Jak si žili Češi v Němci zabraném pohraničí? Jako v ráji?
24. 1. 2020
Jak si žili Češi v Němci zabraném pohraničí? Jako v ráji?
Na horním konci po zabrání hospodářství M. Kouřila jeli dolů po obci a u F. Blažka 43 se dotazovali, kde bydlí u Nevěřilů 32. Blažek byl najisto uklidněn, že k němu již nepřijdou. Co se ale stalo! Od Nevěřilů šli nazpět zabrat statek užaslého Blažka. Zabrali tehdy celkem 9 statků. Mimo uvedených byli zabráni: J. Šenk č. 65, F. Housírek 66, F. Hejný 99, B. Maixner 10. Ihned v pondělí přijeli Tyroláci s deštníky prohlížet zabrané usedlosti. 7. září vyhnána ze statku rodina Lachnitova č. 104 a 8. září Hönigschmiedova.
Týž den ohlášena velká událost - kapitulace Itálie. 9. září přišli do dvora 4 cizí četníci, snad hlídat stohy a stodoly, neboť na Šumpersku jich několik shořelo s nevymláceným obilím. Vjel velký strach do mocipánů u nás. Břevenečtí byli v pohotovosti. Ve dne v noci chodili kolem humen, prý hledat ty paliče, by jim něco podobného nenapadlo též u nás.
Na četnickou stanici bylo povoláno 10 rukojmí: R. Plhák 3, J. Brachtl 28, F. Šenk 19, J. Hejný 38, F. Vepřík 49, B. Hnilička 57, L. Kyselý 64, Old. Maitner, obchodník 73, J. Kouřil 86 a F. Smékal 96. Zde jim bylo sděleno, že každý ručí za určitou část obce, zvlášť ale za přistěhovalé Tyroláky. Zkrátka, nikde nesmí hořet, jinak že budou stíháni gestapem. Po mnoho dní se hlídkovalo s pomoci jiných na jednotlivých úsecích. Po obci byla samá hlídka - hasičská, četnická, z břeveneckých a rukojmí. Naštěstí u nás nehořelo a poplašení nacisté nemohli zavírat.
20. září se zastřelil na četnické stanici německý vojáček - zběh. Hledal zde maminku z Berlína mezi uprchlíky před bombardováním. Mladičký synek německého lékaře - důstojníka. Četníkům se nechtělo v neděli jet s ním k německým úřadům, proto ho zavřeli do četnické kanceláře. On tam ale vypáčil skříň se zbraněmi a před příchodem četníků se zastřelil. Četnický strážmistr Hornitschek měl proto zle, neboť mocipáni to pokládali za ostudu v české obci.
Osudy zabraných: Když si nová vrchnost uráčí, naporoučí a zabraní musí odvádět do dvora a na zámek do Loučky to, co se této zalíbí. V. Unger, držitel 8 slepic, na rozkaz drába musel okamžitě dvě odnést do dvora, další dvě prodat do sběrny a peníze odvést také do dvora. F. Pospíšil musel poslat dvě slepice do Loučky.
Čeledín na kole je vezoucí byl zle vyšetřován, že přivezl jednu udušenou. Slepice s kuřaty, husy i s housaty byly častými nucenými dodávkami vrchnosti a ukázkou nového spravedlivého řádu, jak nám byl stále předestírán tiskem a rozhlasem.
Prohlídky zabraných usedlostí houfy Tyroláků a jiných Němců byly často prováděny za účasti nové vrchnosti. Přišli na grunt bez optání, bez pozdravu. Vlezli do světnic, do komor, ofotografovali a aniž by se omluvili, šli zase do dalšího zabraného domu. Kdy přijedou se nastěhovat neřekli, a tak lidé žili v neustálém hrozném vypětí nervů. Po krátkém čase, navnadivše své známé, přijeli znova s nimi a historie se stále opakovala.
27. října byla vyhnána ze statku rodina Krestýnova č. 98 s důvodem již známým. Ráno přišel dráb s nařízením do večera se vystěhovat. Chtěli oni do chalupy po rodičích. K tomu ale museli mít svolení od milostpána vrchního správce Nitsche z Loučky. Dráb hlídal při stěhování, aby neodvezli více, než bytové zařízení. Nepomohlo nic, že byl rolník J. Krestýn těžce nemocen. Však také právě 14 dní po vystěhování zemřel.“
Zapomenuté pohraničí,Jan Kouřil, Josef Bartoš, Jaroslava Čajová
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
