Humanitární bombardování a vražda dítěte
Humanitární bombardování a vražda dítěte
16.4.2024 10:38
V sobotu 17. dubna 1999 byla v Batajnici nedaleko Bělehradu při leteckém útoku sil NATO zabita ve spánku kazetovou bombou tříletá holčička Milica Rakić. Stala se jedním ze symbolů nepromlčitelných zločinů NATO a utrpení Srbů během agrese proti Jugoslávii.
Od samého začátku bylo zřejmé, že útok na Jugoslávii je podle mezinárodního práva agresivní válkou. Vedle např. Billa Clintona, Madelaine Albrightové, Tony Blaira, Javiera Solany nebo útoku velícího Wesley K. Clarka mají na rukou krev nevinných i představitelé České republiky. Patříme mezi agresory, když vláda, čest těm hlasujícím proti, vyslovila s operací NATO bez rezoluce Rady bezpečnosti souhlas a zejména umožnila přelety bombardujících letadel vzdušným prostorem republiky. Později ve druhé etapě bombardování dokonce vyslovila souhlas se zaměřením na mezinárodně zapovězené cíle.
Nepochybnou spoluodpovědnost má tehdejší prezident Václav Havel, který dokonce k bombardování vyzýval a je autorem hanebného pojmu „humanitární bombardování”. Protože stoupenci Havla často tento skandální výrok popírají, je třeba citovat z francouzského Le Monde z 29. dubna 1999: "Domnívám se, že existuje za NATO intervencí na Kosovu element, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární …" Není co dodávat.
NATO tvrdilo, že důvodem agrese je politika Bělehradu v Kosovu. Jugoslávská armáda v té době bojovala s teroristickou tzv. Kosovskou osvobozeneckou armádou (UCK), která ostatně byla v i na americkém seznamu teroristických organizací a byla z něho vyřazena v roce 1998. Tady je třeba uvést, že W. Clark později ve své knize Vedení moderní války přiznal, že plánování operace NATO proti Jugoslávii bylo v plném proudu již v polovině června 1998.
Útokem na Jugoslávie se svět stal mnohem nebezpečnější, protože se stal světem bez pravidel, světem lži, práva toho, kdo shodí bombu z výšky pěti kilometrů. Hovoříme – a často s chloubou a nadřazeností – o naší euro-atlantické civilizaci. Cynicky hrajeme film Život a doba soudce Roye Beana. Vystupujeme jako jediní oprávnění tvůrci pravidel, jediný soudci a jediní vykonavatelé rozsudku střelbou od pasu.
Mezinárodní tribunál pro bývalou Jugoslávii se zločiny představitelů NATO a jeho členských států, mezi jiným i smrtí Milice Rakić, odmítl zabývat. Zločin ale zůstane zločinem a lhůta pro spravedlnost nikdy nevyprší. Milica Rakić zůstává ve vzpomínkách slušných lidí.
Petr Meduna
vasevec.cz
