Jdi na obsah Jdi na menu
 


Je pro nás hrozbou Německo nebo Rusko?

28. 11. 2020

Je pro nás hrozbou Německo nebo Rusko?

 

Od pana Zdeňka Vybírala, vedoucího Historického oddělení Husitského muzea v Táboře, jsme se dozvěděli, že  „Německo dnes není hrozbou, ta přichází, jak tomu bylo od února 1948 v následujících desetiletích vždy, z Moskvy“, jak řekl, kromě dalšího, dne 28.10 2020 v rozhovoru pro Parlamentní listy.

 

 

Jsme přesvědčeni, že ta skutečná, více než tisíciletá hrozba k nám přicházela a dodnes, bohužel, přichází  z Německa.  Teze že v květnu 1945 nám sověti na svých tancích  přivezli diktaturu, která pouze nahradila tu německou a tudíž o žádném osvobození nemůže být ani řeči, je projevem úsilí postavit  německou a sovětskou hrozbu nejdříve na stejnou úroveň. Pak postupem doby vzpomínky na tu německou odsunovat do pozapomnění a zapomenutí, kdežto tu možnou ruskou neustále a všemožně představovat jako jedinou silně nám stále hrozící. A to se v současnosti děje. Abychom získali jakýsi časový hodnotící nadhled, připomeňme si některé skutečnosti

 

O osvobození v květnu 1945 je nutné mluvit a současně konstatovat, že Němci plány na likvidaci  českého  národa nemohli  uskutečnit. V druhé světové válce totiž prohráli. Jejich šestiletá nadvláda stála život 360 tisíc Čechoslováků. Při osvobozování republiky padlo 144 tisíc sovětských vojáků. Obnovení naší republiky stálo mnoho krve, naší i té sovětské a dokonce i řada Američanů při osvobozování západních Čech padla. Nezapomeňme proto nikdy, že naši spojenci vzali náš národ německému hrobaři z lopaty. V případě německého vítězství by totiž byl český národ likvidován a takto uvolněný náš historický sídelní prostor  byl obydlen pouze Němci.  Ano, pak je jisté, že  my  všichni bychom dnes nežili, včetně českých „přátel sudetské věci“ a známých germanofilů, ale samozřejmě i „osvědčených husitů současnosti“ a jejich  blízkých i vzdálených příbuzných. Uvedené skutečnosti by měly sloužit jako základ vidění dalšího našeho dějinného vývoje.

 

Proč v současnosti vidíme největší hrozbu v Německu?

Vede nás k tomu řada známých skutečností. Podívejme se na některé i dřívější zásadní kroky známých německých ústavních činitelů a politiků, jež mohou ovlivňovat postavení České republiky,

 

1. V roce 2016, v červnu, vystoupil v Berlíně, v Institutu pro evropskou politiku, německý Staatsminister (náměstek) ministra zahraničí pro Evropu, Michael Roth. Ve svém projevu nám sdělil, že „klasický princip nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných zemí v EU výslovně neplatí“!  V části textu , která se jmenuje „Je třeba nově definovat roli Německa v Evropě“, se zcela bezostyšně říká, že „jako největšímu členskému státu EU náleží Německu vůdčí role“. A ještě se skromně dodává „i jestli si to přejeme nebo nepřejeme. Tuto úlohu musíme přijmout“.

( Z článku „Konečně už to řekli nahlas“, www.klaus.cz/clanky, 8.6.2016)

 

Nejdříve M. Roth, náměstek ministra zahraničí SRN, někdy v červnu r. 2016, volá po vedoucí roli Německa v Evropě. Podle něj Německu jako nejsilnějšímu členskému státu EU vedoucí úloha přísluší.

 

Poté po několika měsících vystoupil B. Posselt se svou tezí, že Evropa by měla převzít patří vedoucí roli ve světě. Jak to do sebe hezky zapadá. Nejdříve  Německo ústy jistě autoritativního činitele prohlásí, že mu, jako nejsilnějšímu státu EU, náleží vůdčí role v Evropě, a pak po několika měsících B. Posselt začne nezastřeně šilhat  po vedoucí roli Evropy ve světě. (Evropa by měla převzít vůdčí roli ve světě, myslí si Bernd Posselt,  @PolakPavel @Radiozurnal1 lhttp://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/1676878

 

Aby Evropa mohla hrát v Evropě a ve světě vedoucí roli, jak je výše požadováno, musí se nejdříve stát federací. A právě o tom sní kancléřka A. Merkelová:  Welt - Merkelová žádá evropské země, aby předaly svoji suverenitu EU!

 „Národní státy musí dnes - myslím, že závazně - být připraveny vzdát se své svrchovanosti," uvedla ve středu Merkelová na setkání Nadace Konrada Adenauera na akci "Parlamentarismus mezi globalizací a národní suverenitou".                                           (kou, prvnizpravy.cz , welt.de, foto: arch.)

 

Německo se již delší dobu snaží, aby především faktickou cestou rozmnožilo pravomoci EU, samozřejmě na úkor postavení unijních států. Dlouhodobě usiluje např. o jednotnou migrační politiku EU, o vytvoření evropské armády. Samozřejmě i o to, aby EU měla mocenské páky, které by dostatečně „usměrňovaly“ činnost jednotlivých členských států a případně i zlomily jejich opozici vůči Brusele. Německo podporuje vše, co směřuje k vytvoření „evropské federace“, bez ohledu na stanoviska států EU. A právě tím narušuje princip státní svrchovanosti těchto států.  I naše státnost je hrožena. Tak to cítíme nejen my, ale především Maďaři a Poláci, a i některé další „unijní státy“, které z hlediska mezinárodního práva nejsou zeměmi, ale státy. Pro Německo jsou de iure jen ty země, z kterých je spolkové Německo složeno. To by si němečtí politici měli zapamatovat.

I zaměňováním termínu stát a země má dojít via facti k zeslabování státnosti členských států EU. Na zachování státnosti ČR trváme!

 

2) Jak se Německo zcela nepřípustně vměšovalo a vměšuje do našich vnitřních záležitostí

 

a) Sudetoněmecký landsmanšaft, ač nemá mezinárodně právní subjektivitu, nikdy ji neměl a mít nebude, celá desetiletí usiloval o přímé jednání s představiteli vlády ČR. O této skutečnosti  byla informována i paní kancléřka A. Merkelová ještě předtím, než odjela v květnu 2012 na státní návštěvu do Prahy. Zde pobyla jen několik hodin. Přesto si našla čas, aby informovala Petra Nečase, tehdejšího předsedu vlády ČR, o přání SL jednat  s českou vládou. Ještě dříve se snažil v tomto směru pohnout pražskou vládu, pravděpodobně nejednou, Horst Seehofer, bavorský premiér.

 

Samozřejmě o tom nevíme z českých zdrojů, ale z německých. Mluvil o tom B. Posselt na 63. sjezdu SL, který se konal též v r. 2012.  Cituji: „Já jsem velice vděčen, strašně šťastný, že spolková kancléřka před několika týdny při pouze čtyřhodinové návštěvě Prahy… vyslovila naše přání o přímých rozhovorech. Pofalla, ministr kancléřského úřadu, to v jednom dopisu, za který při této příležitosti děkuji, výrazně uvedl. Spolková kancléřka nám sdělila, že vidí nadějně, že v příštích letech budou uskutečněny kroky směrem k dialogu. Za to děkuji spolkové kancléře, že v tomto poskytla podporu bavorskému patronovi.“

 

Jak se po tímto opakovaným tlakem zachovala česká strana?  Premiér Nečas německému tlaku podlehl. Sestavil státní delegaci a hned v únoru 2013 dorazil do Mnichova, kde před zemským bavorským sněmem pronesl svůj podlézavý a falešný projev, provázený potleskem landsmanů a zřejmě i poslanců ve stoje. Česká politika k SL a k Německu doznala tak prudký zlom, ač zhruba do té doby platilo ono dobré klauzovské pravidlo, že protějškem české vlády v Německu je pouze německá vláda. Bavorsko bylo a je pouze jednou z německých zemí. Tyto mají jen fragmentární (částečnou) svrchovanost. Skutečností je, že A. Merkelová a H. Seehofer  dali k tomu všemu silný rozhodující  impuls, jak vyplývá z výše uvedeného. 

 

V této proněmecké politice, jejíž porodní bábou byla též kancléřka A. Merkelová, jela dále vláda B. Sobotky, která dokonce jednala přímo s reprezentací SL v Mnichově a u Mnichova. Bod zlomu však nastal v nečasovské době. Sobotka se však dostal se svou proněmeckou a prosudetskou politikou mnohem dále. Také proto vzbudil odpor a dopadl ve volbách katastrofálně.  

 

b) Terčem dlouhodobých tvrdých útoků  jsou též tzv. Benešovy dekrety. Nejde jen o hysterická vyjádření SL, ale i některých německých ústavních činitelů. Opět jde o nepřípustné vměšování do našich vnitřních záležitostí. Pokud se podíváme na projevy, které odeznívají na sjezdech SL, můžeme zjistit, že často jsou tyto dekrety napadány.

 

Pan Horst Seehofer provází naši politiku již od doby, kdy nastoupil do funkce předsedy bavorské vlády a tím i patrona SL. V současnosti zastává funkci spolkového ministra vnitra. A právě v této funkci se nechal slyšet:…„aplikací Acquis communautaire by došlo v České republice, ke zrušení Benešových dekretů, v Polsku Bierutových dekretů! Tuto myšlenku vyjádřil už 30.8.2018 německý ministr vnitra Horst Seehofer v Berlíně na konferenci „Svazu vyhnanců“, kdy označil ve své řeči Benešovy dekrety za : „protiprávní, které nepatří do společného evropského právního bohatství“ a „jako takové budou zrušeny“! Termíny „evropské právní bohatství“ a „Acquis communautaire“ jsou totožné! „Recht und Freiheit, Dekrete des Unrechts, die verschwinden müssen – und ich stimme Dir voll zu, insbesondere die Beneš-Dekrete“ Toto jsou slova Německého Spolkového ministra vnitra! a zde je jejich celý záznam na oficiálních www stránkách německého ministerstva vnitra! 

 

 „Jsem pevně přesvědčen, je to můj osobní názor, že do Evropy práva, bezpečnosti, míru a svobody nepatří takové dekrety,“ prohlásil dnes (Sjezd „Sudeťáků“ v Augsburgu) za silného potlesku stovek přítomných státní tajemník německého ministerstva vnitra, Stephan Mayer (CSU). Vyjádřil také přesvědčení, že dekrety, na jejichž základě byli sudetští Němci v Československu po druhé světové válce zbaveni občanství i majetku, odporují mezinárodnímu právu.“ (http://www.obcansky-tydenik.cz/zrada-naroda-nachystana-benesovy-dekrety-budou-v-roce-zruseny/

 

V souvislosti s tím musím konstatovat, že je obecně známo, že dekrety prezidenta republiky a jejich vztah k evropskému právu byly zkoumány předními právními odborníky ještě před vstupem ČR do EU. Prof. Jochen Frowein a Christopher Prout shledali, že  dekrety jsou slučitelné s evropským právem.  Faktem je, že jsme se stali členy EU.  Poukazovat dnes na jejich nesoulad s evropským či mezinárodním právem je proto, slušně řečeno, zcela nemístné, velmi zpozdilé, účelové a hlavně v rozporu s právní realitou.

 

Považujeme též za velmi důležité upozornit, že i Ústavní soud ČR se zabýval jedním z nejvíce napadaných dekretů prezidenta republiky, a to dekretem č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.  Byl podán návrh na zrušení tohoto dekretu. Návrh však Ústavní soud svým Nálezem č.55/1995 Sb. zamítl. V závěru Nálezu konstatuje: „Na základě všech uvedených zjištění a úvah dospěl proto Ústavní soud k závěru, že dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. byl v době svého vydání nejen legálním, ale také legitimním aktem.“

 

Co některé německé kruhy sledují touto mnohaletou kampaní proti „Benešovým dekretům?“ Zřejmě jim jde o získání majetku jak pro kolaborantskou šlechtu, tak i pro landsmany. Zapomínají však, že  nepřekonatelnou překážkou jsou ustanovení Pařížské reparační úmluvy, která pro nás, jako její signatáře, stanovila povinnost konfiskovat německý majetek tak, aby se nedostal zpět do německých rukou. A to jsme učinili.

 

c) V programu SL i nadále zůstává právo na původní vlast, tedy na návrat do České republiky. My však zastáváme stanovisko, že vlastí sudeťáků je Německo, nechť tam tedy zůstanou. SL si toto právo samovolně vytvořil, prosazuje jej, aniž by toto jeho právo mělo základ v mezinárodním právu.

 

Malá ukázka toho, jak se k termínu vlast staví tzv. sudetoněmecká mládež: Předseda sudetoněmecké mládeže, Peter Paul Polierer,  v závěru svého projevu, který přednesl na 67. sjezdu SL, jenž se konal v Norimberku v květnu 2016, řekl:  „Generace dědiců sudetských Němců má více než jednu vlast/domov a pracuje s velkým potěšením na tom, aby byly respektovány všechny její domovy, historické a vytvořené.“ (Sudetenpost, 9.6. 2016, str. 5)

 

d) Německé vměšování do našich vnitřních věcí jde až tak daleko, že někteří němečtí politici, ústavní činitelé se považují za oprávněné protestovat i proti tomu, když někde vztýčíme sochu prezidenta E. Beneše, instalujeme jeho bustu nebo pamětní desku. Dokonce v těchto souvislostech mluví o provokaci. Jak reagovali Němci na informaci, že socha prezidenta Beneše bude slavnostně odhalena 16. května 2005 na Loretánském náměstí v Praze za přítomnosti předsedy vlády ČR a předsedy Poslanecké sněmovny PČR?

 

Edmund Stoiber, tehdejší premiér bavorské vlády, varoval Paroubka, aby dobře rozmyslet, zda se v pondělí zúčastní odhalení sochy Beneše." Bernd Posselt se rozhořčeně ozval: "My se provokovat nenecháme. Dělat politiku symbolů je kontraproduktivní."

Zřejmě nejostřeji a zcela dezorientovaně vystoupil proti umístění sochy na pražském Loretánském náměstí šéf rakouského landsmanšaftu (SLÖ) Gerhard Zeihsel. Podle prohlášení SLÖ je pro něj nepochopitelné, že si to český národ nechá líbit. Pro nás je spíše nepochopitelné, že český národ, zvláště pak jeho politické a mocenské elity,  si takovéto a podobné štvaní, nechá líbit již celá desetiletí.

Pobouřené reakce v Německu a Rakousku pak před rokem vyvolalo i odhalení Benešovy busty a pamětní desky v českokrumlovském hotelu Růže. Obvinění z provokace si Česko od sudetoněmeckých krajanských sdružení vysloužilo už v minulosti za to, že schválilo zákon oceňující zásluhy Edvarda Beneše. (Autoři: iDNES.cz, mad Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/benesova–socha–stve–sudetske–nemce.A050516_100839_domaci_mad

Jaké osudy mají některé busty a pamětní desky E. Beneše je až podivuhodné. Ztrácejí se z veřejného prostoru a jsou uchovávány v „rezervaci“. Máme na mysli ty, které kdysi byly na svých místech v Českém Krumlovu a nyní jsou na zahradě vily jedné německé firmy v Českých Budějovicích.

Pamětní deska paní Hany Benešové, která byla slavnostně odhalena současně se sochou jejího manžela, prezidenta Beneše, se  roku 2012 najednou vytratila ze svého místa. Jak jsme dodatečně zjistili údajně proto, že započala rekonstrukce celého domu č. 2 v Loretánské ulici, kde pamětní deska byla. Fasáda již je delší dobu nová, ale deska stále nikde. Dozvěděli jsme se, že paní H. Benešová bude opět na svém místě, až po provedení kolaudace. Nic však  v současnosti, jak jsme přesvědčeni,  nebrání tomu, aby pamětní deska byla osazena na původní místo, i když by dále probíhaly rekonstrukční práce v domě.  Již se třemi starosty si o pamětní desce píšeme, ale bez valného výsledku. Zatím!

 

3. Hrubé a nepravdivé protičeské útoky, které jsou v rozporu s mezinárodním právem a historickou realitou

 

a) Horst Seehofer na sjezdu „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ v roce 2015 prohlásil: „70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni  z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti.

Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností.“

 

Jen krátce chceme připomenout. Německé obyvatelstvo jsme nevyhnali, ale přesídlili v souladu s rozhodnutím vítězných spojenců v Postupimi a v souladu s pokyny Spojenecké kontrolní rady. V žádném případě nešlo o nějakou etnickou čistku. V Československu zůstalo asi 250 tisíc Němců. Téměř 90 tisíc německých antifašistů a členů jejich rodin se z ČSR dobrovolně odstěhovalo za zvlášť výhodných podmínek. Někteří na základě výzvy směřovali do sovětské okupační zóny, aby zde pomáhali vytvořit nové německé správní a další orgány. Německo bylo poraženo. Nemělo vládu. Vládní moc se nacházela v rukou vítězných spojenců. Ti i jménem Německa jednali a také se zavazovali. V závěru odsunu německého obyvatelstva z republiky americký generál L.D. Claye a generál Lukjačenko tlumočili pplk. Štěpánu Andreasovi, vládnímu zmocněnci pro provádění odsunu Němců,  „dík a uznání za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu  a prohlásili, že způsob, jakým československé úřady postupovaly při praktickém řešení tohoto obrovského úkolu zasluhuje největší chválu.“  (Opis zprávy, nedatovaný a nepodepsaný  je v archivu MZV). To vše by však pan premiér měl dávno vědět, zřejmě neví nebo nedbá!

 

Dále je třeba zdůraznit, že v řadě případů, kdy Němci, kteří se dopustili vůči nám zločinů, ale trestní sazba za trestný čin, jehož se dopustili, byla nižší než 10 let, byli propuštěni z vězení, z vazby, mohli se připojit ke svým rodinám a společně s nimi jít do odsunu.

 

b) B. Poselt v jedné ze svých sjezdových řečí mluví o válečných zločinech, kterých jsme se měli dopustit při přesídlování německého obyvatelstva. V době, kdy tento pán byl již předsedou „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ (SL) se konal sjezd s mottem: Vyhnání je genocida. O genocidě, jíž jsme se měli dopustit  při odsunu Němců, se mluvilo i na Dnech vlasti, které pořádá Rakouský sudetoněmecký landsmanšaft.  Takže jsme v podání některých landsmanů i genocidní zločinci. Když jsou tyto protičeské útoky pronášeny, sedí  někde mezi hosty sjezdů, či jiných akcí landsmanů, i naši diplomaté. Pro Ministerstvo zahraničních věcí ČR  jistě nebude těžké vysledovat, který náš diplomat byl přítomný pří té či oné akci. Víme, že sjezdů SL v Bavorsku ze snad pravidelně zúčastňuje naše generální konzulka v Mnichově, Kristina Larischová, i někdo další z našeho generálního konzulátu. Podle nás, když diplomat sedí, naslouchá a ani dodatečně neprotestuje, pak souhlasí s tím, co ze sjezdové tribuny bylo řečeno.

 

c) Takže je snaha z nás, Čechů, udělat zločince genocidní, zločince, kteří se dopustili válečných zločinů i zločinů proti lidskosti. Musíme se bránit třeba sami, když velká většina našich ústavních činitelů, politiků k tomu falešnému a lživému obviňování mlčí. Mlčí převážně i naše média. A právě tak dochází k pomalému, ale jistému přepisování dějin. Z Němců se stávají oběti a z nás zločinci. Zatím většina z nás ví, že jsme byli oběťmi německých agresorů, kteří se dopustili všech zločinů, z nichž nás dnes obviňují. Ale jak tomu bude zítra, pokud z našich škol budou vycházet odnárodnění lidé s minimální znalosti našich dějin?  Můžeme si domyslet.

 

4. Je možné uvádět i další příklady německých útoků na nás. Považujeme však za vhodnější, když postupně budeme publikovat články, které s uvedenými tématy přímo souvisí

 

5. Článek jsme začínali pohledem do minulosti. Stejně tak jej chceme skončit

I Rakousko-Uhersko pro nás po vítězné válce chystalo germanizaci. Nic nového pro dějiny. Pokud se podíváte na mapu Drang nach Osten, tak můžete vidět, jak Germáni se od 7. století tlačili na východ, jak slovanské kmeny, v bojích oslabené, podléhaly jejich tlaku. Germanizace probíhala po staletí. Celé východní Německo má slovanské kořeny, Rakousko taktéž, dokonce i část Bavorska byla osídlena slovanským lidem, jenž pronikal na severu téměř až k dnešnímu Hamburku.

 

Dnes Drang nach Osten probíhá též. Jinými prostředky. Nové kraje nedobývají armády, ale ekonomický vliv, peníze. Evropská unie, jež je především německým projektem,  usiluje zatím celkem úspěšně o kolonizaci zemí střední a východní Evropy. Úsilí o federalizaci EU, sledující převod pravomocí jednotlivých států na eurounijní orgány,  naráží na odpor. Určité politické síly v celé EU  svou budoucnost vidí nikoliv ve federativní EU, ale ve společenství spolupracujících samostatných, rovnoprávných národních států. A právě tato alternativa může být naší budoucností. Nikoliv tedy federativní EU. Byli jsme před Evropskou unií, budeme i po ní!

 

Dr. O. Tuleškov

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář