České národní listy

Jak byli čeští vlastenci odsouzení na smrt popravováni Němci v pankrácké věznici?

Byli vysvlečeni, mužům byly ponechány jen spodky, ženám košile a odváděli je do místnosti, které se dostalo názvu "sekyrárna". Je to veliký sál, do kterého se vchází dvojitými dveřmi. Je rozdělen na tři části.

Prvá část je upravena jako soudní síň. Je ohraničena tmavě fialovým, průsvitným závěsem. Na pravé straně od vchodu jest nízké podium a na něm tři stolky, pro státního zástupce, zapisovatele a obhájce, který se ovšem o obhajobu ani nepokusil. Laciná, ubohá teatrálnost této svatyně zločinu působí odporným dojmem.

Zde ubožákovi přečetli rozsudek, pak se rozhrnula část závěsu a oběť byla uchopena katy. Byl-li odsouzený žid, byl oběšen. K tomu účelu jest u stropu železná traversa a na ní na pohyblivých kladkách osm háků na upevnění oprátky. Hned u vchodu je stupínek, na který musel odsouzenec vystoupit. Pak mu byla hozena na krk oprátka, byl sražen se stupínku a pomocí pohyblivých kladek prostě odsunut stranou. Ihned mohl přijíti na řadu další. Popravovalo se tu jako na běžícím pásu. Ostatní odsouzenci mohli popravám přihlížet.

Jiní musili projít tímto hrůzným oddělením do dalšího, kde byla gilotina. Již zde není. Němci ji těsně před revolucí odvezli a vhodili do Vltavy. Báli se jí, aby snad nevztáhla ruce také po nich. Byla však již nalezena a z řeky vyzdvižena. Stěny jsou obloženy bílými kachlíky. Podlaha je z granolitové masy a svažuje se k místu, kde je mřížka odpadního potrubí. V těch místech byl popravčí stroj. Oběť byla položena na prkno, hlava byla upevněna svěrákem, potom sjela šikmo seříznutá, ostrou giletou opatřená sekyra, která vážila asi 75 kg. Hlava ubožákova spadla do koše nad mřížkou odpadního potrubí, jímž proteklo tolik, tolik drahé české krve.

Ještě zde leží bleděmodrá dívčí košilka, kol krku krví zbrocená. Čím to děvče bylo Třetí říši nebezpečno!?

Dopad sekyry byl tak hlučný, že jej bylo slyšet i do vězeňských cel. Vězňové mohli počítat, kolik lidí bylo ten který den popraveno. Byly dny, kdy sekyra zaduněla až dvacetpětkrát. V pěti minutách ozývaly se skoro pravidelně dva údery. Tak rychle šlo nacistické soudní řízení, tak zruční byli v zabíjení.

Bezduchá těla byla vysvlečena z posledního zbytku oděvu a odtažena do vedlejší místnosti, kde byla kladena hvězdicovitě šijí k odtokovému potrubí a pak vkládána do dřevěných beden. Jest jich tu ještě dvacet. Odtud je odváželi nejprve v noci, později i za dne do krematoria.

Všude je zařízení na splachování krve.

Tato továrna na vraždění jest snad dokladem německé "technické vyspělosti", ale také úžasného mravního úpadku a krutosti.

To bylo asi jasné i vrahům a proto zde nahromadili 360 kg výbušnin, aby zničili svědectví svého řádění. Neučinili tak jen proto, že odtud nemohli a byli by sami vyletěli do povětří. Ti, kteří denně chladně a řemeslně vraždili, třásli se o vlastní život.

Kolik lidí zde bylo zavražděno? Pokud bylo zjištěno, bylo jich tisíc osmdesát. Ve skutečnosti bylo jich však mnohem více.

Stolička, na které pravděpodobně odsouzení popravám přihlíželi a čekali, až na ně dojde řada, je vespod popsána. Tužka byla ve věznici veliké jmění.

Čteme tam: "Popravena dne 26. XII. 1944 za podání kousku chleba zajatci ruskému." Píšící ruka se zřejmě třásla a nedopsala.

Kéž bys mohla vědět, neznámá mučednice, která jsi dala ruskému zajatci chléb, že jeho bratři nám přinesli svobodu.

Jiný zápis na zdi: "Při jeli z Drážďan na popravu 14. V. 1943." Také tento zápis nebyl ukončen. Na jiném místě čteme: "Nevěřte v milost! Všechny nás popraví."

Na spodku stolečku jest napsáno:

"Kandidáti smrti:

F. Kopecký, Rožmitál p. Tř.,

V. Brettl, Rožmitál,

M. Mlček}

R. Vonásek, Terešov u Zbiroha,

J. Bartoš.

Pravda vítězí!"

Kopecký byl popraven 23. III. 1945. Ostatní byli v revoluci osvobozeni a někdo z nich psal tento zápis pravděpodobně v době, kdy revolucionáři dobývali věznici a kdy se venku urputně bojovalo.

Hrůza čiší odevšad, stěny jsou nasáklé sténáním a pláčem. Kam jsi až poklesl, německý člověče?!

          *

Oddělení gestapa je velmi podobné místnostem v oddělení Ia, jen popravní místnost tu není. Ale i zde byly páchány vraždy. Gestapáci věšeli vězně na vodovodní trubce v záchodku. Často bylo lze pozorovat vězně v průvodu dvou gestapáků vstupovati do umrlčí komory. Vyšli toliko gestapáci s prádlem a šatstvem  v náručí. Vězeň již nikdy ven nevyšel. Hlásí se dozorci jako svědkové, kteří takové případy viděli….

Z publikace Šest let okupace Prahy