Je skutečností, že neutrální Lichtenštejny jsme obvinili z němectví a sprostě okradli nebo se autor mýlí?

To tvrdí Jaroslav Kral ve svém níže uvedeném článku, který si můžete celý přečíst. Jeho link uvádíme.

Lichtenštejnské dědictví - Neutrální šlechtice jsme obvinili z němectví a sprostě okradli

Jaroslav Kral

https://medium.seznam.cz/clanek/jaroslav-kral-lichtenstejnske-dedictvi-neutralni-slechtice-jsme-obvinili-z-nemectvi-a-sproste-okradli-86088?utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=blogy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&source=hp&seq_no=1

1. Nejdříve si vyjasněme původ bohatství rodu Lichtenštejnů

Lichtensteinové v Českých zemích

Prof. PhDr. Stanislava  Kučerová, CSc.

Pan Posselt se  nedávno    zmínil se  i o tom, jak  je  významná  historie Lichtensteinského  rodu  ve střední Evropě (včetně českých zemí). Lituji, že to hodnocení  pan Posselt nekonkretizoval, nepřiblížil. Učiníme to za něho.

Historicky  nejvýznamnější představitel rodu,  rakouský  šlechtic  Karel Lichtenstein, byl  totiž  po nešťastné bitvě  na Bílé hoře (8. 11. 1620), po  nezdařeném boji  českých stavů  proti bezohlednému útlaku  ze strany habsburského katolického panovníka Ferdinanda II. pověřen násilnou správou šlechtického majetku v Čechách. Na Moravě získal od vítězného panovníka tuto funkci kardinál František  Dietrichstein. Vítězný Ferdinand II. se rebelům a celému českému království krutě pomstil. A oba správcové  jako představitelé vítězné moci  mu v tom pomáhali. Slavnostně  se zúčastnili nelidsky kruté popravy vůdců povstání na Staroměstském náměstí 21. června 1621. K tomu získali příležitost neobyčejně se obohatit. Organizovali loupežné kofiskace majetku domácí šlechty, zabavená panství si  sami ponechávali nebo jimi obdarovávali hejna cizinců a  válečných dobrodruhů. Rozsah konfiskací byl nevídaný. Dvě třetiny domácí půdy padlo do cizích rukou. Sám Lichtenstein získal mnohé statky, např. Lednice a Valtice na jižní Moravě, Krnovsko a Opavsko na severu. Rozsah takto  získaných panství  byl  mnohonásobně větší než  vlastní území  rodného Lichtensteinska. Náboženská svoboda byla zrušena, kdo nepřestoupil na katolickou víru, musel odejít ze země. Vypovězeni byli kněží, učitelé, vzdělaná vrstva národa. Odejít musel i J. A. Komenský. Němčina se stala  úředním jazykem, Dalimilova kronika byla veřejně  katem  spálena. Nastal konec samostatnosti české a  na dlouho, až do slavného obrození i  konec národa českého. Za 2.světové války patřil rod k  antičeskoslovenské  německé menšině, která přispěla k zničení demokratického  státu. Po válce  byla  Lichtensteinská  panství podle Postupimských a Pařížských dohod postátněna.  Pan  Posselt  by měl  ve svých projevech lépe znát historii .

2. Jaký vztah měli Lichteštejnové k nacistickému Německu?

I. 15 tisíc pro SS, tisíc pro SA. Vůdče Hitlere, blahopřejeme. O rodu Lichtenštejnů, kteří po Česku chtějí, co zabavil Beneš

27.08.2020 10:10

Vysoudí rod Lichtenštejnů ve Štrasburku zpět své bývalé československé majetky? Unikátní mezistátní stížnost již byla z Vaduzu podána. ParlamentníListy.cz pátraly, jak to s lichtenštejnským majetkem, ale především působením během druhé světové války bylo. Zjištění jsou závažná. Šlo například o finanční příspěvky při budování SA a SS na našem území. A nejen to.

15 tisíc pro SS, tisíc pro SA. Vůdče Hitlere, blahopřejeme! O rodu Lichtenštejnů, kteří po Česku chtějí, co zabavil Beneš

Spor s knížecím rodem Lichtenštejnů a Českou republikou pokračuje. Rod, který do konce druhé světové války vlastnil na území naší země značné majetky, se hodlá dál bránit a usilovat o navrácení toho, co mu bylo zkonfiskováno.

Nově se Lichtenštejnsko hodlá bránit u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Už dříve neuspělo u českých soudů. Lichtenštejnové argumentují především tím, že Benešovy dekrety byly k zabavení veškerého jejich majetku na území tehdejšího Československa použity neoprávněně.

“Namísto individuální stížnosti, jakých soud během své existence řešil zhruba milion, zamířila z Vaduzu do Štrasburku výrazně vzácnější mezistátní stížnost, kdy jeden stát žaluje druhý. Takových případů řešil štrasburský soud zatím jen něco přes dvacet.“ napsal server Hlídací pes.

Na mezistátní stížnost došlo ale až poté, co Lichtenštejnové podali takřka tři desítky žalob k českým soudům, a neuspěli. Podle serveru se přitom Lichtenštejnové s Českem dlouho soudit nechtěli a stáli třeba jen o symbolickou dohodu.

Někteří historikové dlouhodobě lichtenštejnské nároky podporují a opírají to o tvrzení, že knížecí rod nejenže s nacisty nespolupracoval, ale dokonce třeba pomáhal Benešově exilové vládě v Londýně a o žádné kolaboraci nemůže být řeč.

V nedávné době se v reakci na to ve veřejném prostoru objevily názory, že mezinárodním sporem si jen Česká republika udělá pořádnou ostudu a měla by se snažit s Lichtenštejny domluvit a spor urovnat mimo pozornost evropské veřejnosti.

Jak to tedy s knížecím rodem, který nyní vládne jednomu z nejmenších evropských států, bylo? Pojďme k jádru věci. Jak se ukázalo, existují historické prameny, které výše uvedená tvrzení vyvrací a dokonce dokládají opak.

Názor lichtenštejnské strany:

Lichtenštejnsko: Češi z nás dělají Němce. Despekt k naší suverenitě

Lichtenštejnsko tvrdí, že jejich zdejší majetky byly zabaveny na základě toho, že by byli příslušníci knížecího rodu označeni za německé občany, kterými prý ve skutečnosti nikdy nebyli. O veškerý majetek totiž přišli na základě Dekretu prezidenta republiky č. 12 ze dne 21. června 1945. Tím se dostáváme k tomu zásadnímu.

Mediálně je celá věc prezentována tak, že citový dekret prezidenta Beneše mluví o zabavení majetku Němcům, a protože Lichtenštejnové německými občany nikdy nebyli, šlo v jejich případě o zneužití tehdejšího práva. Je tu však jedno velké ale.

Dekret prezidenta republiky č. 12/1945 totiž nemluví zdaleka jen o Němcích. Zde je přesná citace: “Dekret presidenta republiky o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa”. Nejde tedy zdaleka o německé či říšské občany, ale obecně o zrádce a kolaboranty.

A teď to zásadní. Existuje celá řada materiálů, které dokládají náklonnost lichtenštejnských knížat německým nacistům i samotnému Adolfu Hitlerovi. Vztahům lichtenštejnských knížat s nacistickou Třetí říší se obsáhle ve své práci věnoval renomovaný historik, profesor Václav Horčička z Ústavu světových dějin Filozofické fakulty UK v Praze. Jde o knihu Lichtenštejnové v Československu, která vyšla v roce 2014.

Materiálů a důkazů o náklonnosti či vstřícnému vztahu vůči nacistům ze strany Lichtenšejnů, které profesor Horčička ve své práci překládá, je nespočet. Podívejme se nyní na některé z nich.

“Nelze vyloučit, že hlavním důvodem vstřícnosti Františka Josefa II. (vládnoucí lichtenštejnský kníže v letech 1938 - 1989, pozn. red.) vůči Třetí říši byly majetkové zájmy dynastie v Němci ovládané střední Evropě. Změn, ke kterým zde došlo v letech 1938 - 1939, totiž kníže hodlal využít. Situace ale byla komplikovaná. Odstoupení Sudet Německu sice vytvářelo prostor pro revizi první pozemkové reformy, současně ale hrozilo nebezpečí anšlusu Lichtenštejnska k Německu. Je proto pochopitelné, že k mnichovské dohodě poslal kníže Hitlerovi blahopřejný telegram. Výsledek jednání velmocí označil za “velký čin provedený v zájmu světového míru”,” popisuje profesor Horčička.

Jeden telegram nemusí jistě nic znamenat a jak historik naznačuje, mohlo jít o čistě formální gesto vedené strachem o osud vlastního státu. Jenže to není zdaleka všechno. Přidejme ještě další, podstatně závažnější příklad, který by bezpochyby byl vyhodnocen jako akt kolaborace s nacisty.

“Od podzimu 1938 navíc kníže poskytoval podporu různým německým státním a stranickým organizacím, které v Sudetech budovaly svou organizační strukturu. Například krnovským SA (útočné oddíly NSDAP, pozn. red.) přispěl 1000 marek na uniformy, celých 15 tisíc marek pak v listopadu téhož roku věnoval na výstavbu jednotek SS v Moravském Šternberku, Krnově a Opavě,” píše historik v další části své knihy. Je tak namístě se domnívat, že v případě prohry českého státu ve Štrasburku by došlo k historickému prolomení Benešových dekretů.

O jaké majetky by Lichtenštejnům mohlo v naší zemi jít? Podle Horčičky patřily české země i v období druhé světové války hlavní majetkovou základnou dynastie. “Rod zde vlastnil či spoluvlastnil zhruba 69 tisíc hektarů půdy, další nemovitosti a průmyslové podniky v celkové hodnotě 343,5 milionů švýcarských franků,” vyčíslil profesor Václav Horčička. Patrně nejznámějším bývalým majetkem jsou zámky Lednice a Valtice, perly jižní Moravy.

Tématu budoucího mezinárodního sporu České republiky s Lichtenštejnskem o jejich tehdejší majetky budou ParlamentníListy.cz i nadále sledovat. Brzy přineseme další, podobně závažná zjištění a informace.

Lichtenštejnsko, malá alpská zemička s 36 tisíci obyvatel.

Parlamentní listy

II. Mocný kníže Lichtenštejn ví, že své majetky u nás nevysoudí. A tak to zkusí přes naše politiky

21.05.2014 11:06

Lichtenštejnové se již po několikáté snaží získat majetek, který jim byl zkonfiskován po válce na základě Benešových dekretů. Jak informuje Právo, dovolávají se politického řešení. Lichtenštejnský kníže Hans Adam II. (69) o tom mluvil v úterý v Olomouci.

Foto: Hans Štembera

Lichtenštejnové se nechtějí vzdát majetku, který byl po válce konfiskován a zkoušejí novou metodu. Podle Práva lichtenštejnský kníže Hans Adam II. v úterý v Olomouci řekl, že vztahy s ČR se rozvíjejí úspěšně, ale je v nich jeden oříšek, a to konfiskace majetku některých lichtenštejnských občanů (hlavně členů knížecí rodiny).

Lichtenštejnové se nyní ale nechtějí soudit. Potvrzuje to výrok knížete. Podle něj by se problém neměl řešit soudně, ale na politické úrovni. Nejjednodušší by prý podle něj bylo vrátit aspoň část majetku.

Nejde jen o to, že se přihlásili k německé národnosti

Majetek byl zkonfiskován po válce na základě dekretů prezidenta republiky z 21. června 1945. Server připomíná, že na jejich základě se konfiskoval nejen majetek Němců a Maďarů, ale i zrádců a nepřátel republiky jakékoliv národnosti a státní příslušnosti, tedy i občanů neutrálních států, pokud nepřátelství projevovali za krize v roce 1938 a za války.

Nejde tedy jen o to, že Lichtenštejnové se při sčítání v roce 1930 přihlásili k německé národnosti. Otec dnešního knížete František Josef údajně nabídl Sudetoněmecké straně po nacistickém anšlusu Rakouska v roce 1938, že na panstvích ležících na německém jazykovém území budou propuštěni čeští úředníci a zaměstnanci, nebudou podporovány organizace pracující pro české zájmy, zboží bude objednáváno jen u německých a árijských firem a přeruší se styky s firmami i osobami, jež nejsou německé nebo árijské. Správa panství byla převedena z Olomouce do Vídně.

Konfiskace je trestně právní opatření

Profesor Václav Pavlíček z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, jeden ze špičkových českých expertů na ústavní právo, k novému pokusu Lichtenštejnů Právu řekl: „Je nesmysl, aby se za konfiskaci dávala náhrada, jelikož konfiskace je trestně právní opatření."

K návrhu knížete neřešit záležitost soudně, ale na politické úrovni, poznamenal, že stejnou argumentaci použil profesor Ermacora v posudku pro bavorskou vládu v době jednání o česko-německé smlouvě. Přiznal tehdy, že mezinárodně právně nelze nároky odsunutých Němců prosadit, a že je proto třeba politický tlak. „Takže Lichtenštejni postupují podle této rady. A navíc – když je něco zkonfiskováno, byl by to dar, který by se dával cizímu státu nebo jeho panovnickému rodu," říká profesor Pavlíček.

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Mocny-knize-Lichtenstejn-vi-ze-sve-majetky-u-nas-nevysoudi-A-tak-to-zkusi-pres-nase-politiky-319945

III. Lichtenštejni jako nepřátelé a zrádci ČSR

K neustálým mýtům o Lichtenštejnech v našem tisku je nutno povědět toto. Svatá prostoto -  je to přece  historikům a právníkům nad slunce jasnější! Probůh, proč s nimi neměla ČSR nikdy diplomatické styky?Jsou na to notoricky známé doklady z dějin.

A) Lichtenštejni jako ničitelé Koruny České - viz pobělohorské konfiskace, které prováděl Lichtenštejn jako direktor trestního tribunálu, a vojenská služba Habsburkům po více jak dvě století.

B) Lichtenštejni jako habsburská šlechta nevyhovující Washingtonské deklaraci ustavené ČSR

Masarykova pozemková reforma 1919 jim sebrala část majetků nad 150 ha podle jejich služebnosti Habsburkům, nepřátelských státu. Příkladně brněnská zemědělská universita dostala lesy bývalého lichtenštejnského panství Pozořice již r.1919!

C) Protektorátní Lichtenštejni princ Hans Lichtenstein a hrabě Podstatzky-Lichtenstein kolaborovali s Hitlerovým náměstkem protektorátu, válečným zločincem Neurathem, a jsou takto podepsáni.

D) Kníže Lichtenštejnska jednal s Hitlerem, a země podle Hitlera ušetřena okupace jako země německá.

E) Lichtensteini porušili neutralitu v II.válce vojenským asylem jedné divize gen. wehrmachtu Holmston-Smyslovského s tisíci kozáky ROA (alias vlasovci-kononovci), přes protesty Spojenců tj Britů a Sovětů!

Zkrátka a dobře - nevyhovují ani Masarykově pozemkové reformě, ani dekretálním paragrafům, ani Postupimi. Finito.

Nezáleží na Lichtenštejnech. Záleží na kolaborantském Česku,zdali toto vše dokáže uplatnit proti nim!  Už je mi trapné, toto neustále opakovat. Zde se projevuje především naprosté selhání české akademické historické a právnické obce, jako již tolikrát v našich dějinách.                                                                                     jir

IV. Velezrada - Právníci řeší, zda Pavel překročil čáru

10.10.2023 21:59 | Monitoring

Prezidentu republiky Petru Pavlovi zní sympaticky mimosoudní vyrovnání s rodem, který byl zadobře s Hitlerem. Jde tak vstříc pošlapání vlastnických práv v České republice, uvádí Jana Bobošíková, která se v pořadu Aby bylo jasno věnuje spolu s právníky i tomu, že takové jednání hlavy státu s lichtenštejnským knížetem je možné interpretovat jako velezradu.

Foto: Hans Štembera

Prezident republiky Petr Pavel

Umíte si představit, že by se prezident Zeman sešel po zmražení majetku Českou republikou v OSN s Vladimirem Putinem a řekl mu, že se pobaví s premiérem Fialou o tom, že by tento spravoval Českou republiku společně s Ruskem? Zdá se vám to jako sci-fi? Něco podobného právě dělá prezident Petr Pavel, sešel se s lichtenštejnským knížetem a řešil s ním, jak by se mělo naložit s majetkem, který byl Lichtenštejnům zkonfiskován po druhé světové válce podle dekretu prezidenta Eduarda Beneše,“ uvádí Jana Bobošíková.

Důvodem bylo, že se Lichtenštejnové za druhé světové války hlásili k německé národnosti, což v současné době popírají. V roce 2020 se lichtenštejnské knížectví obrátilo na Evropský soud pro lidská práva s tím, že majetek jim byl po druhé světové válce konfiskován nezákonně.

Do sporu mezi Českou republikou a Lichtenštejnskem, ve kterém jde například o Lednicko-valtický areál, desítky hektarů polí a lesů a řadu památek UNESCO, se vložil prezident Petr Pavel. A ne poprvé, v září se sešel mezi čtyřma očima v New Yorku s lichtenštejnským princem Aloisem a hovořil s ním o mimosoudním vyrovnání mezi Českou republikou a Lichtenštejnskem, které si Lichtenštejnové přejí, pokračuje moderátorka pořadu Aby bylo jasno.

„Podle našich informací se Lichtenštejnové obávají, že by soudní spor ve Štrasburku mohli prohrát, a proto se přiklánějí k vyrovnání,“ dodává Bobošíková.

V tak zásadní věci nepřísluší prezidentu republiky jednat za Českou republiku, přísluší to výhradně české vládě a jejímu zmocněnci pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva. Ten smí jednat pouze v mezích stanovených vládou, s předchozím souhlasem vlády či ministra spravedlnosti, přibližuje moderátorka s tím, že stejně tak je to i s případným vyrovnáním.

„Slyšeli jste někdy od Fialovy vlády nebo od ministra spravedlnosti Blažka z ODS, že se chce s Lichtenštejny, kterým byl zabaven majetek podle dekretů prezidenta Beneše, dohodnout? My nikoliv. Ovšem prezidentu republiky, který podle odborníků nemá do celé věci co mluvit, zní mimosoudní vyrovnání s rodem Lichtenštejnů, který byl za dobře s Hitlerem, velice sympaticky,“ zmiňuje Bobošíková.

Prezident Petr Pavel shrnul pro Deník N jednání s knížetem následovně: „Lichtenštejnsko nepožaduje navrácení majetku, nepožaduje finanční vyrovnání. O co jim jde, je společná správa toho majetku, jinými slovy vytvoření nějakého fondu nebo nadace mezi Lichtenštejnskem a Českou republikou, který by se společně staral o údržbu a provozování majetku, o kterém se bavíme, především kulturních památek. Pokud by to bylo v této podobě, pak si myslím, že by to bylo velice solidní vyrovnání, ke kterému bychom soud opravdu nepotřebovali.“

Prezident se podle svých slov těší, až se s premiérem Fialou pobaví o tom, v jakém stavu vyjednávání je a kde jsou překážky. Z toho, co mu řekl kníže, v tom žádný spor nevidí, protože majetky by stále byly ve vlastnictví českého státu. Lichtenštejnové podle něj neusilují o změnu vlastnictví ani o žádné kompenzace, ale jde jim pouze o správu.

„Prezident Petr Pavel zašel ovšem ještě dál: minulý týden řešil rozepři s Lichtenštejnskem se soudkyní Evropského soudu pro lidská práva Kateřinou Šimáčkovou. To je ten soud, který má mezinárodní spor soudit, a to je nepřípustné,“ konstatuje Bobošíková.

Přidává názor právníka, jehož totožnost v Aby bylo jasno znají. „Soudkyně Evropského soudu pro lidská práva Kateřina Šimáčková měla podle předpisů na samém počátku rozhovor s prezidentem republiky Petrem Pavlem o probíhajícím sporu a případné jím představené dohodě České republiky s Lichtenštejnskem rezolutně odmítnout. Zároveň měla o pokusu prezidenta republiky Pavla neprodleně informovat vedení soudu.“

„Ovšem soudkyně Šimáčková na jednání s prezidentem České republiky, který lobbuje za zájem Lichtenštejnska, nic špatného nevidí, i když obě země stojí před soudem, kde soudí i ona. Hodně zvláštní příklad etiky soudkyně Evropského soudu pro lidská práva, že?“ pozastavuje se Bobošíková.

Informace o tom, že prezident Petr Pavel řešil spor Česka s Lichtenštejnskem se soudkyní Evropského soudu pro lidská práva a s lichtenštejnským knížetem, zvedla ze židle některé renomované právníky. Podle názoru jednoho z nich prezident jedná v rozporu s ústavou. „Předložený text mediální zprávy, pakliže je pravdivý, vzbuzuje oprávněné obavy, že prezident České republiky Petr Pavel s lichtenštejnským princem Aloisem ohrožuje svrchovanost České republiky. A jedná tedy v rozporu s ústavou,“ uvedl právník pro Aby bylo jasno.

Ten také vysvětlil, že zřízením společné správy s jiným svrchovaným státem nad některým nemovitým majetkem na území České republiky, který je ve vlastnictví státu či soukromých a veřejných vlastníků, by jednoznačně došlo k omezení vlastnického práva těchto vlastníků, a to v otázce jakékoli dispozice tímto majetkem. Především by však český stát nemohl garantovat svou svrchovanost při ochraně tohoto majetku. Byl by vázán stanoviskem jiného svrchovaného státu a musel by ho respektovat.

„Takovéto jednání prezidenta Petra Pavla by bylo možné kvalifikovat jako velezradu, protože směřuje proti svrchovanosti Českého státu,“ dodává právník. Právníci si také kladou otázku, zda je Petr Pavel osobou splňující kritéria pro výkon funkce prezidenta republiky ve smyslu národního a mezinárodního práva.

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/-O-tom-se-s-nim-soudkyne-nemela-bavit-Velezrada-Pravnici-resi-zda-Pavel-prekrocil-caru-744224

Závěrem

Z výše uvedených článků můžeme odvodit:

a) majetek Lichtenštejnů, který jsme jim konfiskovali na základě dekretů prezidenta republiky, jsme konfiskovali oprávněně,

b) naše soudy, které rozhodovaly o restitucích majetku Lichtenštejnů, postupovaly souladně s dekrety prezidenta republiky.

c) jednání, která by odsoudila nebo odmítla dekrety prezidenta republiky, mají nemyslitelné důsledky.

Ve hře o dekrety však nejde pouze o majetek. Prof. dr. V. Pavlíček, CSc. výslovně uvádí: „Dekrety prezidenta republiky... vyjadřují diskontinuitu s nacistickým a od něho odvozeným protektorátním právním řádem prosazeným ve válce na našem území. Vyjadřují právo národa na odpor proti agresorovi. Upravovaly ve válce způsob obrany proti Německu a jeho spojencům, po válce postavily základy obnovy demokratického státu.... Německý právní řád naopak vychází z kontinuity s právním řádem a státností Německé říše jako celku.... Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu, který byl dekrety prohlášen za nicotný a uznat, že odpor proti Německu byl nelegální a trestný. Něco takového by bylo v demokratické Evropě nemyslitelné...“ (Sborník Česko-německé vztahy: Česká stanoviska, vydal Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, Praha 1998. str. 27).

Představitelé landsmanšaftů Němců odsunutých z Československa již dlouhodobě všemožně usilují o zrušení dekretů prezidenta republiky. Tento jejich požadavek je, jak v roce 1998 řekl prof. JUDr. V. Pavlíček, DrSc. „…součástí komplexního plánu obsaženého v jedné expertize, kterou měla německá vláda v roce 1991 k dispozici při jednání o československo-německé smlouvě a má sloužit k znovuzískání majetku Němců. Řada kroků německé strany postupuje podle tehdy zpracovaného scénáře“. (Sborník Česko-německé vztahy: Česká stanoviska, vydal Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, Praha 1998. str. 28).

d)  Prof. Dr. Felix Ermacora: "Vyvlastňovací dekrety z r. 1945 je nutno zrušit" 

"6. Totální konfiskace movitého a nemovitého majetku v průběhu vyhnání nese spolu s ním charakter genocidia, a s ohledem na všeobecně uznávaná pravidla mezinárodního práva a právní zásady mezinárodních organizací je nutno totální konfiskaci anulovat a poskytnout náhradu. Ať již má být majetek restituován, anebo za majetkové ztráty poskytnout náležité odškodnění.

7. Za současného právního stavu neprosadí jedinec patřičné právní řízení, ani nenajde kompetentní soud, u kterého by mohl uplatnit  majetková práva. To platí i pro Německo a Rakousko.  Tyto záležitosti je nutno dojednat."

Sudetoněmecké otázky, Juristické dobrozdání, Část V. Závěrečné teze a katalog požadavků, Vídeň – Innsbruck 1991

e) Z výše uvedených důvodů se pan Jaroslav Kral v předmětném článku,  jak jsme přesvědčeni, zásadně mýlí.  Jeho pozice je blízká doporučením prof. Felixe Ermacory a rozporná se stanoviskem prof. V. Pavlíčka, které my plně sdílíme.

Připravil: Dr. O. Tuleškov