Je čeština nutná?
Je čeština nutná?
Bez češtiny český národ a naše státnost nemohou existovat
Senát mění pravidla, co všechno musí umět váš lékař (Seznam Zprávy)
Kdysi jsem četl jakési veledílo jednoho z náčelníků sudetoněmeckého kmene. Za republiky byl i poslancem čs. Národního shromáždění. V době protektorátu se stal mocným mužem.
Zabýval se služebně, samozřejmě jak jinak, i otázkou českého národa. K. H. Frankovi šlo i osud českých studentů. Kdo by tomu tehdy nevěřil, měl by problémy. Když jim zavřeli vysoké školy, slíbil českým studentům, jak ušlechtilé, že zřídí při německé univerzitě v Praze Collegium Bohemicum. Jaksi mu to především časově nevyšlo. Musel se totiž zabývat i otázkami germanizace českého národa, což jistě byla ta nejpřednější jeho starost. A v souvislosti s tím se vyjádřil, jak ostatně již dříve i někteří sudeti, že by bylo dobré, kdyby čeština se stala nářečím, místem od místa se lišícím.
Zatímco zbudovat u nás Collegium Bohemicum si vzali za úkol již před řadou let jistí "čeští vlastenci", na češtinu se jaksi zapomnělo. Až nyní přichází Senát s tím, že u nových doktorů ze zahraničí její znalost nebude vyžadována. A tak K.H. Frank, ˇpokud se na nás ještě dívá z pekla, bude mít radost, velkou radost. Senát totiž nakročil k tomu, aby ze spisovného jazyka se stalo nářečí. Zvolil salámovou metodu. Později to budou další a další profese. Pokud budeme mít senátory a poslance, jaké dosud máme, za nějakou dobu bychom mohli dosáhnout stanoveného cíle.
Nejsou to však jen tito velevýznamní duchové, kteří se právě odlepili od startu, ale jsou i jiní, kteří tomu ještě velkoryseji napomáhají, Jen si vzpomeňme na dr. Špidlu, jak říkal, že bychom se mohli stát 17. zemí SRN, něco o tom na veřejnosti zablekotal i D. Herman, samozřejmě čistě teoreticky.
Svěřme vládu těmto pánům ještě na jedno volební období a uvidíte, jak s přehledem se dokážou zbavit nejen spisovné češtiny, ale i naší státnosti. Překáží jim, zřejmě stejně tak, jak český národ. Zapomněli však na jedno, že pár stovek jedinců lze snadněji vyměnit za jiné, než se zbavit celého českého národa nebo alespoň jeho větší části. Vždyť i naši „čechomilní“ germánští protektoři si byli vědomí toho, že vše nejde najednou. A tak část Čechů předurčili ke germanizaci, další pak měli být vyhnáni daleko na východ a zbývající neposlušní rebelové měli být postaveni ke zdi. Tak měl skončit český národ. A neskončil. Hůře však skončili ti, co připravovali naše vyvraždění. Věříme, že obdobně tomu tak bude i v budoucnosti. Český národ přežije germanofily a sudetomily, co nás tlačí do německého chomoutu.
J. Kovář
