České národní listy

Již v době, kdy druhá světová válka probíhala, jednali spojenci o přesídlení německého obyvatelstva

Velmi zajímavé jsou názory některých spojeneckých představitelů na to, jak se po válce rychle zbavit německého obyvatelstva ve státech, které Němci okupovali, zejména v Polsku, Maďarsku a v Československu. Byly velmi drastické, ale vyplývaly ze zkušeností, které spojenci udělil jak s Němci, tak i s německými menšinami, které se rychle znacizovaly a ve své velké většině plně podporoval válku a teror nacistického Německa.

W. Churchill o transferu Němců

W. Churchill ještě v době,  než tento problém byl projednán a dojednán spojenci, se vyjádřil následujícím způsobem: „K možné bezprostředně poválečné situaci řekl: „…Hned po válce poteče mnoho krve. U vás i jinde bude mnoho Němců vybito - to jinak nejde a já s tím souhlasím. Po pár měsících my prohlásíme „teď dost“ a pak začneme mírovou práci." A dodal: "Transfer bude nutný!...Dá se jim krátká lhůta, ať si vezmou to nejnutnější a jdou." ( Z rozhovoru Winstona Churchilla s prezidentem Edvardem Benešem ze 3.4.1943, který zaznamenal Jan Masaryk, in Dalibor Plichta, Nesmířenost a nesmiřitelnost německé politiky, Praha, Fenix, 1996, str. 20).

Armia Krajowa o vystěhování Němců

 Franklin Delano Roosevelt se v době rozhovoru se zástupcem polského hnutí odporu  Janem Karskim souhlasně vyjádřil k představě vedení podzemní Armiji Krajowej , že po osvobození Polska bude rozpoutána krátká vlna krajního teroru vůči německému i trvale usídlenému – německému obyvatelstvu, která je pohne k urychlenému. „dobrovolnému“ vystěhování. Prezident k tomuto plánu pouze podotkl: „Němci si to zasloužili“. (Z knihy „Rozumět dějinám“ , Gallery 2002, str. 190) 

Francouzští vojáci při osvobozování Alsaska Lotrínska postříleli na osm tisíc Němců.

Řada dalších  Němců, zejména ti, kteří kolaborovali s Němci, uprchla a zbývající se prohlásili za Francouze. Zásadně asi takto vše proběhlo.

Když si uvědomíme tvrdost uvedených opatření, lze se jen podivovat, proč Němci takto postižení, nekřičí, asi tak jako u nás, a nestěžují si na zločiny, jichž se Poláci, Francouzi a jiní na nich dopustili. Mlčí. Verbálně, ani dříve, neútočili  ani W. Churchilla, ani na F.D. Roosevelta.

Česko - německá komise historiků přišla již dříve k závěru, že v době přesídlování z Československa přišlo o život asi až 35 tisíc Němců, z toho značná část zemřela na infekční nemoci, další, asi pět tisíc, spáchali sebevraždu. Přesto se můžeme setkat s jejich tvrzením, že jsme jich zavraždili více než 140 tisíc. Že by někdy litovali, že téměř 200 tisíc z nich položilo ve druhé světové válce své životy za vůdce a Vaterland, za nadvládu německého panského národa nad otrockými národy? Nic o to nevíme.

Vzpomíná někdo z Němců na to, že jsme možná až několik tisíc z nich propustili z vyšetřovací vazby, pakliže sazba za trestný čin, jichž se dopustili, byla nižší než 10 let? Tak jsme jim umožnili, aby společně se svými rodinami mohli být přesídleni. Pokud vím, tak o tom Němci nemluví, o poděkování za toto naše humanitární gesto zůstávají stále dlužni.

Dnes je právě doba, kdy se kdekdo, nejen sudeti, ale i "čeští dobráci", podílí na "odhalování zločinů", kterých se dopustili naši dědové a otcové v poválečné době na "nevinných našich německých spoluobčanech". Téměř se nemluví o tom, že 360 tisíc našich lidí padlo v boji za naše osvobození, že na jejich vraždách se podíleli i tzv. sudetští Němci.  Zarytě se mlčí o tom, jaký osud chystali Němci našemu národu po vítězné válce. Chtěli český národ likvidovat a naše historické sídelní území mělo být osídleno výhradně Němci.

Proto jsme vděční všem spojencům, zejména Angličanům, Sovětům a Američanům, za to, že nás, ve spolupráci s našim zahraničním i vnitřním odbojem, osvobodili a dali nám tak možnost dále žít. Vděčíme jim za život. Nikdy na to nezapomeneme!

Dr. O. Tuleškov