Iskander 2.0 a ještě něco. Jak odpoví Moskva na rakety NATO v Evropě
Iskander 2.0 a ještě něco. Jak odpoví Moskva na rakety NATO v Evropě
15:21 19.12.2021
Dmitrij Korněv
Rakety mají střední dolet, ale dalekosáhlé následky. V Rusku si pamatují na dobu před uzavřením smlouvy o raketách středního a kratšího doletu (INF), kdy pershingy mohly doletět do Moskvy. Co má ruská armáda pro tento případ – potenciálně a právě teď?
Náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov sdělil v rozhovoru pro Sputnik, že Rusko bude nuceno jednat, pokud se Západ odmítne připojit k moratoriu na rozmístění jaderných raket středního a kratšího doletu (INF) v Evropě. Rusko vidí nepřímé příznaky toho, že NATO má plány na rozmístění raket středního doletu, a to i v souvislosti s vytvořením dělostřeleckého velení, které během studené války řídilo systémy Pershing-II.
V médiích zvažují eventuální varianty systémů, které může rozmístit Moskva v reakci na rakety NATO.
Sázka na mobilní variantu raket?
Je třeba vysvětlit, že smlouva zakazovala vývoj, zkoušky a rozmístění raket třídy země-země o doletu 500 - 5500 km, tedy raket kratšího a středního doletu. Smlouva platila i pro okřídlené (s plochou dráhou letu) a balistické rakety, které se dají použít z mobilních a stacionárních odpalovacích zařízení.
Zatímco přednosti mobilních zařízení spočívají v relativně tajném rozmístění a nečekaném použití, předností stacionárních odpalovacích ramp je možnost jejich ochrany před jakoukoli konvenční zbraní a částečně také před jadernou. Moderní rakety kratšího a středního doletu by mohly být menší, s ohledem na velkou účinnost dnešních raketových motorů, než analogické rakety ze sedmdesátých a osmdesátých let, a tudíž je jejich nasazení z vojenského hlediska mnohem účinnější v mobilní variantě.
Pershing-II nemohl zaútočit na Moskvu
Národní zvláštnosti sovětských a ruských raket spočívají v geopolitické poloze Ruska. Moskva potřebuje mít na mušce celé evropské území, tento úkol měla sovětská armáda, a tento cíl může být vytčen také před ruskými jadernými silami středního doletu. V SSSR se domnívali, že hrozba dobytí Evropy může zaručit mír, což stejně platilo jak pro aktivity sovětských tankových armád padesátých a šedesátých let, tak pro rakety RSD-10 Pioněr sedmdesátých a osmdesátých let.
Pro NATO je situace poněkud jiná. Hlavním cílem je Moskva, přesněji štáby, velitelská stanoviště, a také centra, kde jsou přijímána rozhodnutí. K realizaci těchto úkolů jsou nutné prostředky na dopravu vysoce přesné munice v maximálně krátkém čase. Právě tak vznikl raketový systém Pershing-II, který zajistil hypotetický zásah cílů v sovětském hlavním městě během několika minut. Ohrozilo to sovětský mechanismus přijetí rozhodnutí o odvetném útoku a bylo jednou z příčin zákazu tohoto druhu zbraní.
Které raketové systémy by mohlo nasadit Rusko proti cílům v Evropě a které cíle by tyto systémy dokázaly zasáhnout?
Potenciální kandidát a celkem reálný
Za kandidáta číslo jedna je považován raketový systém RS-26 Rubež, jehož zkoušky se konaly v letech 2011 - 2015. Systém nebyl dodnes zařazen do výzbroje, ale předpokládá se, že jeho rakety mají dolet 2000 až 6000 km. Systém je mobilní, má kolový podvozek výroby Minského závodu kolových tahačů nebo KAMAZu.
Experti se domnívají, že konstrukce RS-26 Rubež obsahuje všechny hlavní vymoženosti raketového systému Jars, a je tedy vybavena štěpnou hlavicí s bloky individuálního zaměření. V tomto případě má každá raketa čtyři bojové hlavice menší kapacity (asi 100-150 kilotun tritolového ekvivalentu), což umožní zlikvidovat prakticky každý dnešní vojenský cíl. Myslím, že spuštění výroby a následující rozmístění raketových systémů Rubež je celkem reálná perspektiva.
Kandidátem č.2 jsou okřídlené rakety většího doletu pro systémy Iskander-M. Raketové brigády Iskanderů mají dnes ve všech vojenských okruzích RF. Jejich dodatečné vyzbrojení novými raketami je možné, a to i bez důkladné modernizace stávajících odpalovacích ramp. Tyto rakety budou potřebovat více času k dosažení cílů než balistické rakety, avšak obrana před nimi je dost složitý úkol. Mají dolet až 2500 km, stejně jako námořní okřídlené rakety typu Kalibr.
Pro námořnictvo již létá Zirkon
Kandidát číslo 3 je pozemní Zirkon. Díky silnějšímu startovnímu stupni unikátní hypersonické rakety Zirkon se dá zajistit dolet 1500-2000 km, což stačí na větší část Evropy a určitě umožní zlikvidovat jakýkoli cíl v její východní části. Zvláštnost Zirkonu spočívá v tom, že jeho verze pro námořnictvo již létá a úspěšně se používá proti pozemním cílům. Otázka vzniku pozemní varianty Zirkonu je nejspíš otázkou politické vůle a dvou nebo tří let vývoje a testů.
Co víme o Iskanderu 2.O? Nic!
Nakonec je tu kandidát č.4, nová balistická raketa středního doletu Iskander 2.0. O těchto raketách, které dnes oficiálně neexistují, promluvili v rozhovoru pro noviny Vedomosti dva lidé blízcí k ministerstvu obrany RF.
Větší rozměry, palivo nového druhu, nové materiály, dokonalejší řídící systém, to všechno by mohlo zajistit vznik unikátního systému, který velkou rychlostí, třeba 15 i víc rychlostí zvuku, dokáže velmi přesně zlikvidovat jakýkoli cíl na vzdálenost do 2000 kilometrů.
Tato raketa dokáže teoreticky konat protiraketové manévry jak v horních vrstvách atmosféry, v nichž bude létat po složité odrazové trajektorii, tak na finálovém úseku letu. Nejzajímavější je, že teoreticky může být tato raketa použita s dopracovanými odpalovacími zařízeními dnešních Iskanderů, což umožní nasadit tyto raketové systémy dost pohotově a všude.
Nejsou to pravděpodobně všechny možné varianty, protože tématika perspektivních raketových systémů je přísně tajná, a naše analýza připomíná v mnohém věštění z kávové sedliny. Ale když budeme vycházet z toho, co již bylo uděláno, a také z historických zkušeností, mohou být uvedení „kandidáti“ vyrobeni ruským vojenským průmyslem.
Ale každopádně bude lépe, když se strany prostě mezi sebou dohodnou.
2021 Sputnik. Všechna práva vyhrazena
