Imidž jako hlavní princip zahraniční politiky ČR , Prof. PhDr. St. Kučerová, CSc.
Imidž jako hlavní princip zahraniční politiky ČR
Prof. PhDr. St. Kučerová, CSc.
Krátkou paměť měl pan Saša Mitrofanov, když chtěl před časem složit „Rekviem nad hrdou levicí.“ Rozuměj - nad sociální demokracií. Ta strana přece odešla již mnohem dřív! Prý krouží kolem A.Babiše a to je ten odchod, podle pana Mitrofanova. Teprve krouží? Ale vždyť s ním zcela regulérně v koaliční vládě minulého odbdobí seděla! Ale to, že ztratila svůj politický kredit a s ním většinu sympatizatů a voličů, to mělo přece jiný důvod. Na to se pan Mitrofanov nepamatoval?
Vedoucí činitelé Evropské unie, zaskočení před několika lety nepředvídanou mohutností bez přestání se valících proudů imigrantů ze zemí Blízkého východu a z Afriky, vymysleli, že se množství uprchlíků bude přidělovat jednotlivým členským zemím podle předem stanovených kvót. Představitelé některých malých států, které v jiných historických podmínkách získaly jiné společné životní zkušenosti, jako třeba představitelé Vyšegrádské čtyřky, České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska, se shodli v názoru, že kvóty pro přidělování uprchlíků nemají smysl, že nejsou adekvátní reakcí na imigrantskou krizi a že nemohou přispět k řešení nově vzniklé situace v Evropě. Odmítli kvóty. Slovensko se tehdy rozhodlo podat na nedemokratické přidělování kvót žalobu. Podobné stanovisko zaujalo Maďarsko. Český ministr financí Babiš dal k úvaze, zda bychom se neměli k Slovensku přidat s podobnou žalobou. Jaká byla odpověď vládních činitelů? S úžasem jsme se dověděli z úst pana (ex)ministra zahraničí pana Schwarzenberga, že by nám to zhoršilo „imidž“ v EU, a co horšího, úřadující pan premiér Sobotka, předseda levicové sociálně demokratické strany, se vyjádřil stejně. Šlo mu o to, aby se kolem dané otázky nestupňovalo napětí v Evropské unii, abychom si nezhoršili svou „pozici“, své postavení.
Z toho plyne, že naši čelní politikové se nerozhodují podle rozumného úsudku o národních zájmech na základě pravdivého poznání fakt, ani podle ohledu na součinnost a vzájemnost blízkých partnerů v středoevropském seskupení, ale účelově podřízenecky podle toho, jak dělat „dobrý dojem“ na vedoucí činitele EU, jak pečovat o žádoucí „imidž“. Jak se představitelům velmocí líbit, jas se jim zavděčit, jak neváhat plnit jejich přání.
Vztah k migrační krizi však není jedinou hrubou a odstrašující chybou našeho premiéra Sobotky a některých členů jeho vlády. Oni chtějí mít „dobrý imidž“ nejen u současného vedení EU, ale i u představitelů historického sudetoněmeckého revanšismu. sám mluvčí Sudetoněmeckých landsmanschaftů, Pan Posselt, ocenil premiéra Sobotku zato, že začal zastávat svou funkci tam, kde bývalý premiér Nečas skončil. V neuvěřitelném předstírání národního kolaborantství.
A ještě bychom na závěr mohli připomenout, jak si Sobotkova sociální demokracie získala celonárodní sympatie slibem zabránit dalekosáhlým církevním restitucím. A jak pak po volbách své sympatizanty hořce zklamala, když od protirestitučních snah zcela oportunisticky a bez váhání odstoupila. Tehdy ztratila většinu svých dosavadních voličů.
To všechno jsou pravé důvody, pro které by pan Mitrofanov v minulosti mohl skládat své „Rekviem“ nad sobotkovskou sociální demokracií.