České národní listy

K významu našeho občanství

Nové volby, nová budoucnost

Prof. PhDr. Bohumír  Blížkovský, CSc.

Po potlačování  a útlaku demokracie, které v Československu trvalo půl století ( v letech 1938 – 1989), nastala historická změna režimu.Co přinesla  u nás vládě lidu, lidem a pro lid?

Polistopadové vlády v našich zemích nedokázaly obnovit nejvýš naléhavou osvětovou roli demokratického státu. Zapomínáme, že bez vzdělaných a odpovědných občanů nemůže demokracie  fungovat. Humanitně demokratická osvěta se dokonce veřejně zpochybňuje a odmítá. Duchodní odkaz T. G. Masaryka s  učením o demokracii s ideály humanity, diskuse a tolerance  nepronikl dosud ani do škol. Opravdová, kvalitní vnitřní reforma našeho školství, odpovídající potřebám 21. století, dosud řádně ani nezačala. Návrhy našich předních pedagogických odborníků se soustavně rok co rok ignorují. Roste podceňování a relativizace vzdělanosti, výzkumu, vědy a celkového rozvíjení odpovědných tvůrčích lidských snah. Vzdělání  se pseudoliberálně pokládá za privátní  záležitost  nebo se redukuje na prodejné zboží, odstupňované  podle majetkových možností. Zmatené zřizování i rušení škol ohrožuje již i  elementární přípravu pro některé profese.

Dosavadní transformace našeho školství není ani dostatečně demokratická ani odborná. Přístup k vyššímu vzdělání omezují  naši novodobí  legislativci stále jen na menší část populace. Úplné střední všeobecné vzdělání na gymnáziích se omezuje na pouhou pětinu mládeže , což je jev  pro vyspělé země výjimečný. Místo společenského a odborného vzestupu učitelstva pokračuje jeho demotivace, degradace, devalvace. Jediné, co rapidně vzrůstá, jsou náklady na vzdělávání z rozpočtů rodinných i státních, aniž je ověřena a garantována  jeho žádoucí kvalita a hodnototvorná fukčnost. Kvalita vzdělávání je klíčem k lepší budoucnosti nás všech, všeobecný přístup k němu náleží k základním právům člověka.

Kdo seje plevy a koukol, nemůže očekávat, že bude sklízet zrno. Bez kvalitnějšího vzdělávání, bez rozvíjení odpovědné lidské tvořivosti v celosvětové soutěži všech zemí naší civilizace nemůžeme obstát. Fundovanější základy a funkce  žádoucí osvětové role státu jsou proto v prvořadém  zájmu všech občanů České republiky. V zájmu občanů i kvality jejich správy a samosprávy. 

Dobové dění mimořádně zdůraznilo význam uvědomělého úsilí o udržení naší zájmové a   hodnotové  národní orientace. Máme heslo  „Střed Evropy by neměl Evropu dělit, ale spojovat.“ Realizovat tuto zásadu není ovšem snadné. Přibylo tragédií, vyrostly staronové bariéry, překážky  objektivní vůle. Ale především chybí patřičná vize a přesvědčení jednat ve shodě s rozumem a svědomím. Nezapomenutelný zakladatel naší státnosti kladl velký důraz na potřebu autonomie a samosprávy občanů. V pokračující federalizaci Evropy ne sloužit, ale spolupracovat. Podle hesla „Já pán, ty pán.“  Evropská unie jako spojenectví a sounáležitost evropských národů  je  vizí  vysoce pozitivního dlouhodobého  významu. Ovšem – při strategické rovnocennosti zúčastněných suverénních států.

K naší i obecné škodě navazujeme často na vše jiné než na osvědčený kritický realismus, na hledání pravdy „padni komu padni“.  Naši duchovní bídu vydatně pěstují pokleslá i odcizená média. Raďme se, jak jim  účinně čelit.

Je na čase i nejvýš nutné přistupovat k našim národním i mezinárodním otázkám odpovědněji a s jasně vymezenými prioritami naší společné budoucnosti. Povrchní, mnichovanské i nihilistické, anacionální a asociální zpochybňování našich základních existenčních hodot nelze trpět. Hrozí nám nebezpečí, že z „bojovníků za lidská práve“ budou vyrůstat hlasatelé bezpráví a antidemokracie. Stojí před námi úkol nejobtížnější, doslova sebezáchovný: zastavit duchovní rozvrat, probudit a oživitz zdroje společné duchovní síly k řešení klíčových problémů našeho udržitelného rozvoje.  Udržitelného života doma i ve světě.