Jak se bránit 3
Jak se bránit 3
Ing. Dalibor Plichta
Sami Němci naproti tomu s průhlednými postranními úmysly šíří svoji legendu, která nikdy neměla se skutečností nic společného, a chtějí samozřejmě, abychom se ji naučili nazpaměť. Jejich opravdu falešná legenda zní: "Němci a Češi byli v českých zemích odjakživa jedním politickým národem a jazyk přitom nerozhodoval" ("Diese Deutschen und das tschechische Volk waren eine einzige politische Nation, und die Sprache war dabei nicht ausschaggebend," říká např. R. Hilf v cit. článku na str. 202.)
Na to, abychom byli s Němci jedním politickým národem, byli bychom musili mít v té "symbióze" rovné postavení s nimi, nesměli bychom bývali být národem druhé politické kategorie, národem, kterému Němci a Velkoněmci byli ochotni přiznat právě jen právo na poněmčení a podřízení se všeněmeckému mesianismu. Stačí si vzpomenout, jaký byl nepoměr v politickém zastoupení Čechů a Němců v bývalé monarchii a jak vypadal klíč k vytváření politické reprezentace. A pokud jde o tvrzení, že "jazyk nerozhodoval", bylo by zajímavé slyšet vysvětlení, proč tedy v tomto "jednom politickém národě" museli Češi tak těžce bojovat o povolení českých škol i tam, kde si je sami chtěli vydržovat, zatímco německé školy byly vydržovány z veřejných prostředků a vznikaly v českých zemích bez toho, že by jim rakouská vláda kladla překážky.
10. Nenechat se tlačit ke zdi německými hrozbami, že když nepřistoupíme na požadavky "revizionistů pro svobodu", náš vstup do Evropské unie bude nesnadný nebo dokonce nemožný. Německo není vrátným Evropské unie. Měli bychom si uvědomovat, že náš vstup do Evropské unie je mnohem víc zájmem Německa než zájmem naším, a to jak z důvodů hospodářských, tak z důvodů politických a vojenských. Proč bychom ostatně měli spěchat se svým vstupem do Evropské unie a s placením vstupného zrovna Německu (tím, že bychom ustoupili požadavkům "revizionistů pro svobodu"), když v této chvílí nikdo není s to předpovědět, jakou bude mít Evropská unie podobu, jak budou vypadat a pracovat její rozhodovací mechanismy?
Nepotřebujeme přijímat ani německé nabídky, že nám bude Německo dělat ve sjednocené Evropě "Sachverwaltera" (zástupce našich zájmů), jak o tom v Německu mluví F. Neubauer nebo Otto Habsburg nebo jak o tom za své pražské návštěvy mluvil sociální demokrat R. Scharping. I tyto nabídky prozrazují, že se tito bojovníci za sjednocenou Evropu nezbavili svého zděděného protektorského postoje, který má hodně daleko k žádoucímu vztahu "já pán, ty pán". Podobně protektorsky uvažuje ostatně i bývalý prezident SRN R. von Weizsacker (28), když zájem Německa o nás přirovnal k zájmu Francie o její bývalé kolonie Alžírsko nebo Zair.
11. Bylo by rovněž nedobré spoléhat se na to, že dnešní demokratický ráz Německa vylučuje tam všechna nemilá překvapení, jež si umíme představit. Proměny politické orientace se nedají - zvláště u Němců - předvídat, V každém případě by byla chyba nebrat na vědomí nebo podceňovat virulenci např. německého pravicového radikalismu, nové probouzení "konzervativní revoluce", která navazuje na myšlenky, z nichž čerpala nacistická ideologie, protidemokratická a elitářská. Jestliže tam dochází k novému zájmu o práce Moellera van den Bruck nebo Othmara Spanna, mohlo by se stát, že by tyto tendence, zvláště pak ve spojení s duchem "revizionistů pro svobodu" a jejich příznivců, našly nakonec výraz i v německé zahraniční politice.
Mohli jsme se v této souvislosti u nás setkat i s názorem, že bychom neměli nepřímo pomáhat těmto silám "konzervativní revoluce" svým důsledným odmítáním požadavků bývalých českých Němců a vůbec vzdorováním té německé politice, která směřuje ke smazání oné "špinavé skvrny".
