České národní listy

Ve všech dobách a v každé společnosti existují důvody k nespokojenosti větší nebo menší části lidí. Tito lidé jsou pak zcela pochopitelně deprivováni, zažívají pocity odcizení, mají prostě blbou náladu.

   Reagovat mohou v zásadě dvojím způsobem. Mohou se pokusit  vymyslet a prosadit něco, co změní poměry k lepšímu, a to i s tím rizikem, že neuspějí. Anebo mohou za své skutečné či jen domnělé strádání potrestat někoho, o kom usoudí, že je slabší než oni,

a proto jim za jejich formu „protestu“ nic nehrozí.

   Druhá z obou strategií zažívá dnes nebývalý vzestup. Patří sem například spravedlivý hněv opožděných hrdinů, co v noci poškozují sochy a pomníky s vědomím, že problémy mohou čekat spíše ty, kteří se je budou snažit přes den opravit.

   Patří sem ti, kdo si dělají trhací kalendář z Ústavy, protože velice dobře vědí, jaké následky by hrozily každému, kdo by se jim v tom pokusil zabránit, či si dovolil je hnát dodatečně k odpovědnosti. 

   Není náhoda, že se v této atmosféře vyrojil typ veřejného činitele, jehož politickým programem se stala nekrofágie. Jen pro připomenutí, nekrofág je živočich živící se mrtvými těly. V případě politiků se jedná o osoby natolik málo v profesi zdatné, že jedinou naději pro své udržení v politice vidí ve smrti soupeře, se kterým jinak nemají šanci zvítězit.

   Je smutné, že protest ve formě potrestání slabšího zvolili také žáci a studenti, kteří jsou znepokojeni vývojem klimatu a stavem životního prostředí. Pátečními demonstracemi trestají školu, tedy instituci, u které mají naprostou jistotu, že jim za ostentativní porušování pravidel nemůže nic udělat. Bylo by příliš riskantní postavit se velkým nadnárodním firmám a ropným kolosům, mafiím vypalujícím pralesy, či dokonce armádám, které vnímají přírodu jen jako terén pro bojové rozvinutí svých tanků a stíhaček.

   Školy jsou pro hrdiny našich dnů přímo ideálním objektem. Učitelé  jsou vůči studentům a těm, kdo jejich protesty namířené pečlivě mimo cíl podporují, jednoznačně v pozici těch slabších. Nejen že musejí tolerovat neomluvené hodiny. Dokonce nemohou žákům v rámci boje proti klimatickým změnám ani přes zimu vypnout topení.

Prof. J. Keller

Přišlo e-poštou