Kam jsme došli, dobře víme, jak to ale napravíme?
Kam jsme došli, dobře víme, jak to ale napravíme?
Již řadu let se v době kolem výročí 17. listopadu téměř výhradně oficiálně připomínají jen události roku 1989. Události 17. listopadu 1939 jako by se dnes nehodilo vůbec připomínat. Přitom Mezinárodní den studentstva, jako jediný mezinárodní svátek s původem v Čechách, si plně zaslouží důstojnou připomínku. Tehdy šlo skutečně o krk a mnoho studentů skončilo na dlouhou dobu za branami koncentračního tábora. Studenti tehdy opravdu krváceli za budoucnost národa. Někteří zaplatili i vlastním životem či podlomeným zdravím. Kdežto studenti v listopadu 1989 riskovali mnohem méně a vlastně si šli do ulic Prahy vycinkat vlastní lukrativní kariéru a podíl na moci. Nejen oni, i někteří tzv. disidenti dotovaní již léta předtím dolary a markami ze Západu. O nějakém krvácení za budoucnost národa či pobyt v kriminálu nemohlo být v listopadu 1989 ani řeči. Dokonce tehdy nehrozil ani vyhazov ze školy či problémy v zaměstnání. Režim už neměl sílu k velkým represím a vlastně už jen hledal způsob, kterak předat moc lidem předem vybraným ze strany Západu i Sovětského svazu. Viz osobní tlak zrádného antikomunisty Gorbačova na zvolení Havla prezidentem.
V listopadu 1989 se v prvé řadě hrálo o start rychlých kariér a přístup ke státnímu majetku. Šlo o výnosné posty a rychlé prachy. Bylo třeba proto jednat bleskově. Lidé v ulicích posloužili jen jako nezbytný kompars. Samozřejmě, mnohé přivedla na ta listopadová náměstí přirozená nespokojenost s poměry a poctivě věřili v jejich kvalifikovanou nápravu. Tedy ne všichni si šli na Albertov, Národní třídu a Václavské náměstí zacinkat klíči pro vlastní kariéru, některým šlo skutečně o ideály. O to horší pak bylo vystřízlivění a probuzení se do tvrdých tržních poměrů.
Dnes již většina lidí pochopila, že v plánu tehdy vůbec nebylo vylepšení socialismu, jeho modernizace a budoucí prosperita národa, ale jen a pouze majetkový převrat. Převrat tunelářů, šmelinářů, veksláků, lidí působících v hospodářských strukturách, kteří sice měli často v kapse stranickou legitimaci KSČ, ale skutečnými komunisty nikdy nebyli. Ano, věci je třeba nazývat pravým jménem. Na Sametovou revoluci dle oficiální režimní verze už může věřit jen lhář nebo nenapravitelný naiva. Šlo o předání moci a majetkový převrat, který z nás záhy učinil cizince ve vlastní zemi. Došlo k novodobé Bílé hoře s podobně katastrofálními následky pro český národ a jeho budoucí rozvoj jako po roce 1620.
Bývalí jen na oko přesvědčení soudruzi a aktivní svazáci rychle přijali nový slovník a nové fráze. Už nikoliv socialistické plánování, ale tržní hospodářství. Už ne vedoucí úloha dělnické třídy, ale demokratická společnost svobodných občanů. Už ne Čest práci soudruhu, ale Čest prachům a zisku, pane podnikateli. Už ne sociální jistoty a mír celému světu, ale enormní zisk jen pro vyvolené, nejistoty pro všechny ostatní a válka všem, kdo odmítají tupě sloužit americkým bankéřům a zbrojařům. Už ne plná zaměstnanost, ale lidské zdroje bojující na trhu práce o přístup ke skromné obživě a pracující chudoba.
Už nikoliv sociální pokrok, ale globální partnerství nenasytných miliardářů o další vytěžování renty pod rouškou podpory hospodářského růstu. Často v podobě nové výstavby válkou zničených měst, ba celých států, které se rozhodly jít vlastní cestou a nepodporovat globální zločince a parazity a využívat nerostné suroviny v prvé řadě pro svůj vlastní rozvoj a nikoliv pro rekordní zisky nadnárodních korporací. Pokrok nezastavíš, zvláště když se jedná o podporu našich nových spojenců. Tentokrát už opravdu na věčné časy a nikdy jinak.
Devastace země a posluhování cizím zájmům pro pár mizerných kariér
Období pravicových vlád v naší zemi bylo vždy i přes všechny předvolební proklamace o nutnosti odpovědného hospodaření, boji proti korupci, snižování zadlužení, vytváření příznivých podmínek pro podnikání a snižování byrokratické zátěže pro občany, pevně spojeno s řadou korupčních skandálů, růstem zadlužení, decimováním veřejných služeb a útokem na sociální práva občanů. Nemluvě o setrvalém poklesu mezinárodní prestiže naší země a podpoře koloniálního a vazalského postavení republiky. Bilance polistopadových (nejen) pravicových vlád je zkrátka a jednoduše katastrofální, o tom hovoří i tvrdá statistická data.
Pravicové vlády většinou neslavně končily s mizernými výsledky svého panování, když nedokázaly kvalifikovaně řešit žádný z vytyčených úkolů. Smutným příkladem může být současný stav našeho školství, zdravotnictví, neutěšená situace v oblasti dostupného bydlení a parazitního a lichvářského chování obchodních řetězců a zahraničních bank dělajících si z nás dojnou krávu. Bankéři a oligarchové se v době krize chlubí rekordními zisky a vláda jim jde svými opatřeními ještě na ruku, okrádajíce přitom vlastní občany tím, že jsou nuceni platit nesmyslné ceny za energie a potraviny i další základní životní potřeby. Nemluvě o nedostatku léků. Pokud praktický či zubní lékař odejde do penze, sehnat nového je často nemožné. Nenasytné pracky exekutorů dál ničí životy mnoha tisíců občanů. Vymahatelnost práva zůstává na nízké úrovni, soudy jsou pomalé a řada rozsudků vzbuzuje právem značné pochybnosti. O nezávislé justici nemůže být ani řeč. Viz případy trestních stíhání lidí za jejich názor či podezřele mírné tresty pro pachatele závažných trestných činů.
Jestliže jsme byli přesvědčeni, že po hvězdné pěchotě v podobě naprosto nekompetentních ministrů z doby vlád pánů Topolánka a Nečase, nás už nic horšího nemůže potkat, ještě jsme netušili, co vše se stane po nástupu pětidemolice pod vedením naprosto neschopného diletanta, nepovedeného politologa z Brna. Jinak též vzorného agenta cizích zájmů a cizího kapitálu. Naše, léty rozkrádání decimovaná republika, bohužel i nadále trpí pod vládou fanatických eurohujerů, poslušných vazalů nepřátel naší země, arogantních ničemů, asociálů a antikomunistů z povolání, pro které je osobní mizerná kariéra víc, než zájem vlastní země a její skutečný rozvoj.
Kvůli řízenému úpadku českého zemědělství jsme ztratili potravinovou soběstačnost. V důsledku toho platíme předražené nekvalitní potraviny z dovozu. Platíme předraženou elektřinu, kterou si pro vlastní potřebu umíme stále sami zajistit, jen kvůli tomu, že nám to Onkel Olaf a Tante Angela přikázali. Kupujeme nesmyslně předraženou a pro nás úplně zbytečnou vojenskou techniku z USA, jen aby byl senilní strýček Bidet spokojen. V podobném výčtu by bylo možno dál a dál pokračovat.
Vládci Evropy nás nutí přijímat migrační kvóty bez ohledu na názor českých občanů a bezpečnost země. Nutní nás podporovat zločinný banderovský režim na Ukrajině, bez ohledu na naše finanční možnosti, kapacitu veřejných služeb a životní úroveň českých občanů. Naše hloupá kolaborantská vláda nás zatahuje do cizího konfliktu a pracuje systematicky proti vlastní zemi.
Jakýsi zelený politruk Řehka vykřikuje, že v případě konfliktu budeme od první minuty aktivním účastníkem boje proti jaderné velmoci. Pitomec těžkého kalibru. Tento aktivní NATO-snaživec zasluhuje jediný vzkaz: Nejsme vojenskou diktaturou, ale parlamentní republikou! Žádné zelené mozky nesmí rozhodovat o naší zahraniční politice či nasazení naší ubohé armády v konfliktu cizích zájmů. A slovy Karla Kryla mu jednoznačně říci – Nas…, jó nas…! Vládnou nám nebezpeční šílenci a je proto v zájmu většiny občanů, jejich bezpečnosti, úspor, ale i zdraví, aby se tito kolaboranti co nejrychleji pakovali ze svých funkcí pryč. Včera bylo pozdě. Každý další den, co nám tito agenti cizích zájmů vládnou, představuje další devastaci země, výrazné bezpečnostní riziko, snižování životní úrovně občanů, stále rostoucí zadlužování.
Do vedení země musí okamžitě nastoupit plně kvalifikovaní lidé, skuteční odborníci, upřímní vlastenci, osobnosti s jednoznačnou morální integritou, pro které budou české národní zájmy vždy prioritní.
Socialistické Československo mělo ve světě skvělý zvuk
Pomlouvání socialistického Československa se pro řadu podržtašků současných mocipánů, překabátěných soudruhů, prodejných komediantů, připravených sloužit věrně vždy těm, co jsou právě u vesla a jiných podobných opor režimu, stalo velmi oblíbenou kratochvílí. Spoléhají přitom na krátkou paměť občanů. Zvláště komicky pak vyznívá, když minulý režim kritizují ti, kdo z něj léta těžili a jeho údajné hrůzy obzvláště barvitě popisují lidé narození v 80. letech a později. Ale proč ne, když někdo touží ze sebe dělat dobrovolně a nezištně či s vyhlídkou na nějaký honorář obecního či ve vyšší kategorii národního blba, ať si pro pobavení publika poslouží. I když ono je to už spíše k pláči. Doba se změnila a lidé už dnes mají jiné starosti, než naslouchat pokryteckým řečem stále stejných postav naší vždy uvědomělé kulturní fronty, mávajících přitom na povel vždy tím správným praporem.
Ať už měl prokazatelně minulý režim mnoho nedostatků, přesto šlo o období, na které můžeme být většinou právem hrdí. Kolik jen u nás v poválečných desetiletích přibylo obyvatel, kolik vzniklo nových moderních sídlišť, nových závodů, velkých dopravních a vodohospodářských staveb, elektráren či zemědělských podniků, škol i nemocnic. To byl rozvoj, který tato země nikdy ve své historii nezažila a ani už nezažije. Zvláště s odstupem času a ve srovnání se současnými poměry a polistopadovými politiky (s jejich odbornou a lidskou úrovní zejména), vyznívají tehdejší poměry skutečně jako zlaté časy rozvoje a stability i rostoucí životní úrovně.
Ten, kdo vědět chce, tak dobře ví, co vše se u nás po válce vykonalo a jaký zvuk mělo Československo a jeho výrobky ve světě. Jaké jméno mu dělali významní umělci, úspěšní sportovci, či vědecké kapacity. Co vše jsme dokázali vyrobit a v jaké kvalitě. A s úspěchem uplatnit i na konkurenčně náročných trzích. Nejen české sklo, porcelán či pivo. Ale v prvé řadě velké investiční celky – rafinérie, cukrovary, pivovary, celé jaderné bloky a další. Osobní a nákladní automobily, traktory, autobusy a trolejbusy, letadla i lodě. Pletací stroje. Obuv i bižuterie. Vojenská technika. A mnoho a mnoho dalšího.
Jen jeden konkrétní příklad za všechny, o tom, jakou pověst mělo ve světě socialistické Československo. Popsal jej v jedné ze svých knih bývalý dlouholetý diplomat Stanislav Suja.
„…. přijetí československého ministra zahraničních věcí u prezidenta Kolumbie Belisario Betancura v 80. letech minulého století v prezidentském paláci v Bogotě. Když ministr a jeho doprovod překročili práh dveří reprezentačního sálu, rozsvítily se prudce reflektory, za nimiž na druhém konci sálu seděl B. Betancour. Příchozí zůstali stát jak omráčeni. Prezident po chvilce vyzval techniky, aby světla vypnuli a oslovil hosta: „Pane ministře, vítám vás srdečně u nás, pojďte dál a promiňte mně to neočekávané přijetí. Já jsem si totiž chtěl důkladně prohlédnout představitele země, která dnes nemá dluhy. Nemít dluhy v tomto světě je neuvěřitelné. My všichni v nich plaveme až po uši.“ A svůj pracovní výklad začal slovy: „Československo je vyspělá země, kterou zná celý svět. Stála na správné straně barikády ve druhé světové válce, imponuje hospodářskou a finanční zdatností v současnosti, má prostě velmi dobrý zvuk v Latinské Americe.“
Fialoví břídilové by si mohli gratulovat, kdyby měli za sebou takové výsledky. U komunistů by se měli učit, jak vypadá skutečný rozvoj země s pevně garantovanými sociálními jistotami všem generacím.
Cenzura a šikana na politickou objednávku
Jedním z požadavků listopadu 1989 byl ten zaručující všem lidem bez rozdílu svobodu projevu i po projevu. Tedy svobodu slova bez podmínek tuto jakkoliv svazovat a omezovat. Jenže již záhy po převratu ovládli televizní a rozhlasové redakce převážně dobře prověření hlasatelé jediných žádaných pravd a jiné názory byly vytlačeny zcela na okraj. Toto platilo brzy rovněž také o tisku, který záhy přestal být českým a ovládly jej silné zahraniční vydavatelské koncerny. Převážně německé či švýcarské. V této souvislosti hovořit o svobodě slova je samozřejmě holým nesmyslem. Majitel určuje obsah tisku a také velcí inzerenti. Na Západě tato praxe trvala již dlouhá desetiletí. K nám tato vymoženost dorazila po převratu. Tribunou pro alternativu tak zůstával až na výjimky většinou jen levicový a vlastenecký tisk.
Ovšem všeho do času. S rozšířením internetu se objevil do té doby nevídaný prostor pro šíření alternativních informací. Je smutnou realitou, že člověk musí namísto veřejnoprávních sdělovacích prostředků nacházet různorodé informace právě zde. Proto ta nenávist z vládních míst vůči alternativním zpravodajským webům, nezávislým bloggerům a vůbec všem, kteří mají chuť i odvahu své názory veřejně prezentovat právě zde. Lidé otevírají oči, více přemýšlejí, třídí si informace a nakonec zjišťují, že hlavním dezinformátorem a cenzorem nehodících se zpráv není alternativa, ale Česká televize.
Objevují se v poslední době případy mimořádně podlé šikany vůči lidem s kritickým myšlením, kteří dosud nerezignovali na své právo bořit oficiální lži a polopravdy, jediné povolené názory a staví se ze všech sil proti přepisování dějin a snahám o likvidaci českého národa. Tato šikana se děje jednoznačně na politickou objednávku. Viz případ historika Josefa Skály, který je vláčen jen za pouhý vyslovený názor po soudech. Jde o velice odpornou justiční zvůli, proti které musí pozvednout svůj hlas každý slušný člověk.
Dalším otřesným případem je nezákonné ukončení pracovního poměru učitelky Martiny Bednářové, jen kvůli tomu, že učila své žáky pohlížet na problémy z více stran a samostatně myslet. Vládní moc se ve své zuřivosti vůči všemu, co nezapadá do jejího černobílého vidění světa a hloupé ideologie, nezastaví před ničím. Lidé jsou zastrašováni, vyhazováni z práce, obviňováni policií a soudy jen kvůli odlišnému názoru, než zastává zbabělý hlupák na postu premiéra a jeho bratrstvo zlodějské pracky.
Každý normální myslící občan, který ještě neztratil smysl a cit pro spravedlnost, národní hrdost a schopnost veřejně se ozvat proti bezpráví, se jednoduše musí postavit proti vládním lžím, podlé surové moci a všem mediálním šmejdům sloužícím cizáckým zájmům za mizerný jidášský groš. Je třeba se postavit těm, kteří se bojí hlasu lidu. Je nutné, aby lid konečně promluvil. Občanská pasivita plně vyhovuje současným mocipánům. Mnoho lidí si tuto skutečnost pohříchu ještě stále neuvědomuje, a to ani ve světle všech asociálních opatření i kroků vedoucích k likvidaci vlastního národa.
Příklady hodné následování
Ačkoliv se zdá, že současná situace v zemi s ohledem na nespolupráci parlamentní opozice a roztříštěnost opozice mimoparlamentní, je velmi beznadějná a fialoví zaprodanci budou zemi devastovat až do příštích řádných voleb, přesto existují možnosti, kterak neutěšenou situaci pomáhat měnit. Máme po ruce dost dobrých příkladů, že vždy se dá něco dělat, ač situace vypadá velmi zle.
Podívejme se třeba, jak velkou práci odvedl a stále odvádí pan Radek Novotný, který se dlouhá léta zabývá problematikou vrácení vodáren z vlastnictví cizích společností opět do domácích rukou. Dosáhl přitom díky velké erudici a buldočí vůli až překvapivě výborných výsledků. Stálo ho to kus života, hodně nervů i peněz. Je v zájmu naší země a našich občanů tuto mimořádně záslužnou aktivitu jakýmkoliv způsobem podpořit – www.pravdaovode.cz Tato aktivita si zasluhuje maximální podporu veřejnosti a publicitu odpovídající závažnosti problému.
Vzhledem k úrovni práce České televize je dnes více než potřebné čerpat informace z alternativních zdrojů. Máme u nás již dost kvalitních portálů, odkud můžeme čerpat skutečně nosné informace. Jen pro ilustraci uvedu pouze některé z nich.
Vynikající práci odvádí TV Petr Bureš - www.youtube.com/@PetrBuresTV
Podobně jako Jana Bobošíková – www.abybylojasno.cz
Kvalitní rozhovory dělá také Stanislav Novotný – www.ocemsemlci.cz
Skvělou činnost vykonává Petr Bohuš, který se věnuje na svém portálu kromě jiného též mediálním manipulacím na zcela konkrétních příkladech aktuálních témat – www.modryjelen.com
Zdrojem pestrých informací ze zahraničí jsou často aktualizované stránky www.stripkyzesveta.cz
Stále ještě u nás vycházejí zajímavé, obsahově velmi kvalitní, tištěné noviny a časopisy vydávané vlasteneckými spolky. Například měsíčník Slovanská vzájemnost vydávaný Slovanským výborem ČR hájí historickou pravdu a připomíná významné osobnosti a výročí, která dnes zůstávají na okraji zájmu médií hlavního proudu. Nebo čtvrtletník Lípa, což je zpravodaj Výboru národní kultury, kde najdeme řadu zajímavých komentářů, analýz o dění u nás i v zahraničí ale i knižních recenzí, nevynechává ani poezii. Nejlépe je můžeme podpořit tím, že si je předplatíme, ve volném prodeji totiž nejsou k dostání.
Příkladem konkrétní práce ve prospěch lidí perzekuovaných na příkaz z vyšších míst je činnost nedávno založeného Společenství PRAK. Obzvláště v dnešní době, kdy jsou konkrétní lidé šikanováni a hnáni před soud jen kvůli tomu, že využili svého ústavou daného práva na svobodu slova a projevu. Společenství PRAK sleduje a dle svých možností pomáhá právě těm, kdo již byli za své veřejně prezentované názory perzekuováni naší na politickou zakázku pracující justicí. To je v dnešní době nesmírně užitečné, jelikož síla solidarity stále dokáže porážet hloupost, aroganci a tupou moc v podobě zkorumpovaných elit, které jsou zcela odtrženy od reality všedního života a běžných problémů obyčejných lidí - www.spolecenstvi-prak.cz
Je třeba rovněž systematicky informovat o práci vlasteneckých organizací a jakýmkoliv vhodným způsobem je také podpořit. Vlastenecky orientované spolky jsou již z podstaty svým zaměřením obzvláště dnes trnem v oku vládnoucí moci, která by je nejraději zakázala či rovnou zadupala do země.
Podporu si zaslouží rovněž ti, kdo ve skromných podmínkách odvádějí množství nezastupitelné práce na poli nekomerční kultury, vydávají kvalitní knihy neznámých autorů, udržují národní tradice, pořádají akce pro veřejnost, a to vše jen pro dobrý pocit z toho, že udržují nepřerušenou kontinuitu a navazují na práci minulých generací vycházející z nejlepších tradic našich lidových umělců. Ani oni se ve své době nedočkali uznání a vděku, přesto díky jimi vytvořeným hodnotám jsme stále ještě kulturně vyspělým národem a máme stále na co navazovat.
Nebojme se klást nepříjemné otázky
V jednom známém textu z roku 1968 se píše, že za 20 let nebyla vyřešena žádná lidská otázka. Ono to samozřejmě nebylo tak jednoznačné, daný výrok mířil spíše na záležitosti, které se postupem doby opravdu přežily. Lidé si jej také koncem 60. let vykládali různě, jistá hlasitá menšina se nerozpakovala kritizovat celý poválečný vývoj. Jiní se přes kritiku poměrů, z části jistě oprávněnou, toužili dostat k rychlé kariéře, vlivu a penězům. Dalším šlo bez postranních úmyslů o poctivou nápravu reálných problémů.
Přes všechny kritiky však poválečné budovatelské úsilí prokazatelně přineslo značný pokrok ve všech sférách života. Ve srovnání s první republikou zcela jednoznačně. Vždyť v období 1948 – 1968 se u nás vybudovaly ohromné hodnoty v průmyslu, zemědělství, bytové výstavbě, modernizaci školství a zdravotnictví i ve výstavbě kulturních a sportovních zařízení. To byl nesporný pokrok proti minulosti. V bouřlivém konci 60. let se však mnozí potřebovali zviditelnit silným slovem, proto to bylo takto účelově formulováno. A mnozí tomu tehdy nadšeně tleskali. Vůbec si přitom neuvědomovali, jaký vývojový skok země od války udělala a kolik poctivé dřiny to stálo. Bohužel snížené možnosti cestovat na Západ způsobily, že spousta lidí u nás opravdu uvěřila účelově zacílené propagandě, zaměřené na konzumní způsob života a falešná neblýskaná pozlátka. Na pohádky o tom, jak je na západ od našich hranic vše skvělé a život plyne bez větších problémů ve všeobecném blahobytu, zatímco u nás je vše zaostalé, nemoderní a tak nějak příliš obyčejné.
Uplynulo od té doby už několik desetiletí a mnohé se změnilo. Rozvoj země se zastavil. Mezinárodní prestiž republiky zásadně upadla. Československo bylo roztrženo proti vůli lidí na dva státy. Zemi vládnou arogantní hlupáci, kteří jen pracují dle cizích scénářů, nenávidí svoji vlast a systematicky devastují hodnoty vytvořené našimi předky. Ocitli jsme se ve slepé uličce dějin a namísto hledání nouzového východu dál přešlapujeme na místě.
Státní sociální politiku nahrazuje charita. Lidská důstojnost je ponižována pyšnými hlupáky. Svoboda slova platí jen pro vyvolené a z rádoby moudrých a nadčasových výroků starého Veškrny zbylo jen velké prázdno. Z tolik proklamované rovnosti šancí zůstal pro mnohé jen každodenní boj o skromné živobytí. Člověk aby se v dnešní době bál být nemocný a raději se ani nedožil penze. Vládní papaláši dávno ztratili kontakt s realitou a společně se svými poskoky nám určují, co si smíme myslet a o čem máme raději mlčet, abychom taky třeba neskončili za katrem. Nenasytná církev katolická nám ústy svých prelátů radí, kterak máme pečovat o duši, přitom právě oni patří vymrskat z chrámu Páně jako kupčíci a farizejové. Jejich tučné duše a plná panděra jsou v přímém rozporu s poselstvím evangelia. Ostatně u nich šlo vždy o moc a prachy. Zde je evangelium už jen chatrnou zástěrkou pro hamižné pracky a pokrytecká slova z kazatelny v poloprázdném kostele.
Ve vládě zaprodanci a omezenci. Na Hradě rozvědčík s gumovou páteří a hroší kůží, bez vlastních myšlenek a s nezbytnou nápovědou při každém veřejném vystoupení. Inu každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Naštěstí všeho do času. Nezbývá než se právě i z těchto všech důvodů dnes v době 34. výročí majetkového převratu znovu a znovu ptát. Opravdu jsme tohle chtěli? Kde zůstaly všechny sliby z listopadových náměstí roku 1989? A především pak - byla za ty více než tři desítky let vyřešena některá ze zásadních lidských a sociálních otázek? Odpověď se přímo nabízí. Ne, tentokrát už nelze občany obelhat stavěním vzdušných zámků a slibováním budoucího blahobytu, když si nyní opět na čas utáhneme opasky. Na to je nyní příliš pozdě…
Egon Bondy i dnes naprosto přesný a pravdivý
Naplnila se bohužel slova těch, kteří velmi brzy poznali, že listopad 1989 byl od samého počátku především jeden velký podvod. Patřil k nim i filozof Egon Bondy a jeho slova nelze závěrem tohoto textu nepřipomenout. Důvod je zcela prostý. V těch řádcích je totiž vše podstatné a jsou tedy stále plně aktuální. Aktuální a naléhavé. Až z toho mrazí.
Egon Bondy
S fanfárami nás vyvedli
na cestu do Evropy
a vyklubal se z toho výlet do minulosti
Všechno špatné k něčemu dobrému:
co jsme znali už jen z knih
vidíme na vlastní oči
až zrak přechází
Padesát procent z nás je už pod úrovní bídy
(cituji podle západních pramenů)
Spotřeba potravin klesla o třetinu
(Státní úřad statistický)
latifundie a církevní a šlechtické statky opět v pravých rukou
(zákony Federálního shromáždění) – a protože nepíšu ekonomické pojednání tak to stopnu
Vidíte to přece všechno sami
Kdo chce věřit, že nás mezinárodní kapitál zahrne blahobytem
ať se podívá do světa
daleko větší a bohatší země než jsme my
s přírodním bohatstvím rozvinutým průmyslem ohromnou zemědělskou produkcí
jsou banánovými republikami
jen zásobárnou nejlevnější pracovní síly a odbytištěm šmejdového zboží
Národní důchod padne na úroky mezinárodním bankám
nezaměstnanost a bída se nemění po generace
demokracie je na hajzlpapíru
a totalita má úsměv a kecy televizního programu
Ano všude září neony a kšefty jsou přecpané brakem pro chudé a luxem pro bohaté
Ano všechno se leskne a všude je plno krásných barů a ku…
Ano máš svobodu dělat a říkat cokoli
jen když nejsi nalevo
Nemysli na nic než jen na prachy
a najdeš smysl života
Těm pár filosofům co s tím nesouhlasí
dej přes hubu – vždyť to jsou jenom komunisti
4. 4. 1992 (Ples upírů)
Miroslav Pořízek
