České národní listy

II. Svět

Strategická normalizace

Potom co Německo svou koncepci „jádra Evropy“ určilo svým sousedům místo, je připraveno věnovat  se  vyššímu poslání. Zvýšená mezinárodní odpovědnost vyžaduje, aby Německo nevystupovalo pouze jako evropská mocnost, nýbrž jako světová mocnost. Což znamená se postavit se na společný stupeň, který již 50 let stojí zcela nejvýš. Rovnost s velkým bratrem na druhé straně velké louže je dalším etapovým cílem německé politiky.

Dosažení tohoto cíle předpokládá, kromě jiného, i stálé zastoupení v Radě bezpečnosti Organizace spojených národů. Mezi další předpoklady tohoto vzestupu patří: armádní jednotky, které je možné globálně nasazovat, dispozice s atomovými zbraněmi, němčinu jako světový jazyk a vstup Berlína mezi světová města.

Bude-li Německo pilné a vytrvalé, dosáhne uvedených cílů během  příštích dvaceti let. I císařské Německo potřebovalo 25 let, než mohlo Jeho císařské Veličenstvo zcela hrdě prohlásit, že „z Německé říše se stala světová říše.“ Teprve potom se Německo otevřeně postavilo svému nejobávanějšímu konkurentovi – Anglii.

Také nové Německo, až se opět stane „světovou říší, vyzve Ameriku, svého konkurenta, kterého miluje i nenávidí, na souboj. V roce 1992 vznesl Klaus Kinkel  nárok Německa na zastoupení  v Radě bezpečnosti OSN. Členové v tomto „nejexkluzivnějším klubu světa“ rozhodují o bojovém nasazení jednotek OSN i v Evropské unii. Chybí mu ještě postavení světového policajta.

Uznání Německa na stálé zastoupení v Radě bezpečnosti OSN by se prakticky rovnalo revoluci. Organizace spojených národů  v roce 1945 byla vytvořena proti nepřátelským státům, zejména proti Německu a  Japonsku. Jestliže teď po padesáti letech by se kozel měl stát zahradníkem, znamenalo by to udělat konečnou čáru za druhou světovou válkou.

Návrat Německa, jako evropské velmoci do světové politiky, ovlivní vývoj mezinárodních událostí, které se přímo či nepřímo Německa dotýkají. Úsilí Německa stát se stálým členem Rady bezpečnosti OSN je podporováno zvláště Anglií a Francií tak, jak tyto mocnosti  v roce 1990 podporovaly jeho sjednocení. Rusko a Čína projevují spíše určitou zdrženlivost. USA a generální sekretář  OSN Butrus B. Ghalí jsou pro integraci Německa. Důvod je velmi prostý. OSN trpí chronickým nedostatkem finančních prostředků, nutných k realizaci stanovených úkolů. I na mnohé mírové mise chybí peníze. Protože  platební morálka jednotlivých členských států je špatná, je rozpočet OSN krytý pouze ze 40%. Jen Německo plně a včas platí svůj členský příspěvek se 400 miliony DM ročně je Německo třetí největší poplatník ze 184 členských států. Přináší do pokladen OSN více než někteří stálí členové  RB, např. Anglie, Rusko, Francie, Čína.

Lehčeji dosažitelným cílem pro Němce je globální nasazení německé armády. Golfská válka v roce 1991 motivovala OSN k zásadním změnám. Úkolem OSN již není pouze obrana před agresí, ale i „ochrana životních zájmů“ všude ve světě. Tato změna, která je vlastně novou strategií NATO, byla bez hlasováním parlamentů členských států zcela akceptovaná. Značnou zásluhu na ofenzivním pojetí úlohy NATO má Manfred Werner, tehdejší generální sekretář tohoto vojenského uskupení.

Nové pojetí úlohy NATO umožnilo Volkemu Rühemu, ministru obrany SRN, vydat již 26.11.1992 důležitý dokument, nazvaný „právní linie politiky obrany“, který rozšiřuje možnost bránit Německo i v Perském zálivu či na Sibiři.

Německo a příští válka,Wolfgang Michal VII.