, a ukrajinské přístavy jsou hlavní trasou „Námořní hedvábné stezky 21.století“ (jeden pás, jedna cesta).
Podle hodnocení nebopolitiků by, pro všechny účastníky událostí uvnitř Kazachstánu a kolem něj, nejvýhodnějším východem z fundamentální krize dneška – krize budoucnosti, byl v rámci projektu „Velká Eurazie – Třetí Horda“. Nezávislé a samostatné rodiny národů nezápadních civilizací – dědiců „Jednotného státu Čingischánova“ (1.Horda) a „Stalinova socialistického tábora“ (2.Horda).
https://www.youtube.com/watch?v=PsO5wbuGe_A&t=311s
Překlad: st.hroch 20220108
