Jak se dá umlčet jedna národnostní skupina (Ponaučení pro nynější spor o stanovy
Již 100 let se odpírá sudetským Němcům právo na sebeurčení. Bylo by korektní, kdyby mohli při mezinárodně dozorovaném hlasování sami rozhodnout o své státní příslušnosti. Nestalo se tak ani v letech 1918/19 ani v roce 1938 a 1945. Bohužel se o to nestarala ani východní politika Spolkové republiky Německo po vyhnání.
Bylo ale ještě hůř. Jak běžel čas, museli prostí členové spolku vyhnaných začít pochybovat o pevném postoji svého vedení. Začalo to zcela bezstarostně r. 1973 v Sudetoněmecké radě (SR) ústupkem menšině zástupců SPD k pražské smlouvě. Veřejně se objevila disonance v r. 1990.
Krize důvěry 1990
Když bylo v letech 1989/90 v dohledu rozpuštění východního bloku, odešly i krásné sny sudetských Němců. Rychle se rozhořel spor o cíl spolku (jako v r. 2015!). Podnětem byl článek v „Sudetendeutsche Zeitung“ (SZ) od Dr. Rudolfa Hilfa. Objevil se 26.01.1990 a vyvrcholil ve výroku: „otázka hranic je pro nás vyřízena“. Autor se odvolával na krytí zad „špičky organizace“. Předsedou a mluvčím landsmanšaftu byl tehdy F. Neubauer (CSU). Jisté bylo jen to, že prezident Spolkového shromáždění, ministr a.D. Walter Stein, o tom nevěděl (WBr. 1990/2, str. 1). U vedlejších instancí landsmanšaftu mohlo to být identifikováno jako podpora Hilfova článku prezidiem Sudetoněmecké rady.
Protesty
Ani „špičky“ landsmanšaftu , ani prezidium SR neodpovídaly svými výroky ohledně otázky hranic pocitům základny. Ta po tom dychtila. Teprve až 11./12. listopadu 1989 prohlásilo Spolkové shromáždění SL „sudetoněmeckou otázku za část otázky německé“. Toto usnesení bylo podle Rollanda Schnürcha jednohlasně přijato (LB, Rheinische Post, 30.1.1990). S ostrým protestem vystoupil okres SL Horní Bavorsko. Jako nejsilnější členský okres celého landsmanšaftu byl Hilfovým článkem v SZ překvapen. Jeho obsah „odporuje cílům landsmanšaftu“ a musí být „kategoricky“ zamítnut… (LB Prohaska, Müncher Merkur, 7. únor 1990)
K „jádru pudla“ pronikl ještě dál Dr. Walter Becher. Ve své přednášce v Sudetoněmeckém domě 31. ledna 1990 zdůraznil, že podle Mnichovské dohody v r. 1938 Sudety přešly k Německé říši (WBr 2/90, str. 6 f.). Toto předání území by mělo být zpětně zaneseno do mírové smlouvy.
Dr. Becher kritizoval i pražskou dohodu z r. 1973 za to, že prohlašuje Mnichovskou dohodu za „nulitní“. Této národnostně oprávněné pozic se nesmíme vzdát, protože sudetské Němce „chrání před legalizaci vyhnání“.
Před tím varovalo ve svých dopisech i mnoho „obyčejných“ členů SL, naléhali na platnost spolkového cíle, uvedeného ve stanovách. Mnohokrát byla vzpomínána i „Wiesbadenská dohoda“ z r. 1950.
Lavírování do r. 1997
Landmanschaft se v následujících letech vlekl dál. Potom v r. 1997 F. Neubauer (CSU) vynutil na Spolkovém shromáždění SL změnu stanov. Následoval předlohu ministra financí, Dr. Thea Weigla (CSU) a usilovně prosazoval požadavek na restituce pro národnostní skupinu. Trvalo to čtyři roky, než bylo opět prosazeno původní znění stanov. Provedení změn měl za úkol Bernd Posselt. Tento se v roce 2011 pokusil prosadit změnu stanov „zadními vrátky“, což však Witikobund zavčas odkryl a zamezil. V r. 2015 se Posselt rozběhl k „velkému skoku“ s novým pokusem o změnu. V této fázi se nacházíme nyní.
Znamená to, že národnostní skupina se sama přivedla k bezpráví a nebude již nikdy moci pozvednout svůj hlas proti jí způsobenému porušení lidských práv.
Genosse Trend
Na otázku, jak k tomu mohlo dojít, pomůže odpovědět „Genosse Trend“. Tato ironicky chápána umělecká figurka je hlavně dítětem médií a nenachází se jen v SPD. I v řadách vyhnaných zřejmě odvedla dobrou práci. Když její úřadující pěstují častý styk s vládními stranami nebo dokonce mají jejich stranickou legitimaci, nezřídka trpí loajalita k národnostní skupině. Samozřejmě jim potom chybí odvaha domáhat se materiální stránky vypořádání. Ignorují, že ČR považuje přivlastněný majetek sudetských Němců za reparační náhradu Německa. Má to vše jít na účet vyhnaných? R. 1997 napsaly Lidové noviny: Německo-české prohlášení je vlastně úmluva o tom, „jak se dá obejít sudetoněmecký problém, aniž by to něco stálo.“
Umlčování sudetských Němců je protiprávní, dějinami opomenuto a především nečestné. Přizpůsobování vedení SL vede stále více a více k legalizaci vyhnání.
Witikobrief 1/2019, únor 2019, str. 16-17, volně a kráceně pro ČNL přeložila ing. arch. Nina Žečeva, Brno
