České národní listy

Kdo ještě mluví o div ne idylickém životu v pohádkové rakousko-uherské říši?

Zatímco rakousko-uherská armáda vítězně postupovala na západ, léčila si své komplexy státní moc terorem na našem území. Byly popraveny tisíce našich lidí, vlastenců. Miliony lidí, včetně dětí a žen, u nás hladovělo. I proti nim mířily bodáky hrdinů, kteří na frontách ustupovali. Nebyly léky. Smrt tak rychle nad mnohými vítězila. Lidé se přirozeně bouřili. A tak se střílelo a věšelo.

Naši vojáci, kteří bojovali v čs. legiích, pokud byli zajati rakousko-uherskými jednotkami, byli zpravidla pověšeni. Údajně byli velezrádci. Jacípak velezrádci to byli, když bojovali za právo českého národa za samostatný stát.  Toto právo nesvobodných národů v Rakousko-Uhersku vyhlásil přímo W. Wilson, americký prezident. Přijetí této právní zásady, i dalších,  bylo předpokladem vyhlášení příměří na frontách. I umírající Rakousko-Uhersko tento právní princip přijalo. Pozdě, hodně pozdě, ale přece.  Takže čeští vlastenci, ať již na frontách nebo v zázemí, kteří bojovali za naši samostatnost, nebyli nějakými zrádci, ale mučedníky za československou věc.

Proti tomu, jak postupovala uherská soldateska v Uhrách, tedy i na Slovensku, poměry u nás byly značně lepší. Slováci v době války procházeli přímo očistcem, a proto hlasovali všemi deseti pro vznik Československa.

Ještě mnohem těžší byla situace Srbů, žijících na území okupovaném Rakousko-Uherskem.  Tam docházelo, nejen k vypalování celých srbských vesnic, ale také i k četným vraždám civilního obyvatelstva.  Tyto pogromy byly předzvěstí masových protisrbských čistek, které prováděli Němci za druhé světové války.

Malý obrázek toho, jaká situace byla v Čechách.   „ 23. listopadu. Poprava. Úředně se oznamuje, že dnes oběšen byl soukr. úředník Slavomír Kratochvíl z Přerova proto, že rozmnožoval letáky s básní „v níž se vyzývá k činům, které zvyšují nebezpečí pro stát z venčí, a vzpouru uvnitř přivodit mohou, dále že měl u sebe manifest carův k čes. národu“. Dvě hodiny po tomto ortelu byl oběšen.“ (Vožický, Kronika první světové války)

-red.