Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kam jdeme v době globální financializace?

15. 1. 2020
Kam jdeme v době globální financializace?
 
I. Stav světa
V důsledku geopolitických změn v Evropě se v 90. letech staly universálními principy ekonomiky světa mechanismus trhu a konkurence. Transformace ekonomik v bývalých komunistických zemích se stala součástí globalizačních procesů. Boj ideologických systémů a bipolaritu nahradila bezohledná konkurence, úsilí o jediné globální impérium i nová seskupování nejmocnějších, nová dělení a nové bariéry. Dochází k prudkému rozvoji vědeckých poznatků, komunikačních a informačních technologií, mikroelektroniky a bezdrátové telekomunikace. Zahušťuje se celosvětová komunikační multimediální síť informačních superdálnic. Počítače, internet, e-mail, mobilní telefony umožňují takřka neomezenou globální komunikaci každého s každým. Informatizace je jednou z komponent globalizace. Roste význam investic do informačních technologií, nejnovější informace mají strategický význam, rychlost je ukazatelem informační vyspělosti společnosti a funkční gramotnosti jedince.
Hesla jako industrializace, modernizace, vědecko-technická revoluce, jež nás provázela v minulosti, v 90. letech ztratila motivační význam a byla vystřídána heslem globalizace. Nový historický trend, označený termínem globalizace, se vyznačuje rychle postupujícím ekonomickým propojováním nejen blízkých regionů a států, ale i vzdálených oblastí celých kontinentů.
Přívrženci globalizace ji oceňují jako prostředek vyrovnávání a zvyšování sociálně ekonomické úrovně různých zemí světa. Ale nechybějí ani odpůrci, kteří poukazují na globální koncentraci všech dosavadních protiřečení současné euro-americké civilizace. První problémy globálního charakteru zaznamenalo Valné shromáždění OSN roku 1968 v podobě celosvětové krize životního prostředí člověka. Globalizace se stala předmětem věd o budoucnosti, futurologie a rezolutiky. (Z lat. resolvo, -ere, -solvi, -solutum = otevřít, rozvázat; např. vocem atque ora resolvat = otvírá ústa a hlas k věštění.) Protiřečivost globalizace dnes charakterizují mnoho četné problémy rázu přírodně sociálního, sociálně politického a sociokulturního.
Nemůžeme si zastírat, že by na náš život v novém století a tisíciletí nepadly temné stíny. Roztržka mezi člověkem a přírodou se alarmujícím způsobem promítá do života existujících civilizací na celé planetě.
Lidé stojí tváří v tvář důsledkům nerovnoměrného ekonomického růstu, nerovnoměrného globálního zabezpečení potravy, nedostatku vody, hrozivému úbytku deštných pralesů, znečištění oceánů, nepředvídaným následkům demografických změn, geopolitických zvratů a migrací velkých skupin obyvatelstva, přibývajícímu ozbrojenému násilí.1)
Světové problémy jsou stále propletenější a naléhavější.
Tradiční struktury vlád a vládních institucí se potýkají s korumpujícími vlivy mocných monopolů a mafií. Běžné politické praktiky, archaické a disfunkční způsoby řízení a navíc - vlády v morální krizi - nedokáží čelit rostoucí síle „zákonů džungle", bezpráví, v kterém vládnou ti, kteří mají nepředstavitelné bohatství a moc. Mezinárodní práva jsou účelově znesvěcována, církve žehnají i bratrovražedným bojům.
Ve velkých městských aglomeracích se prudce zhoršuje kvalita životního prostředí a narůstají problémy s kriminalitou, drogami a prostitucí.
Humanisté si ve svých vizích budoucnosti lidstva představovali sjednocený svět jako kulturní domov pro všechny. Současná reálná prognóza tzv. globalizace uvažuje zespolečenštěné teritorium jen jako ekonomicko-výrobně-spotřební prostor. Globální svět této prognózy je zbaven humanistického kulturního dědictví lidstva a ohromuje jen šířícím se kvantem nerozumu, nevědomosti a krutosti v globálním měřítku.
Můžeme hovořit o globální krizi lidskosti a o trojici faktorů, které dekulturaci vyvolávají. Jsou to vzájemně spjaté faktory ekologické, ekonomické a etické. V zájmu chamtivé a nenasytné nadspotřeby 20 % nejbohatších obyvatel Země je potlačeno vědomí příslušnosti lidského rodu k přírodě, je potlačeno vědomí vzájemnosti a spolupatřičnosti lidí navzájem, je potlačena životní potřeba jednoty mezi lidmi.
Lidská společenství ztrácejí motivaci k odvaze, čestnosti a svědomí, protože je nelze výhodně zpeněžit, a jsou dokonce překážkou v boji o úspěch, který se měří penězi, bez ohledu na to, jaký je jejich původ.
Propast mezi příjmy bohatých a chudých zemí a jejich obyvatel se stále zvětšuje. V roce 1960 měli nejbohatší lidé příjmy 30x vyšší než nejchudší, r. 1980 již 45x vyšší, r. 1990 60x vyšší, r. 2000 75x. Dnes se hovoří o společnosti nevyčíslitelné nesouměrnosti. Počet emigrantů, které vyhání z domovů hlad a bída, přesáhl již miliardu a stále roste. Svět je stále více ovládán obchodními smlouvami, prioritami světových obchodních organizací, zištnými ekonomickými zájmy mezinárodních korporací, které za svou činnost neodpovídají nikomu a ničemu, s výjimkou vlastního zisku.
Nedostatek odpovědnosti a hrabivost i neomezené sobectví maskují vládnoucí elity vyhlašováním pseudoušlechtilých pohnutek a cílů, pokryteckou charitou a selektivní ochranou lidských práva svobod. Vedeni svými ekonomicko-politickými zájmy neváhají použít na kterémkoli místě planety ničivých zbraní - pro laika jen těžko představitelné destruktivní účinnosti. A oporou je jim bezzásadové, ale všemocné působení masmédií, zvláště tisku a televize, které dovedou zdůvodnit kdykoli cokoli, a ještě podat přesvědčivě nafilmované scény a výjevy jako „mediální krytí akce" .
Morálnímu marasmu v horních patrech společnosti odpovídá přirozeně i marasmus v suterénu: zločinnost je tu bezostyšná, vulgární a každodennÍ.
Lidstvo strádá nedostatkem globální vize; to, co se předvádí na velkém jevišti světa, je jen potvrzením globální prázdnoty, ztráty jistot, zpochybnění hodnot a vítězství marnosti v současné civilizaci.
K společným problémům lidstva globalizujícího se světa přistupují ještě v každé zemi její specifické problémy. Nepřekonaná rezidua historie vedou národy k nehumánnímu závodění o prvenství, k intoleranci, k enormním nákladům na zbrojení, oživují imperiální hegemonismus, revanšismus, vyvolávají strach u sousedů.
Je obtížné orientovat se v složitých projevech a důsledcích globalizačních procesů. Co je pro jedny svobodné rozhodnutí a cesta k získání prospěchu, je pro druhé (a jejich počet stále roste) naopak nepřízní osudu a ztrátou šancí. Závažný pokus o usměrnění bezbřehé globalizace podnikla v červnu 1992 v brazilském Riu de Janeiru konference OSN. Valné shromáždění tehdy naléhavě doporučilo prosadit v historicky krátké době koncepci trvale udržitelného života. Potřeby současné generace by se měly uspokojovat takovým způsobem a takovou měrou, která by neohrozila uspokojování potřeb budoucích generací. Lidský život by se měl zkvalitňovat v rámci únosného ekosystému.Bylo by velmi nebezpečné, kdyby byl další vývoj ponechán jen živelnému ekonomickému vývoji, a kdyby nové civilizační projekty a nové hodnotové orientace měla determinovat jen - dnes tak preferovaná - ekonomie. Optimální perspektivu lidstva lze odvodit jen od odpovědných analýz globalizačních procesů dominantní světové civilizace a od radikální změny kursu dosavadního směřování vývoje.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář