České národní listy

Jednotná v rozmanitosti

   Italský socialista David Maria Sassoli, předseda Evropského parlamentu, zakázal používání státních vlajek na stolech poslanců. Zdůvodnil to tím, že vlajky jsou formou „banerů“, které si podle platných regulí poslanci na své stoly umisťovat nesmějí.

   Osobně se domnívám, že pokud chce europoslanec hlasovat podle zájmů své země, nepotřebuje přitom mít před sebou vlaječku, aby se pohledem ujistil, do které to země vlastně patří.

   Na druhé straně je pravda, že stejné vlaječky si na stůl stavěli někteří  i v minulém funkčním období, aniž by proti tomu tehdejší poslanec Sassoli jakkoliv protestoval. Patrně by to vysvětlil tím, že s funkcí přichází moudrost.

   Problém je nyní v tom, zda je takové nařízení opravdu moudré. Předně není jasné, zda lze státní vlajky považovat za banery. Tímto názvem se označuje jedna z forem internetové reklamy sloužící komerčním účelům. Lze pochybovat o tom, že vlajky na stolech europoslanců mají za cíl sloužit právě komerčním účelům. Pokud dáme rovnítko mezi vlajku a baner, pak by měl David Maria Sassoli svým příštím výnosem zakázat v plenární síni také používání vlajek Evropské unie. Laciná reklama přece do politiky nepatří.

   Ještě větší problém nastane s interpretací centrálního hesla Evropské unie: „Jednotná v rozmanitosti“. Toto heslo vychází z ducha tolerance, který klade důraz na obhajobu růzností, odlišností, kulturních zvláštností, na jedinečnost každé země, z nichž se jako z pestré mozaiky skládá celek Unie.

   Není žádná náhoda, že právě tyto vlastnosti patří k nejvyšším evropským hodnotám. Jejich popřením totiž vzniká diktát většiny nad menšinami, dochází k převládnutí hierarchické disciplíny nad horizontální kooperací a spolu s tím k potlačování práva na odlišný názor ve jménu slepé poslušnosti a jednotné disciplíny.

   Předseda Sassoli sedí v Evropském parlamentu už déle než deset let. Během té doby musel vyslechnout stovky hodin proslovů o tom, jak důležité je pro Evropu udržovat rovnováhu mezi jednotou, bez níž není možná spolupráce, a růzností, bez níž nastupuje na místo spolupráce obyčejné donucení.

   Možná nastal čas, aby začal o těchto věcech přemýšlet.

Prof. J. Keller

Přišlo e-poštou