České národní listy

Ze stati prof. Alberta Pražáka „Květnové povstání roku 1945“

„… Za těchto podmínek zdálo se skutečně nejúčelnějším přiměti Němce ke kapitulaci a přiměti je k odchodu z Prahy. V tomto smyslu jednal zástupce Rady Dr. Kotrlý s velitelem Prahy Toussaintem a smluvil s ním na úterek dopoledne 8. května německou kapitulaci. Navzájem bylo ujednáno pro noc z pondělku na úterek i příměří, ale Němci je přerušili, sotva se zástupce Rady vrátil na své stanoviště. Noc na 8. května byla z nejhorších. Odnikud nezableskla ani jiskřička naděje na nějakou pomoc. Se všech stran Prahy zněla střelba, bojovalo se na barikádách zdvojenou silou, naši měli málo zbraní a začínal nedostatek munice…

Z předměstí ohlašovali, že Němci páší děsná zvěrstva na obyvatelstvu, že vyvádějí muže, aby je stříleli, že posazují ženy a děti na tanky a takto narážejí na naše barikády.  (Naši lidé, včetně žen a dětí, starých lidí byli také hnáni před německými tanky k našim barikádám. Tento barbarský postup boje Němci zastavili až tehdy, když naše velení je varovalo, pokud budou takto „bojovat“, najdou na našich barikádách přivázané Němce. Pozn. red.)

Bombardéry byly nad Prahou v plné činnosti, a naše protesty u Červeného kříže a event. I u Toussainta byly marné…

Za těchto okolností bylo zahájeno dopoledne 8. května s generálem Toussaintem jednání o německou kapitulaci. Na výtku, proč přerušil Toussaint příměří, odpověděl, že již nevládne dostatečně vojskem na periferii, že v noci přibylo pět divizí Němcům ku Praze na pomoc…, ale s těmito divizemi nemá prý již dostatečného spojení, protože nevládne již telefonem a barikády ztěžují zásah na periferií. Toussaint upozornil na to, že má rozkaz maršála Schörnera srovnat Prahu se zemí a obyvatelstvo vyvraždit. Má prý k tomu všechny prostředky a dovede to. Revoluční Česká národní rada mu odpověděla, aby to jen zkusil. Pomsta je blízko a Rudá armáda mu udělá totéž, co chystá nám. Na to prohlásil generál Toussaint, že po prvé jako voják se vzpírá svému veliteli, neudělá to, protože krveprolití bylo již dost a beztak je blízký mír. Nechtěl jen uznati, že mír začíná o půlnoci z úterku na středu, kladl datum o den později. Byl ochoten ke kapitulaci, ale požadoval, aby byly zbořeny barikády a aby mohl protáhnout s vojsky Prahou na západ. Byl energicky odmítnut. Žádal ochranu Červeného kříže pro raněné, ženy a děti, byla mu slíbena. Slíbil vydařil těžké zbraně přímo v Praze. Žádal lehké zbraně po demarkační čáru. Slíbil zneškodniti nálože a poručiti konec nepřátelství. Nemohl se jen zaručit za SS-many, protože jednali již na vlastní pěst... Podepsal za přítomnosti presidia Národní rady a zástupců vojáků kapitulaci. Po jeho odchodu začali Němci skutečně opouštěti Prahu. Ustávalo i nepřátelství až na hnízda SS-manů, kteří ovládali Petřín, část Dejvic a Malé Strany. Noc na středu byla ještě bouřlivá, ale daleko klidnější než předchozí noc, naši měli nyní již i německé zbraně, střelivo a těžké zbraně.

S rozbřeskem rána ve středu 9. května došla zpráva od trojského mostu, že k němu dojely ruské tanky v čele s maršálem Rybaltem… Maršál Rybalko přišel se svými generály dopoledne kolem desáté hodiny do Národní rady v Bartolomějské ulici a vděčně uvítán….

Zatím od časného rána Rusové čistili Prahu od SS-manů. Znamenalo to těžkou práci, protože SS-mani bojovali na život a na smrt. Po pražských ulicích rozlévala se po prvé krev Rudé armády a mísila se s krví českou na zpečetění věčného bratrství. Rusů padlo na čtyři sta.“ (Str. 10 – 11)

***

Ze stati Jana Soukupa „Přehled bojů Pražského povstání ve dnech 5. – 9. května 1945“

„…S rozedněním započal útok západního proudu divise Wiking, přicházející z jihu. Po vyčištění Chuchle rozdělil se tento proud na dva. Západnější pronásledoval ustupující bojovníky z Chuchle na Barrandov a po likvidaci odporu na Barrandově pokračoval přes Hlubočepy v postupu na Švakrovku jako pohyblivá bočná ochrana  hlavních sil, postupujících podle Vltavy  na Zlíchov.

SS generál von Klein prohlásil našim parlamentářům, že vyjednávat nebude, že má přesný rozkaz spojit se za každou cenu se silami v Dejvicích a že tento rozkaz bezohledně provede.

… Hlavně však zásluhou rázného útoku partyzánského oddílu Hubanova z Klukovic do západního boku a do týla útočící divise v prostoru Barrandova zastavili obránci Smíchova do večera 8.5. tuto divisi před čarou svého hlavního odporu…

          Až do 14 hodin bylo předmostí Němců na holešovické straně měkké…V 16. 30 nasadil nepřítel za podpory dělostřelecké palby útok. Tento útok byl zastaven příchodem parlamentářů obou stran v 16.30 hod. na zprávu o kapitulaci německých vojenských sil v Praze.

Útok Němců z Karlína vyrazil mezi 7. a 8. hodinou ráno. Po proniknutí na náměstí Republiky se rozdělily útočící síly na několik různě silných útočných skupinek: jedna útočila Příkopy na Václavské náměstí, druhá na Ovocný trh, třetí operovala proti Jindřišské ulici. Čtvrtá se snažila proniknout na Staroměstské náměstí.

Útok první skupiny byl zastaven na výši Panské ulice na Příkopech, druhá skupina pronikla až na Ovocný trh, byla však zastavena palbou od Stavovského divadla, třetí neměla úspěchu, čtvrtá pronikla na Staroměstské náměstí. Útok čtvrté skupiny se zdařil hlavně proto, že současně vyrazily z Mikulášské třídy proti Staroměstskému náměstí i SS tanky s pěchotou z právnické fakulty. Za těchto bojů byla zničena mezi 13. a 17. hodinou starobylá Staroměstská radnice. Nepřítel zaplatil toto místní vítězství draho, mimo jiné též ztrátou několika tanků. V době kapitulace bylo Staroměstské náměstí v rukou Němců.

Útok vnějších sil ve směru Benešov proti celé jižní a jihovýchodní frontě oblasti Praha – východ započal již v noci ze 7. na 8. květen. V Michli boj od 7. května po pravdě neustal. Velmi silná pancéřová skupina, i typy Tygr, útočila nejen čelně na Pankrác, ale hlavně na spojení s úsekem Michle v prostoru Jezerka…

Všechny akce toho dne podporoval nepřítel  dělostřeleckou palbou a leteckým bombardováním Prahy. Největší zkázy na budovách v Mikulášské třídě, na Staroměstském náměstí a na Václavském náměstí jsou z tohoto dne…

V noci není klidu. Němci z Pankráce a Podolí neuznávají kapitulaci. Nebe rudne požáry, noc je plná dělostřelecké a pěchotní palby, nic nenasvědčuje tomu, že nepřítel kapituloval a vyklidil Prahu…“. (Str. 36 – 38)

Obsaženo ve sborníku „Pražská květnová revoluce 1945“,  sborník statí o pražském povstání a jeho ohlasu. První vydání vyšlo 5. května 1946

Pozn. red.: Pokud oslavujeme 8. května jako den vítězství, den konce války, pak výše uvedené skutečnosti tato datum zpochybňují. Tento den Praha ještě silně krvácela, hořela, bojovala. Proto se domnívám, že bychom se měli vrátit k 9. květnu jako ke dni vítězství a osvobození. Musíme však současně pravdivě odrazit skutečnost, že  většinu našeho území osvobodila Rudá armáda a část armáda americká. Musíme vycházet z historické pravdy! Zamlčování významného podílu Sovětského svazu na našem osvobození je výrazem kontraproduktivních protiruských postojů, jimiž se někteří naši politici, ke škodě  našeho národa, do dnešních dob pyšní.