Je Evropa socialistická?
Chaotičnost a nepřehlednost doby, v níž žijeme, se projevuje i v dokonalém zmatení pojmů, které jsou k popisu naší současnosti používány. Pravidelně se tak například dozvídáme, že Evropská unie má v zásadě socialistický charakter.
Pokud bychom brali zmíněný názor vážně, museli bychom se domnívat, že k podstatě socialismu náleží soukromé vlastnictví výrobních prostředků, politická moc je v něm pod velkým tlakem finančně silných skupin a nerovnost příjmů a bohatství láme všechny rekordy. Takové nesmysly snad nejsou ochotni tvrdit ani hodně pravicově orientovaní politici a jejich experti.
Ti, kdo vidí v Evropské unii socialistický útvar, se soustřeďují na jediný rys poměrů, a sice na obrovskou míru regulace, na hory předpisů a nařízení, která určují, jak má co vypadat a co se jak má a nemá jmenovat.
Přílišná regulace dokáže notně znepříjemnit život, netvoří však jádro systému. Ten zůstává v Evropě zcela spolehlivě a stoprocentně kapitalistický. Jeho prioritou je maximalizace toku peněz, zboží a práce za účelem růstu soukromého zisku. Proto se regulace týkají tvarů okurek a typů žárovek, ale ani v nejmenším nepostihují fungování daňových rájů, závody ve stlačování daní, ani soutěžení o nejúspornější sociální stát. Proto také evropská politika tak protlačuje přijímání smluv o volném obchodu v podobě, která vyhovuje nadnárodním korporacím.
Volání po větší deregulaci nemá za cíl učinit Evropskou unii méně socialistickou, ale omezit i zbylou moc politiky nad bankami a velkými korporacemi. Strategie stoupenců deregulace je přitom velice prostinká. Dožadují se odstraňování překážek nejen svobodného podnikání, ale také svobodných finančních a dalších spekulací. Slibují, že to přinese prosperitu.
Pokud výsledkem jejich snažení není větší prosperita, nýbrž jen další bankovní a hospodářská krize, zdůvodňují to tím, že deregulace byly jenom polovičaté. Je třeba deregulovat ještě více a prosperita nás už zaručeně nemine. Tuto strategii lze opakovat téměř donekonečna. Se socialismem má společného asi tak tolik jako fungování trhu se sociální spravedlností.
Prof. J.Keller
Přišlo e-poštou
