Ideologická válka Pavla Šafra
Ideologická válka Pavla Šafra
Marek Řezanka
Pavel Šafr nepřestává udivovat, kam až je schopen ve svém inkvizičním tažení, které dlouhodobě nemá s korektní žurnalistikou pranic společného (což se týká média Forum 24 jako celku), zajít.
Dne 18. 8. 2022 publikoval stať, kde již její název říká vše: „Bradáčová podrazila Fialu“. Pavel Šafr dnes a denně dokazuje, že mu neříkají nic ani etické kodexy, ani smysl pro spravedlnost. Šafr se vlastně ve svých textech doznává, že mu nezáleží na právu, principech či nezávislosti, ale jen a jen na „jediném správném názoru“, za který by nejspíš opět pořádal hony na čarodějnice.
Pojďme si jednotlivé Šafrovy excesy přiblížit:
1) „Absurdní lynčování Petra Mlejnka za to, že měl styky s údajným šéfem zločinecké organizace Michalem Redlem, je naprosto skandálním selháním médií. Nevíme totiž nic o tom, že by ty kontakty měly nějaký kriminální charakter.“
2) „Rozhodující slovo bude mít soud. Do té doby tu máme pouze jednu věc jistou: Kauza Dozimetr je nyní zejména politickou a mediální kauzou, jejímž pravým smyslem je zatopit vládě.“
3) „Celá obludná mediální štvanice na ministra vnitra Víta Rakušana, hnutí STAN a potažmo na vládu kvůli směšným blábolům o působení zločinecké organizace kolem pražského magistrátu je s největší pravděpodobností účelovým výtvorem vlivové agentury Andreje Babiše v policejních kruzích a na státním zastupitelství.“
4) „Je třeba říci, že Bradáčová nikdy ani jedním slovem nezpochybnila tuny lží a nesmyslů, které navykládal bývalý premiér Andrej Babiš. Zde ale reagovala promptně a tak, že uvedla Fialu do nepříjemné situace. Místo toho, aby prostě jen mlčela.“
5) „V této chvíli by nemělo být nic tajnějšího než naše tajná služba. A my se tu zabýváme veřejným ostouzením jejího ředitele. Copak tu v médiích neexistuje absolutně žádná loajalita k vlastnímu státu?“
Než přistoupíme k jednotlivým bodům, dovolím si zde ocitovat několik pokynů Etického kodexu Syndikátu novinářů České republiky:
- Novinář je povinen respektovat pravdu bez ohledu na důsledky, které to pro něj může mít, vyhledávat informace, které slouží všeobecnému zájmu, i přes překážky.
- Novinář je povinen dbát na rozlišování faktů od osobních názorů.
- Novinář je povinen neodchylovat se věcně od pravdy ani v komentáři z důvodu zaujatosti.
- Novinář je povinen nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za ověřený fakt a zprávy byly deformovány zamlčením důležitých dat.
- Nic neomlouvá nepřesnost nebo neprověření informace, každá uveřejněná informace, která se ukáže jako nepřesná, musí být neprodleně opravena.
Ad 1) Pavel Šafr se snaží vyvolat dojem, že Michal Redl není představitelem organizovaného zločinu. Proto v souvislosti s jeho charakteristikou používá obrat „údajný šéf zločinecké organizace“. Toto je učebnicová ukázka věcného odchýlení se od pravdy. Existují zdokumentované případy dokazující kooperaci pana Redla s Radovanem Krejčířem (Jihlavská společnost M5 a stamilionové daňové úniky a „vytunelování“ stovek milionů korun z České spořitelny přes společnost Technology Leasing). Tento podstatný fakt svým čtenářům pan Šafr záměrně zatajuje. V tomto kontextu není kritika styků pana Mlejnka s panem Redlem „absurdním lynčováním“, ale nezbytností s ohledem na obhajobu právního státu. Dále bychom neměli přehlédnout útok na investigativní práci některých novinářů, kteří se pídí za informacemi, které pan Šafr nazývá „skandálním selháním médií“. A že kontakty pana Mlejnka s panem Redlem nemusely mít kriminální charakter? Nemusely – ale mohly ho mít. A to je nepřípustné. Veřejnost by měla vědět, co bylo obsahem dlouhodobých styků pana Mlejnka s „nesvéprávným“ Michalem Redlem. Pan Šafr ale nechce, aby se cokoli zjišťovalo. Vadí mu to.
Ad 2) Novinář je povinen dbát na rozlišování faktů od osobních názorů. Právě toto ale pan Šafr nedělá. Podsouvá nám, že „kauza Dozimetr je nyní zejména politickou a mediální kauzou, jejímž pravým smyslem je zatopit vládě.“ Jedná se o naprosto nepodložené tvrzení, které poškozuje úřad vrchní státní zástupkyně a snaží se celou kauzu bagatelizovat. Netřeba více komentovat dvojí Šafrův metr, kdy pan Babiš je pro něj zločincem i bez soudu, zato u pana Rakušana nepřipustí ani smítku podezření.
Ad 3) Toto už je velmi závažné obvinění, které bez předložení jakéhokoli důkazu naznačuje vliv Andreje Babiše na chod státního zastupitelství. Novinář je povinen respektovat pravdu. Pan Šafr ji soustavně ignoruje a překrucuje. Nic neomlouvá nepřesnost nebo neprověření informace, každá uveřejněná informace, která se ukáže jako nepřesná, musí být neprodleně opravena. To by měl mít pan Šafr na paměti.
Ad 4) Novinář je povinen nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za ověřený fakt a zprávy byly deformovány zamlčením důležitých dat. Pan Šafr ovšem na domněnkách staví. A navíc si dovoluje vrchní státní zástupkyni doporučovat mlčet. To je nehorázné a novináře nehodné jednání. Pan Šafr si jinými slovy přeje, aby se nad určitým kriminálním jednáním zavíraly oči, pokud se takového jednání dopouštějí ti z jeho hlediska „ideově správní“. Něco takového nemá v demokratické společnosti co pohledávat.
Ad 5) Pavel Šafr píše o „zostouzení“ Petra Mlejnka. Ani slůvkem se ale nezmíní, že Mlejnkova manželka byla spolumajitelkou firmy Dyn Tedes, která se zabývá ochranou proti odposlechům. A že aktéři kauzy Dozimetr, pánové Gazdík a Polčák používali mobilní telefony se šifrováním, ale nedokážou vysvětlit, kdo jim je platil – a co z toho měl. Pavla Šafra samozřejmě nezajímá, jak blízko k sobě měli Michal Redl a Stanislav Polčák, což ve své stati naopak 27. 2. 2017 rozvedla Marie Bastlová. Šafr si již na svou pomyslnou černou listinu „Putinových agentů“ kromě Lenky Bradáčové jistě zařadil i Jaroslava Kmentu. Ten totiž před lety napsal: „Podle mých informací byl (Michal Redl) jeden z bílých koňů Radovana Krejčíře. Krejčíř si ho ve svém účetnictví vedl jako důležitého obchodního partnera. S Redlem domlouval Krejčíř v roce 2002 citlivé obchodní informace v kauze vytunelované společnosti Technology Leasing. Podle policistů byl Krejčíř spolu s Michalem Redlem na vrcholu celého řetězce osob, které odčerpávaly peníze z Technology Leasing.“
Pavel Šafr se nechová jako novinář dodržující etický kodex – a tak by na jeho činnost mělo být nahlíženo. Osobně Forum 24 pokládám za tendenční ideologický plátek, který čtenáře neinformuje, ale pouze jím sprostě manipuluje. Pokud není v stavu své jednání okamžitě napravit, neměl by mít možnosti veřejnost ovlivňovat vůbec.
Jsou to bohužel právě Pavel Šafr a Forum 24, které svým konáním ohrožují nezávislé vyšetřování. Náplní práce žurnalisty nemá být snaha uhájit z trestné činnosti podezřelého politika před vyšetřováním. Prací žurnalisty má být snaha občana co nejvíce informovat o faktech. A faktem je, že za daných okolností by Vít Rakušan již dávno ministrem vnitra být neměl. Svým setrváváním ve funkci poškozuje pověst svého resortu a prohlubuje nedůvěru většiny občanů ve stát a ve spravedlnost.
