Jak žili Češi v Němci zabraném pohraničí
8. 1. 2020
Jak žili Češi v Němci zabraném pohraničí
...Ale černý pátek 30. září zvrátil všechny naděje a zpečetil osud sudetské oblasti. Za ústupu z hranice pod německými letouny a slavobranami v každé bývalé německé vesnici jsme ještě v koutku srdce doufali v nějaký zvrat, v domnělý spravedlivý plebiscit. Zlé zklamání bylo na cestě domů tehdy ještě ze zbytku svobodné republiky.
U obce Červenka závory - později posunuty k Uničovu - za nimi byla hranice "Sudetenlandu" a za ní sám pozdrav Heil Hitler. V Uničově samém české nápisy vytlučeny, Češi z Uničova vyhnáni, Národní dům zabrán pro Horst Wimel Haus, prapory s hákovým křížem na každém domě, věži a komíně. Fanatismus vrcholil.
Do Šumvaldu přišlo německé vojsko v neděli 9. října 1938. Ženy plakaly, i mnozí mužové. Slzám se neubránil nikdo z české národnosti. Jak zklamaně pohlíželi Prušáci na vesnici, první českou obec pod Jeseníky. Najednou žádný hákový prapor ani slavobrána, ani fanatické vítání.
Smutně proslavení ordneři (tzv. sudetoněmečtí strážci nacistického pořádku) předem ohlásili příchod německého okupačního vojska a nařídili jízdu vpravo. V obci se ubytovalo asi 260 vojáků s 220 koňmi. Tak skromní jako my na hranici nebyli. Pro koně jen uzavřené stodoly a stáje, mužstvo muselo mít hned koupelny ve dvoře a v mlékárně. Nám v horách často stačil potůček či řeka. Jinak vojsko nezavdalo příčin ke stížnostem. To mnohem horší byli ordneři, řádili jako diví.
V národnostně smíšených místech všechen český majetek zabavili, ku př. družstevní mlýn a statky českých kolonistů v obci Horní Sukolom. Správce Teindla a jiné odvezli do Šumperka na 4 týdny do vězení. V Zábřehu odvezli faráře od oltáře aj. Jejich kousky víře nepodobné bylo nuceno krotit pravidelné německé vojsko. Na Šumvald se podobně zatím neodvážili. Jen z Němci obsazené pošty šly vyhrůžky a vychloubání o moci a síle, kterou tehdy nikdo popřít nemohl.
12. října pořádalo vojsko koncert na náměstíčku u kostela se vztyčením hákového praporu na školu. Z našich bylo přítomno jen několik zvědavců. Přijeli Němci z Břevence, Libin a Loučky. O. M. s manželkou řádili jako diví, až to bylo samým vojákům proti mysli, jak H. M. skákala, tančila a zpívala. Děti plakaly, že mají na škole hákový prapor a bylo velmi smutno na dědině.
4.2
Starosta František Vepřík při představování se veliteli při příchodu vojska do obce žádal, aby nám bylo umožněno zůstat Čechy, jak jsme byli a chceme zůstat.
Zanedlouho se projevilo, jak bylo žádosti vyhověno. Do 14. října měly být odevzdány dle nařízení všechny vojenské zbraně. 18. října domněle někdo vystřelil za humny na dolním konci obce, snad po hlídači, kdož ví. To se stalo záminkou k prohlídce domů stran uschovaných zbraní.
19. října přijela spousta ordnerů s vojáky, obsadili východy statků a chalup na vesnici i za humny. Našly se lovecké pušky, 2 browningy (Vepřík, Vrba), prastaré pistole (J. Heber) a revolver (J. Špička). Tyto byly předem ohlášeny k odevzdání, přesto uvedení zatčeni a na 14 dní uvězněni v Šumperku.
Nástupcem za uvězněného starostu Františka Vepříka byl určen Jan Kouřil, mlynář č. 47, který znal dobře německy. Bylo dobře, dokud vedoucí místo v obci zastával občan z našich řad. V Šumvaldě zůstali členové učitelského sboru: správce školy F. Spurný, Svaťa Drlíková-Fromlová, Pešáková. Vypomáhaly i Spurná a Filipová. L. Žváček, M. Hřivna a J. Ošťádalová ujeli před okupací do Protektorátu (jak byl později nazván český zbytek republiky), což bylo občany zle posuzováno. Byli nahrazeni německým učitelem a učitelkou.
Pro domněle nesprávné vyřizování německých přípisů byl koncem roku dosazen na místo správce školy německý učitel Kunstfeld z Plinkouta. Na vyučování si vzal první třídu v důvěře, že prvňáčci budou ohebnější než dospělejší, se kterými byly jisté potíže. Přednostní vyučovací předměty byly: zpívání německé hymny, zdravení zdviženou pravicí a nové dějiny dle německého vzoru. Dospělejší žáci oponovali učitelům, že není pravdou o síle a nadřazení nacismu. Čeští učitelé to kvitovali s tajnou radostí, němečtí s otevřenou nelibostí. Nasmáli se často školáci, když německý učitel neznal správně českou mluvnici. Příkoří činěné české řeči na škole, na úřadech a všude jinde, zle působilo na vesničany.
Proti vyučování prvňáčků v německém jazyce a jiným nepřístojnostem správce školy Kunstfelda byl pořízen protestní spis s podpisy občanů a zaslán do Opavy, tehdy hlavního střediska "Sudetenlandu" na území Moravy a Slezska. Něco to pomohlo. V únoru 1939 přišel přípis, dle něhož se v první třídě nemělo německy vyučovat. V ostatních se mělo postupně započít vždy s více hodinami v německé řeči.
Pokračování
Z publikace "Zapomenuté pohraničí,
Jan Kouřil, Josef Bartoš, Jaroslava Čajová"
I. část
Šumvald u Uničova
1938 – 1945
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
