Jak si žili Češi v pohraničí zabraném Německem IV
11. 1. 2020
Jak si žili Češi v pohraničí zabraném Německem IV
7.2.
ČSR byla vyřízena. Počala propaganda proti Polsku. Byli jsme přesvědčováni rozhlasem i tiskem o vině Polska za pronásledování Němců, nepřijme-li podmínky, bude bleskově vyřízeno. Pověstem, že se spojí Hitler se Stalinem za účelem rozdělení Polska, nikdo nevěřil. Tehdy zatčen a uvězněn na 6 týdnů kovář R. Potěšil č. 140 (* 1905) pro urážku nacismu. Strach " opatrnictví bylo průvodcem událostí. Taktéž vybírání vkladů a nákupní horečka, která byla tehdy opodstatněná.
Ohromné zklamání přinesl 23. srpen 1939. Hitlerův pakt se Stalinem. Všechny naše naděje uhasly. 27. srpna odvolány plánované velké oslavy vítězství nad Ruskem u Tannenberku.
Napětí rostlo. Z Prahy šly výzvy ku klidu. Držitelé poštovních holubů dostali příkaz k jejich zabití. Týž den bubnem vyhlášen příděl potravin na Iístky.
1. září přepadla německá armáda Polsko. Důvody přepadů slabých silnými jsou vždy stejné. V té době odvolán z úřadu starosty J. Ungr a nahrazen čtvrtým v pořadí během jednoho roku, Němcem Rollerem z Medlova. Do května 1945 vládli v obci již jen okupanti.
10. září v neděli ráno přijelo gestapo a odvezlo do věznice ve Šternberku faráře D. Frnku, l. Čamka, J. Hejného, A. Brachtla, J. Konečného " .I. Vepříka. Zastrašovací akce. Pobyli tam 7 dní.
Poláci zle doplatili na věrolomnost nám před rokem učiněnou. Jejich osud byl mnohem horší našeho. Líto nám bylo lidu polského, trpícího za viny nezodpovědných vůdců. Mnoho našich vojáků a důstojníků (též Ludvík Svoboda) poslechlo úpěnlivého volání o pomoc v rozhlase, přešli hranice a účastnili se bojů proti ohromné přesile. Tři týdny hrdinné obrany Poláků zapůsobily na lid všeobecným rozčarováním, trpkostí, tehdy činem nic neznamenajícím.
Nikdo nedovedl pochopit a odhadnout záměry tohoto dění. Nastávající těžká válečná léta nám později osvětlila záležitosti tehdy nám tak nepochopitelné.
Našemu lidu byla koncem roku 1939 nepochopitelná šachová hra velmocí v čele s Velkoněmeckou říší. Rozdělení Polska, obsazení pobaltských států, téměř úzkostné ticho Francouzů a Angličanů, kteří válku Němcům vypověděli, ale Polákům vojensky nepomohli a jen čekali, zda budou sami napadeni, protože nešlo ještě o jejich kůži. Bylo to ticho před velkou bouří.
8.2.
Před svátkem 28. října 1939 měli Němci jisté obavy. V každé české obci v Sudetenlandě se museli určití čeští občané zaručit za klid. Kdyby byl porušen, byli tito zavřeni. U nás se nic nestalo. V Praze to bylo horší. Na provokace K. H. Franka demonstrovali studenti, bylo zle. V důsledku toho bylo několik vysokoškoláků zastřeleno a ostatní deportováni do říšských koncentráků (mezi nimi šumvaldský rodák, pozdější univerzitní profesor, MUDr. Boleslav Wiedermann).
A teď jsme každodenně slyšeli v rozhlase a četli v protektorátních novinách, jak jsme v Říši spokojeni, jak již nechceme samostatné Československo atd., jak to starší dobře pamatují. Co upomínalo na shromažďovací a spolkovou svobodu jako vlajky a prapory sokolské, žákovské, DTJ a jiných organizací, bylo odvezeno do Reichenbergu (Liberec) a tam vše zničeno.
České názvy německých měst se nesměly používat. Jak libozvučně znělo v tisku: Ve Wien, v München, v Troppau atd. Na to jsme si museli zvykat, jsouce občany Říše, kde bylo všechno nejlepší, nejspravedlivější, nejhospodárnější, nej- a nej-. Taková byla i jejich svornost u nás v obci. To jsme viděli, když odstranili nesvorné veličiny, jak popsáno dříve, a znovu počal boj tajemníka Müllera s poštmistrem Rennerem proti německému učiteli Röderovi, až jej dovedli odstranit. Nikdo Rödera v dobrém nevzpomněl. Byl to fanatik, jaké Říše potřebovala. Toť malá ukázka vychvalované německé svornosti.
Z knihy "Zapomenuté pohraničí", I., Dr. Čajová
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
