Jak se žilo Čechům v Němci zabraném pohraničí V
12. 1. 2020
Jak se žilo Čechům v Němci zabraném pohraničí
Německá třída umístěna v 1. třídě naší nové školy a vše možné činěno, by co nejdříve byly dvě německé třídy. Nový řídící učitel Klein byl k našim občanům poměrně snášenlivý. Vedl prozíravou, opatrnickou politiku: pomalu, ale jistě poněmčit českou školu. Co nešlo dobrovolně, uděláno nařízením. Z českých dětí vybírány děti zdravé, vzrostlé, vhodné pro budoucí světovou Velkoněmeckou říši, prohlídkou podobnou rekrutské u odvodu. Nepomohly protesty rodičů, ani pláč dětí.
České divadelní hry musely být plakátovány německo-česky. Výnos určen pro NSV (nár. soc. blaho národa, tj. sociální péči). Tajemník Müller vybíral vstupné. Příjem byl velký. Z jednoho představení, které bylo opakováno, vybráno 180 RM. Bylo vždy velkou snahou čistý zisk snížit velkou režií, hlavně na občerstvení po divadle, kde zpíváno tak, že gestapo potom vyšetřovalo. Přesto zbyl čistý zisk 70 RM. To se zdálo mocipánům málo a tak napříště prý nebude divadlo povoleno.
Národní záložna nedala dobře spát našim představitelům. Přišel přípis od landrátu ze Šternberka, spojit naši záložnu s městskou spořitelnou v Mährisch Neustadt (Uničově), v němž slibována nadále jistá samostatnost naší záložny. Zanedlouho druhý přípis s nařízením spojit se s Raiffeisenkou tamtéž, ale to již neslibována samostatnost, nýbrž jen "Zahlstellle" (jednatelství). Podpisy souhlasu byly přes sliby i výhrůžky odmítnuty. Prý není třeba svolávat valnou členskou schůzi, stačí podpisy ředitelstva. Bojoval tu zase svorně německy o kořist městský záloženský svaz s venkovským svazem Raiffeisenek. Láskou se div netopili. Taková byla u Němců jednota města s venkovem.
Spojení se nepodařilo. Došel návrh jiný: Spojte se s Raiffeisenkou v Trübenz (Břevenci) a Pinkaute (Plinkoutě). Na spojovací schůzi plinkoutští nepřišli. Břevenečti chtěli dvě třetiny zastoupení v ředitelstvu a v dozorčí radě. V Břevenci přitom měli vkladů 80 tisíc RM, v Šumvaldě hylo 546 tisíc RM, ale na to nebrán zřetel. Prý se spoléháme na vrácení starých časů, máme být vděční, jako jsou Slováci, za ochranu vůdcovu atd. Šlo to již více politicky než hospodářsky.
Nakonec nařízeno pozvat břevenecké na naši valnou schůzi "Národní záložny" 17. prosince 1939 a zde provést spojení, což důrazně kladl na srdce německý revident ing. Dostal - po dobrém i zlém. Při jednání v určený den o těchto záležitostech podal diplomatický návrh staršina rolník M. K.: "bychom se jako loajální občané říše podřídili nadřízení shora, které jistě přijde", což všichni jednomyslně schválili. Po německu se nejednalo vůbec, ač břevenečtí mimo jednoho česky neznali. Tak skončila v roce 1939 jednání o spojení českého a německého peněžního ústavu.
Zabavený obchod konsumního spolku byl Němci nabízen po celém okoIí ke koupi za 15 tisíc RM. Nikdo jej nekoupil a tak zde zřízena německá mateřská školka.
9.2
Německým rolníkům v sousedních obcích po roční okupací počalo v hlavách pozdě svítat. Jelo několik loučských do "staré říše". Vrátili se zle zklamáni. "Nemají tam zemědělci nikoho k práci. Mladí všichni v uniformách." Mechanizace byla tehdy na výši jako u nás. Mnoho bylo nuceno nastoupit s koňmi do války aj. věci, které jsme jim ani věřit nechtěli o spokojenosti v Říši. ("Maul halten und weiter dienen", držet hubu a dále sloužit bylo případným heslem diktatury.)
K tomu jedna skutečná událost na dosvědčení. Starší Němec Urbaschek ze Schröffelsdorfu (Nová Dědina) k výzvě zvýšit dodávky cukrovky dovolil si odpovědět cukrovarské společnosti v Breslau, že dodá tolik, kolik mu vyroste. Za troufalou odpověď potrestán účastí na pořadovém cvičení v mládežnickém táboře u Uničova - (Mährisch Neustadt.)
Mnozí pozdě vzpomínali svobodných projevů v bývalé ČSR. Velké pokuty byly za nedodržování předpisů. Obchodník s ovocem F. B. za neoznačení druhu ovoce 22 RM pokuty. Za týrání zvířat a jiné taktéž. Pro lidi ve věznicích to však neplatilo. Pokuty za ovoce byly jen zpočátku okupace. Zanedlouho se odváželo do staré říše bez označení druhu vše, co se jen odvézt dalo. To již byly veškeré velkoněmecké sily v pohybu na dobytí světa.
Nálada lidu počátkem roku 1940, vzdor národnostnímu útlaku, lhaní v novinách a rozhlase, byla u valné většiny občanů z hloubi duše vzpurná, navenek opatrná.
Z knihy "Zapomenuté pohraničí", Dr, Čajová
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
