Jak hluboko?
Jak hluboko?
Marek Řezanka
Policie, stále bdělá,
co je v jejích silách, dělá.
Není toho moc?
Úřad vlády ostře střeží.
Na člověku nezáleží:
Volal o pomoc.
Proti svíčkám boj se vede.
Hořely – tak drze bledé.
Pobuřují snad?
Na památku muže plály.
Do koše je vysypali,
mlčky, bez výhrad.
Rakušanův pytel hlídá
celý tým, který se střídá.
Všem nám vytře zrak.
Vražda? Loupež? Prkotiny.
Hlavní úkol je teď jiný:
Zachraňovat vak.
Standarta se klidně zničí.
Ovšem prapor trpasličí
musí hrdě vlát.
Mnohému z nás přijde děsné,
jak hluboko ještě klesne
vládní aparát…
Namluveno: muamarek.cz/files/mp3/jak-hluboko....mp3
Ve dne v noci už dva týdny střeží hlídka státní policie nechutnost vyvěšenou na budově ministerstva vnitra. Nejspíš proto, aby lidé nedali průchod svému hněvu, když na ten paskvil pohlédnou. Je totiž nedůstojný a trapný. Pokud by již v pomyslném vaku na mrtvoly rádi viděli něčí tvář, nehledali by v zahraničí – ale bohatě by jim stačila scéna domácí.
Před Úřadem vlády pro změnu policie zakročila proti pietním svíčkám – a po rychlém zásahu je odstranila. Proč by mělo být lidem dovoleno dát najevo, jak se jich dotkl násilný odchod staršího muže, který zjevně nebyl vděčným voličem Fialova kabinetu? Možná z toho důvodu, že by lidé měli mít právo na svůj veřejný názor. Vláda, která tyto názory umlčuje – a znemožňuje jakýkoli dialog, není vládou demokratickou, i kdyby si toto přídavné jméno dala do erbu.
Možná si pamatujeme na rozstříhání prezidentské standarty. Jak by asi dopadl člověk, který by na kousíčky rozerval „Rakušanovo“ veledílo? A nemůže mě nenapadnout buřičský dotaz, jakou odezvu by mělo, kdyby v onom vaku byla tvář J. Bidena či G. W. Bushe.
Klesli jsme velice hluboko – a pokračujeme v tom. Klesáme jak po ekonomické, tak po politické stránce. Na jednu stranu jsme nenávratně ztratili blahobyt, na stranu druhou jsme čím dál silněji ujařmováni, abychom se nebouřili. To není po více jak 30 letech od listopadu 1989 dobré vysvědčení.
